Maturita v Malé pevnosti

Tohle bude příběh o skutečném vlastenectví, kdy dotyčný jedná podle svého přesvědčení a vyššího principu mravního.

Konec války Terezín: Do tábora sváží nacisté v posledních týdnech vězně z ostatních koncentračních táborů, kam už mířily spojenecké fronty a taky sem míří početné pochody smrti.

Všichni tito vězňové jsou i na místní terezínské poměry velmi zbídačení, na rozhraní mezi životem a smrtí. S sebou přináší i neléčené infekční nemoci, především pak skvrnitý tyfus.

V této době už ve značně chaotických podmínkách, nelze v lágru dodržovat hygienická opatření a tak se brzy rozšíří nejprve Malou pevností a posléze i ghettem epidemie této nebezpečné nemoci.

Ta vrcholí s koncem války a následující týden.

V Terezíně akutně chybí léky, dezinfekce, obvazy a především zdravotnický personál. Dřívější ošetřovatelé z ghetta nestačí počtem ani fyzickou kondicí na nákazu takového rozsahu, navíc mnoho z nich tyfem také onemocní.

Čechy zoufale shání dobrovolníky a jedna taková žádost dorazí i do ošetřovatelské školy na Bulovce, kde se připravuje maturitní ročník na svou zkoušku z dospělosti.

Na dobrovolnou prosbu o pomoc se přihlásí všechny…

Odjezd je ještě ten den a žádná z dívek není očkována. A pozor je to ještě v době války (4. května) a žádná z nich nemohla tušit, jestli se na nich nacisti nebudou mstít, či je třeba nevezmou jako rukojmí..

Sami pak přiznávají, že na to, co je očekávalo za zdmi tábora nebyly vůbec připravené, jak po odborné, tak po lidské stránce. Ani v plném nasazení nestíhaly pomoci všem, teenagerkám umíraly pod rukama desítky lidí denně.

Na velmi malém prostoru se staraly o cca 3500 nemocných tyfem, z nichž 500 – 700 zemřelo (odhady se různí).

Krátce po německé kapitulaci dorazil sovětský lazaretní vlak se sestrami a lékaři a část práce našim sestrám ulehčil.

Nic to ale nezměnilo na tom, že se několik našich studentek a sester nakazilo a dvě z nich nakonec zemřely.

První byla vrchní sestra celé terezínské nemocnice, která přijela pomáhat z nemocnice v pražských Vinohradech, Ludmila Fajcová a druhou pak byla jedna dívka z maturitní třídy Božena Jandlová.

Ta však ještě stihla, spolu s celou třídou odmaturovat. Stalo se tak přímo v Malé pevnosti (nasazení holek nedávalo jinou možnost) a maturitě přihlíželi i lékařské kapacity, které spolu s nimi pomáhali zachraňovat terezínské vězně.

Stalo se tak 30. května 1945

Všechny udělaly.

Ani snad nepřekvapí, že když se třída těchto dívek sešla někdy v šedesátých letech na společném srazu, všechny do jedné pracovaly ve zdravotnictví.

Při záchraně životů svých pacientů tehdy celkem zemřelo na tyfovou nákazu 15 lékařů, 15 ošetřovatelek a 13 pomocníků z odvšivovacích stanic

Hledáte – li zapomenutý příběh hrdinství a nezištné obětavosti pro druhé z posledního válečného jara na našem území, tak tady je.

Tohle bylo skutečně velký.

Čest jejich odvaze a památce.