📓 Někdy na mě při pátrání v archivech a hledání zapomenutých příběhů, vykoukne z hlubin času příběh či jen jeho útržek, kteří jsou tak naléhavě smutní, že mě donutí všeho nechat, práci přerušit a jít dělat něco, co mi přináší radost.
Abych na to nemusel myslet.
A tohle je jeden z nich.
📓 Stránka v památníku holocaust přeživší židovské dívky, Bedřišky Winklerové. Vzkaz jí napsala její nejlepší kamarádka z terezínského ghetta, Eva Abelesová 3. října 1944.
✏️ “Vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme býti nikdy vyhnáni.
Béďo, odjíždím a nevím, zdali mě ještě někdy uvidíš.
Vzpomeň si proto na mě.
Eva Abelesová
Psáno ve šlojsce, v Terezíně 3/10/44.“
📓 Tzv. šlojska byla uzavřené shromaždiště, kde se podrobovali příchozí registraci do ghetta, nebo jako v tomto případě, odkud byli obyvatelé ghetta nakládáni k transportům do vyhlazovacích táborů.
📓 Následující den, 4. října 1944 vyjel transport Evy Abelesové na cestu do Osvětimi.
Eva Abelesová, které bylo tehdy jen čtrnáct let, hned při příjezdu neprošla selekcí a byla zavražděna, stejně jako dalších 9/10 z 1500 s ní transportovaných obyvatel ghetta…
📓 Sama Bedřiška Winklerová patřila mezi malou skupinu internovaných dětí, které věznění v ghettu přežily, konec války strávila dokonce ve Švýcarsku.
Jak ale sama říká: “Žádná z mých terezínských kamarádek se nevrátila.“
📓 Ze 7590 dětí, které byli transportovány z Terezína dále, se konce války dočkalo 142.
Tedy jedno z padesáti tří…
(Zdroj Paměť národa)
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
