Jak by to asi vypadalo u nás. Začátek okupace.

Text polského autora, který přeložili uživatelé Facebooku a upravili jeho reálie na Českou republiku.

Zkouší sugestivně popsat, jak by v reálu vypadal začátek okupace naší země Ruskem, pokud bychom byli sousedy této totality, nebo pokud už by obsadila země na východ od nás a její armáda by stála u našich hranic.

Ráno, kdy to začalo.

👨‍👧‍👧 ”Před půl rokem jsi se přestěhoval do svého vysněného bytu, podařilo se ti sehnat hypotéku (ano, je vidět, že text nevznikl v ČR), nedávno jsi povýšil v práci, život je pěkný.

👨‍👧‍👧 23. února jsi šel spát dříve, protože měl být zítra těžký den v práci, je třeba se vyspat. Nemyslíš nad tím, co říkali večer v televizi, kdo by věřil tomu, že bude válka?

👨‍👧‍👧 V 5 ráno tě budí exploze někde směrem k nádraží. Slyšíš hučení sirén, co se děje? Běžíš k oknu, protože v autech na ulici začal houkat alarm, pes o patro výš začal štěkat, dítě souseda z chodby plakat. Další dvě exploze, obloha zrudla.

👨‍👧‍👧 Zapínáš televizi, začala invaze. Jsou zprávy o bombardování Prahy, Brna, Ostravy, Plzně i Českých Budějovic. Invazní vojska se blíží k Praze. Messenger pípa jako splašený, tvoji kamarádi panikaří, píšou, že raketa spadla někomu na chodník pod panelákem.

👨‍👧‍👧 Živě v televizi: vláda oznamuje vyhlášení stanného práva, nikdo neví, co se děje. Šéf ti píše, že nemáš chodit do práce, ale najít si úkryt, on je ve starém protileteckém krytu ve sklepě. Nechceš zažít to, co tvůj bratranec, který přišel o nohu a začal trpět posttraumatickým stresovým syndromem během bojů se separatisty v pohraničí.

Obrázek
Ano, ta válku už trvá osm let. Na rozdíl od Evropy tohle Ukrajina celou dobu věděla. Protože dnes a denně umírali jejich nejbližší, spolužáci, kolegové a kamarádi.

👨‍👧‍👧 Rychle si balíš to nejnutnější do dvou kufrů a do batohu, sedáš do auta a míříš k polským hranicím. Protože jsi se rozhodl jsi se utéct do Polska, někam blízko k našim hranicím, do Wroclawi. Určitě to nebude trvat dlouho, nějak to vydržíš.

Obrázek

👨‍👧‍👧 K hraničnímu přechodu Google mapy ukazují 3 hodiny autem, ale několik kilometrů dlouhá kolona začíná hned na začátku obchvatu. Lidé jsou naplněni strachem, v koloně koukají na nové zprávy na telefonech, pláčou z bezradnosti, volají rodičům, kteří byli moc nemocní na to, aby utekli, aby se schovali.

👨‍👧‍👧 Někteří si s sebou vzali psy, kočky, papoušky. Střechy aut se prohýbají pod tíhou kufrů. Jsou kolem tebe auta všech druhů. Od rozvrzaných Felicií až po lesknoucí se Superby, válka si nevybírala.

OBRAZEM: Ukrajinci po ruské invazi spěšně opouštějí zemi. V Kyjevě i  Charkově je ucpaná doprava | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

👨‍👧‍👧 Kolona se nehýbe několik hodin, je už noc z 24. na 25. února. Na Novinkách čteš, že bomby spadly nedaleko tvého paneláku, vidíš fotky na Facebooku, na kterých Kaufland ve kterém jsi včera kupoval rohlíky leží v troskách, vedle něj leží těla přikryté zkrvavenými prostěradly.

👨‍👧‍👧 Z bezradnosti se ti chce křičet, zanedlouho ti dojde benzín, kdyby ti nepomohl ten milý chlap s kanystrem z vedlejšího auta, určitě by ses nedostal ani k hranicím. Začíná další den, lidé staví provizorní stanové tábory a něco vaří, i když v takové chvíli se jí jen těžko.

Podpořte provoz této stránky

Tato stránka funguje zejména díky příspěvkům od vás čtenářů. Díky všem.

Pokud mě chcete také podpořit, můžete využít služby Donio.cz

👨‍👧‍👧 Konečně přijíždíš do Polska, je 3 hodina ráno 26. února, jsi vyčerpaný, neumytý, svaly tě bolí ze stresu, bojíš se toho, co se mohlo stát s tvým domem, jestli jsi opravdu zamknul dveře. No jasně, nezavřel jsi ledničku, a na stole jsi zapomněl památku po babičce, všechno se to dělo tak rychle.

Putin says Ukraine's future in doubt as cease-fires collapse

👨‍👧‍👧 Přijíždíš na předměstí Wroclawi ráno 26. února. Lidé ti pomáhají, vcházíš do školní tělocvičny, kde spíš ve spacáku na zemi. Dostáváš jídlo, ubíhá další den. Dozvídáš se, že raketa zasáhla tvoje sídliště. Ze vzteku ti se chce zvracet, křičet, brečet. Na Facebooku vše jasně vidíš – tvůj panelák, tvůj vchod, není tam, zničené zdi, spálené zateplení, všude leží kousky panelů, oken, něčí televize, kočárek. Uvnitř prý byli lidé.

👨‍👧‍👧 O hodinu později zvoní telefon. Tvůj soused, který ti pomáhal při rekonstrukci kuchyně a se kterým jsi nejednou zašel na pivo během útoku zemřel. Vykrvácel, když mu raketa utrhla nohy. Jeho žena je s těžkými zraněními v nemocnici.

Obrázek

👨‍👧‍👧 Z tvého sídliště odvezli několik těl. Pěkný chodník s květinami kolem zmizel, stojany na kola, vše je zničené. Na dalších fotkách poznáváš zbytky svého bytu, v kuchyni se propadla podlaha, ložnice je úplně pryč. Nemáš se kam vrátit.

👨‍👧‍👧 Tvůj šéf odjel na frontu, z tvých kolegů v práci stihli utéct jen někteří, většina byla mobilizována. Tvoje práce už asi taky není, firma pozastavila svou činnost kvůli válce.

👨‍👧‍👧 Uběhly dva týdny. Pořádně ses v tělocvičně nevyspal ani jednou. Pořád tě budí pláč, telefony, mluvení, noční můry jiných. Dobrovolníků kteří ti pomáhali je pořád míň a míň, museli se vrátit do svých prací. Nechceš parazitovat, musíš mít z čeho žít, možná se do Česka už nikdy nevrátíš, a všechno bylo tak hezké…

👨‍👧‍👧 Do vyhledávače na Facebooku vpisuješ “Praca Wroclaw” Neumíš polsky, nikdy jsi sem neplánoval jet. “Hledám práci, budu dělat klidně za minimální mzdu, půjdu kamkoliv, potřebuju peníze.”

👨‍👧‍👧 Za dvacet minut přichází upozornění o prvních komentářích. “MARŠ NA FRONTU SRABE, NEUMÍŠ POLSKY?”… “ČECHÁČCI CHCOU POŘÁD VÍC A VÍC, TEĎ UŽ NÁM CHCETE VZÍT I PRÁCI?”… “MÁM UŽ TOHO DOST, VŠUDE PLNO ČECHŮ, SLYŠÍM POŘÁD JENOM ČEŠTINU”… “U VÁS VÁLKA, A TY MYSLÍŠ NA PRACHY? TÁHNI ODKUD JSI PŘIŠEL”… “JÁ JSEM NIKDY NIC ZADARMO NEDOSTAL, A VY ČEŠI DOSTANETE VŠECHNO, A JEŠTĚ VÁM TO JE MÁLO”… “POMOC ANO, PRIVILEGIA NE”…

👨‍👧‍👧 Druhý den ráno vidíš fotku svojí Oktávky zaparkované vedle školy, kterou splácíš už druhým rokem na nějaké německé skupině na Facebooku. “KOUKEJTE, ČÍM SI VOZÍ PRDEL ČECHÁČCI. TAKOVÁ JE U NICH CHUDOBA, TAK MOC JIM UBLÍŽILA TA VÁLKA CO?”

👨‍👧‍👧 Večer ti tvoje teta píše, že tvá sestřenice, která byla v 8 měsíci zemřela během raketového útoku na porodnici. Bolí tě fotky zničeného rodného města, zničené nové náměstí, hořící radnice, kterou renovovali teprve minulý rok, park plný kráterů po bombách, nic tam nezůstalo.

👨‍👧‍👧 Jdeš do obchodu, protože si konečně musíš koupit nějaké vlastní jídlo, cítíš se provinile, že všechno dostáváš. U kasy se z nálepky v češtině dovídáš, že máš slevu 20%. Máš sice nějakou finanční rezervu, víš, že neumřeš hlady, ale u paní před tebou jde jasně vidět, že utekla bez ničeho a je chudá jako kostelní myš. Má radost, že z bezcenných korun vyměněných za zloté bude moct ušetřit aspoň něco.

👨‍👧‍👧 ZASRANÁ ŠPÍNA, PROČ MAJÍ MÍT VŠECHNO ZADARMO? ŽIJOU SI JAK PRASATA V ŽITĚ, KOUKEJTE POLÁCI, JEŠTĚ SE NÁM TO JEDNOU VYMSTÍ, JAKÝM PRÁVEM MAJÍ TAKOVÉ VÝHODY? VLAKY A MHD ZDARMA, BYTY ZDARMA??? Čteš další komentář přeložený překladačem.

👨‍👧‍👧 Uběhlo 23 dní. Konec války pořád nikde. Slyšel jsi, že včera poslanec v Sejmu za stranu Konfederacja vyzýval k ukončení financování českých parazitů a varoval před hordami hrnoucími se z Česka. Mezitím další bomby ničí čím dál větší části tvé země. A ty ne a ne se probudit z noční můry.

👨‍👧‍👧 Zní to povědomě? Přesně takhle vypadá život milionů Ukrajinců, kteří utíkají ze své země. Zkuste se prosím zamyslet nad tím, zda-li jim opravdu je co závidět.”

🏇 Text je celkem dlouhý a tak za sebe dodávám jenom jednu věc: Mysleme na to, že to nebezpečí existuje. Rusové si dali za cíl obnovit svou vlivovou zónu jen za poslední dva roky do ní včlenili Arménii, Bělorusko a teď totéž dělají (byť se jim daří méně, než čekali) s Ukrajinou. A v situace, v jaké Putin ekonomicky je a bude, nebude mít co ztratit.

My už s ním ve válce jsme, pouze jsme využili stávající situaci a přesunuli její těžiště do Ukrajiny. Když tam Putin vyhraje půjde dál.

Pomáhejme ukrajinským válečným uprchlíkům. Nebylo jejich přáním, opustit práci, školu, byt, vzít do náruče děti a přijít k nám s igelitkou v ruce a s batůžkem na zádech.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh