Několik důležitých údajů a postřehů k současné situaci, kdy se na ukrajinských hranicích hromadí ruské a běloruské armády a vyhrožují agresí, pokud se západ této východoevropské země nevzdá.
Její obyvatelé si přitom pro západní geopolitické směřování sami rozhodli a tento směr stvrdili již ve dvou po sobě jdoucích svobodných volbách.
Což je mimochodem počin, o němž si ruský občan může nechat jenom zdát.
DeníkN.cz
„Co Rusko říká o svém „obklíčení“ a nerozšiřování NATO a jaká je skutečnost.“
🟨 Ruské tvrzení: Rusko žádá, aby se z východní Evropy – tedy ze členů NATO v bývalých zemích SSSR a někdejší sovětské zóně vlivu – stáhly „jednotky NATO“ a proto hrozí agresí Ukrajině
Rusko se dožaduje ústupu alianční přítomnosti v úplně jiné oblasti světa, jejíž vlády se demokraticky rozhodly, že na svém území chtějí mít symbolické množství spojeneckých vojáků. Kreml fakticky žádá po Západu možnost rozhodovat o tom, na území jakého členského státu NATO budou vojáci jakého členského státu NATO.
🟨 Ruské tvrzení: Kreml označuje NATO a jeho rozšiřování za hrozbu pro Rusko. Tento argument opakuje tím hlasitěji, čím více Ukrajina dává najevo, že by se perspektivně chtěla stát členem Aliance.
NATO vzniklo jako pakt obrany před Ruskem – respektive Sovětským svazem. O atraktivitě obou modelů a o tom, kdo je komu hrozbou, svědčí prostá statistika:
- všechny někdejší členské země Kremlem řízené Varšavské smlouvy dobrovolně vstoupily do NATO;
- byla to Moskva, kdo rozhodl o vojenském zákroku proti třem vlastním satelitním státům (NDR 1953, Maďarsko 1956, Československo 1968), když v nich probíhaly protesty, politické změny nebo povstání hrozící uvolněním ze sovětského bloku;
- tři bývalé země SSSR (Pobaltí připojené násilnou anexí) vstoupily do NATO, jakmile mohly; další dvě postsovětské země, které vyjádřily ambici přiklonit se k Západu, Rusko vojensky napadlo a okupuje část jejich území (Gruzii, Ukrajinu)
🟨 Ruský prezident Putin reálně neobává NATO, ale rozvíjení demokratické a prosperující Ukrajiny, která by ukázala i prostým Rusům alternativu k současnému, stále autokratičtějšímu ruskému režimu.
🟨 Ruské tvrzení: země NATO „obkličují“ Rusko.
Někteří ruští sousedé, zvláště ti, kteří Ruskem byli v minulosti napadeni, hledají bezpečnostní záruky na Západě. Obrovskou zemi s dlouhou mořskou hranicí a dlouhými pozemními hranicemi s Čínou, Mongolskem a středoasijskými státy ale nelze v pravém slova smyslu obklíčit – však také jen 6 % ruské pozemní hranice sousedí se zeměmi NATO.
🟨 Naopak, to Ukrajina by mohla argumentovat, že ona je Ruskem, s ním provázaným Běloruskem, anektovaným Krymem a ruskými silami na Donbasu a v moldavském Podněstří obkličována v mnohem větší míře.
🟨 Ruské tvrzení: slib NATO, že se nebude rozšiřovat. Rusko nikdy neukázalo žádný dokument ani smlouvu, která by to dokládala.
Často se uvadí různé výroky západních politiků na toto téma, které ale Rusové vždy natlačí do takového kontextu, aby z něj vyplýval závazek nerozšiřování NATO.
Nejvíce se mluví o roce 1990 a Hansi-Dietrichu Genscherovi, Jamesi Bakerovi a jejich výrocích, ty se však týkaly toho, že se vojska NATO nehnou do východního Německa dřív, než jej opustí všichni ruští vojáci.
Ostatně to potvrzuje i tehdejší ruský „prezident“ Michail Gorbačov: „Téma „rozšiřování NATO“ se vůbec nediskutovalo a v těch letech se o něm vůbec nemluvilo. Říkám to s plnou odpovědností. Ani jedna východoevropská země to téma nenastolila, a to ani po zániku Varšavské smlouvy v roce1991. Ani západní představitelé ji nepředložili. Diskutovalo se o další otázce, kterou jsme nadnesli: zajištění toho, aby vojenské struktury NATO nepostupovaly a aby po sjednocení Německa nebyly na území tehdejší NDR rozmístěny další ozbrojené síly aliance. Bakerův výrok, zmíněný ve vaší otázce, byl učiněn v této souvislosti. Kohl a Genscher o něm hovořili.“
🟨 Ruské tvrzení: Rusko pracuje s tvrzením, že jej NATO ohrožuje
V Pobaltí a v Polsku se nachází zhruba pět tisíc vojáků členských zemí NATO. Aliance má mezinárodní vojenskou přítomnost i v Rumunsku a Bulharsku, ta je ale také malá – rozhodně nejde o síly jakkoliv ohrožující Rusko. Na rozdíl od situace, kdy Rusko má u ukrajinských hranic sto tisíc (podle některých odhadů více) vojáků s množstvím těžké techniky a další vojáky v Bělorusku, Podněstří, na Krymu a do určité míry v Donbasu.
🟨 Dodejme, že obavy Ukrajiny a Západu z nové ruské agrese proti Ukrajině pramení z toho, že
- ji relativně nedávno skutečně napadlo,
- její část dosud vojensky okupuje,
- používá agresivní rétoriku a výhrůžky,
- má u hranic Ukrajiny silné jednotky,
- označuje mj. i ukrajinskou samostatnost za geopolitickou katastrofu,
- stále živí představu, že země v jeho blízkosti spadají do jeho zóny vlivu a budou jednat tak, jak Rusko chce.
DenníkN.sk
„Teď je to o Ukrajině, za chvíli to bude i o Slovensku. Stále si to neuvědomujeme.“
🟥 K aktuální německé pozici:
Nová vláda nebyla připravena na eskalování této krize na východě a myslela si, že bude mít více času a do té doby si najde společné pozice, které nyní pod tlakem musí hledat velmi rychle.
Ta pozice se měnila během několika dní. Dnes už to připouští i kancléř Scholz, který jasně řekl, že pokud dojde k útoku na Ukrajinu, tak Nord Stream 2 nespustí do provozu. Trvalo to chvíli, bylo to kostrbaté, ale dnes je pozice Berlína jasnější.
🟥 Rusko sleduje v celé té snaze dvě linie . Jeden je útok na bezpečnostní řád v Evropě a druhý tah je speciálně směrován na Ukrajinu. Při něm chtějí dosáhnout toho, aby se nikdy neintegrovala do západních bezpečnostních struktur NATO, ale překáží jim i posilování Ukrajiny jako státu a její bezpečnosti.
🟥 Moskva teď vidí, že USA se více soustředí na Indopacifik a podle ní mají také nyní přechodného a slabého prezidenta. Cítí příležitost a jsou připraveni použít svou silnou armádu a hrát na hraně, aby si získali výhody do budoucna.
🟥 Zdaleka to není jen o Ukrajině, ale také o tom, že se zvýší vliv Ruska na jakékoli bezpečnostní rozhodnutí týkající se i našeho prostoru do budoucna. Není to krize, která skončí v nějakém bodě za několik měsíců. Dopad výsledku této krize bude mít vliv i na jiné regionální konflikty v Evropě.
🟥 Reakce Evropy: chybí lídr. Ze strany Německa je cítit deficit po Merkelové. Když není lídr, v takové krizi selhávají evropské instituce a evropská zahraniční politika. Do toho vakua se snaží dostat francouzský prezident Emmanuel Macron, který ovšem nemá ve východní Evropě takový kredit. Takže znovu jsme zůstali závislí na Američanech.
🟥 Což je ovšem velké varování do budoucna, co kdyby v příštích volbách v USA vyhrál prezident, který nevidí roli Spojených států v Evropě stejně silnou jako dosud?
🟥 Kdyby Rusko získalo, co chce, a tedy zlepšilo by postavení pro sebe, všechna naše budoucí rozhodnutí by již nebyla suverénní a samostatná. Museli bychom vrátit bezpečnostní situaci před rok 1997, což je absurdní. Na konci své éry Vladimir Putin zkouší, jak daleko může zajít. Bude to i zápas veřejného mínění o charakter naší společnosti do budoucna.
🟥 Sekundární výsledek této krize může být impulsem pro nastartování debaty o skutečném vybudování nové obranné strategie. Je to o edukaci politických elit, abychom si uvědomili, jaké bude 21. století v této části Evropy se silným Ruskem, které je naprosto revizionistické. Jednoduše bude hrát o změny poměru sil i hranic. A velmi tvrdě, protože ruská síla je jen o silné armádě, do které investovali, ale má velmi slabou ekonomiku. Rusko ztratilo modernizaci. Je to hra na hranu, protože Rusko dlouhodobě ztrácí postavení ve 21. století v technologiích.
🟥 V dlouhodobém rozměru to bude zápas o sentiment evropské a německé společnosti – co budou ochotné dát za to, aby se zachoval bezpečnostní systém. Nyní je ta otázka o tom, zda jsme ochotni pomoci Ukrajině, aby se sama mohla rozhodnout, čím chce být. Ale zítra už to může být o východním křídle NATO. A to se nebude týkat pouze nás a naší veřejnosti, ale bude se týkat i toho, jak silně jsou za nás ochotni postavit se nejen Američané, ale také Francouzi či Němci.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
Onet wiadomości
🟦 Před očima se nám odehrává obchod, zda Ukrajina bude i nadále směřovat na Západ, nebo zda bude přes stejný Západ protlačena do tzv. Ruské sféry vlivu.
🟦 První deal se konal v roce 1994 v Budapešti. Po rozpadu Sovětského svazu Ukrajina vstoupila do skupiny svobodných států jako jaderná velmoc.
V Budapešti tehdy bylo rozhodnuto, že Ukrajina se zaváže předat Rusku strategické zbraně, za což od Ruska, stejně jako od USA a Velké Británie obdržela záruky, že bude výměnou respektována její suverenitu a územní celistvost.
🟦 Jak vágní tyto záruky byly, jsme všichni zjistili v roce 2014, kdy Rusko zabralo Krym a na Donbasu vytvořilo separatistické entity zvané Doněcká a Luhanská lidová republika. Co udělaly USA, Velká Británie, Evropa? Řvaly, vyhrožovaly a dokonce přijaly sankce, ale nakonec to vzdaly.
🟦 Budapešťská podívaná otevřela Putinovi dveře k vydírání světa válkou o Ukrajinu, což je to, co nyní řešíme. Dnešní jednání už nejsou ani tak o suverenitě či celistvosti, ale o tom, zda se Západ Ukrajiny za cenu míru prostě nevzdá.
🟦 Pokud se tak stane, tak to snad Rusko na čas vzdá a po nějaké době se vrátí k úklidu sousedova domu. Jenže až bude mít hotovo, pustí se do dalších.
🟦 Pokud Západ odolá kremelskému vydírání, pak pokud Rusko jen neblafuje (což je možné), budeme mít válku. Paradoxně z dlouhodobého hlediska je toto řešení lepší pro celou střední a východní část Evropy. K Rusku mluví pouze jazyk síly. Pokud Ukrajina (se značnou podporou Západu) odpoví silou, válka může být lokální a rychle skončit, protože totální válka je pro Rusko až příliš drahý byznys. Z dlouhodobého hlediska se Rusko může vzdát, když uvidí, že Západ je pevně a odhodlaně zakopán ve své pozici.
🟦 Šance, že Západ povolí, je však větší. Další společná deklarace Západu a Ruska bude opět zamotaná a skutečná rozhodnutí se budou přijímat v soukromí soukromých kanceláří. Tím bude dokončena druhá zrada Ukrajiny.
A všichni se vrátíme do situace v roce 1939, kdy se Hitler vypořádal se Západem podobným způsobem.
🟦 O rok později padla slavná slova Winstona Churchilla v britské Dolní sněmovně, která byla v posledních týdnech trochu vymazána, ale protože velmi přesně odpovídají současné situaci, tu jsou: „Naše vláda měla na výběr mezi hanbou a válkou. „.
🟦 Podobnost s dnešním Západem a jeho situací je na místě.
Je pravděpodobné, že zvolí ostudu a válce se stejně nevyhne. Ukrajina bude platit na začátku, pak bude následovat Polsko a další země regionu.
