Maturita v Malé pevnosti

Tohle bude příběh o skutečném vlastenectví, kdy dotyčný jedná podle svého přesvědčení a vyššího principu mravního.

Konec války Terezín: Do tábora sváží nacisté v posledních týdnech vězně z ostatních koncentračních táborů, kam už mířily spojenecké fronty a taky sem míří početné pochody smrti.

Všichni tito vězňové jsou i na místní terezínské poměry velmi zbídačení, na rozhraní mezi životem a smrtí. S sebou přináší i neléčené infekční nemoci, především pak skvrnitý tyfus.

Epidemická situace v Terezíně koncem války byla skutečně kritická, vše násobeno těžkou podvýživou a dalšími onemocněními nakažených.

V této době už ve značně chaotických podmínkách, nelze v lágru dodržovat hygienická opatření a tak se brzy rozšíří nejprve Malou pevností a posléze i ghettem epidemie této nebezpečné nemoci.

Ta vrcholí s koncem války a následující týden.

V Terezíně akutně chybí léky, dezinfekce, obvazy a především zdravotnický personál. Dřívější ošetřovatelé z ghetta nestačí počtem ani fyzickou kondicí na nákazu takového rozsahu, navíc mnoho z nich tyfem také onemocní.

Čechy zoufale shání dobrovolníky a jedna taková žádost dorazí i do ošetřovatelské školy na Bulovce, kde se připravuje maturitní ročník na svou zkoušku z dospělosti.

Na dobrovolnou prosbu o pomoc se přihlásí všechny…

Odjezd je ještě ten den a žádná z dívek není očkována. A pozor je to ještě v době války (4. května) a žádná z nich nemohla tušit, jestli se na nich nacisti nebudou mstít, či je třeba nevezmou jako rukojmí..

Sami pak přiznávají, že na to, co je očekávalo za zdmi tábora nebyly vůbec připravené, jak po odborné, tak po lidské stránce. Ani v plném nasazení nestíhaly pomoci všem, teenagerkám umíraly pod rukama desítky lidí denně.

Práce v terezínské lágrové nemocnici v době tyfové epidemie

Na velmi malém prostoru se staraly o cca 3500 nemocných tyfem, z nichž 500 – 700 zemřelo (odhady se různí).

Krátce po německé kapitulaci dorazil sovětský lazaretní vlak se sestrami a lékaři a část práce našim sestrám ulehčil.

Nic to ale nezměnilo na tom, že se několik našich studentek a sester nakazilo a dvě z nich nakonec zemřely.

První byla vrchní sestra celé terezínské nemocnice, která přijela pomáhat z nemocnice v pražských Vinohradech, Ludmila Fajcová a druhou pak byla jedna dívka z maturitní třídy Božena Jandlová.

Božena Jandlová,  (22. května 1925, Praha -17. června 1945 Terezín)

Ta však ještě stihla, spolu s celou třídou odmaturovat. Stalo se tak přímo v Malé pevnosti (nasazení holek nedávalo jinou možnost) a maturitě přihlíželi i lékařské kapacity, které spolu s nimi pomáhali zachraňovat terezínské vězně.

Stalo se tak 30. května 1945

Všechny udělaly.

Skutečný křest ohněm a skutečná zkouška z dospělosti. Maturita v Malé pevnosti.

Ani snad nepřekvapí, že když se třída těchto dívek sešla někdy v šedesátých letech na společném srazu, všechny do jedné pracovaly ve zdravotnictví.

Při záchraně životů svých pacientů tehdy celkem zemřelo na tyfovou nákazu 15 lékařů, 15 ošetřovatelek a 13 pomocníků z odvšivovacích stanic

✅ Hledáte – li zapomenutý příběh hrdinství a nezištné obětavosti pro druhé z posledního válečného jara na našem území, tak tady je.

Tohle bylo skutečně velký.

Čest jejich odvaze a památce.

Hrob Ludmily Fajcové na Národním hřbitově na vyšehradském Slavíně. Nebylo aspoň jednou týdně, abych si na jaře 2021 v kosmoobleku v covidáriu na ty holky z Terezína nevzpomněl.

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh