V posledních letech jsem viděl několik výstav fotografií k srpnové okupaci roku 1968. Nejvíc mě na nich zaujaly dva momenty.
Za prvé ten moment dvojnásobné a v našich dějinách opakované, zrady. Nejprve Čechoslováky zradil do té doby pro mnohé přítel a spojenec, ano, takových tehdy ještě bylo mnoho, Sovětský svaz.
A hned následně je zradili svou kapitulací sami vrcholní českoslovenští politici, kteří na to že je neskutečně podporoval celý národ, složili zbraně až neskutečně lehce.
Jako by vůbec necítili odpovědnost za zemí, kterou spravují a mysleli jen na svou vlastní budoucnost.
A druhou věcí, která dnes zaráží, je fakt, že prakticky celá společnost byla kromě pocitu zrady, hanby a ponížení, z tohoto aktu neskutečně – snad úplně všichni – překvapená.
Přičemž se celé léto stupňovalo vyhrožování sovětských komunistů, provokace (odhalení údajného skladu zbraní pro kontrarevoluci u Karlových Varů měsíc před okupací např.), aktivizace sovětských tajných služeb v ČSSR a aktivizace kolaborační páté kolony.
Naše tajné služby měly mnoho důkazů o extrémně zvýšené činnosti agentů sovětských rozvědek na území ČSSR. Vojenská cvičení armád Varšavské smlouvy na našem území toho roku. Prodlužování pobytu cizích armád, přičemž spojovací síť ze cvičení ŠUMAVA, zůstala v zájmu příprav provedení okupační operace „DUNAJ“ i po jeho ukončení rozvinutá. Sama vojska po posledním společném cvičení (patrně nácvik koordinace při invazi) už ani často neodjela do domovských posádek a zůstala dislokována v našem příhraničí…
A přes tyto desítky prakticky každodenních důkazů o utahovaní smyčky kolem ČSSR, přes zkušenosti s podobným vývojem v NDR (1953) a později v Maďarsku (1956), přes vyhrožování v tisku v zahraničních komunistických médiích, vyhrožování politikům, diplomatům, vojákům, kampaním proti složkám občanské společnosti (KN 231, KAN, signatáři provolání 2000 slov, atd…) si československá společnost vůbec nepřipouštěla možnost, že s naší zemi bude naloženo úplně stejně jako s každou zemi, která zkusila v rámci sovětských satelitů jít svou vlastní cestou.
Dnes jsme svědky podobné kolektivní slepoty i když na jiné úrovni, naštěstí dané třiceti lety svobody a členstvím v euroatlantických uskupeních.
Mám na mysli netečnost při viditelném rozkopávání demokratických mantinelů společnosti, nerespektováním vlastních zákonů a principů právního státu.
Tento stav nedávno ve svém textu zmiňovala i politoložka Vladimíra Dvořáková.
Většině lidí je to, dokud mají zajištěnou lednici, garáž, letní pláž a oblíbený pořad v TV, úplně jedno a mají za to, že popisovaný stav nemůže jejich výše uvedené jistoty nijak poškodit.
Což se vlastně ještě násobí tzv. volbou na truc, kterou část společnosti pak ještě zesiluje nedemokratické proudy v politice.
A tak tu máme zároveň prezidenta, který už rok před volbami říká, kdo bude sestavovat vládu, bez ohledu na jejich výsledek, prezidenta který protiprávně určuje, kdo má být velvyslancem, ministrem, nebo dokonce šéfem tajných služeb. Máme ve vysoké politice lidi bez bezpečnostních prověrek, udavače StB, kvůli nimž se dokonce měnil lustrační zákon, aby v politice působit mohli, vysoké státní úředníky, kteří podnikají se státem, vrcholné politiky vlastnící třetinu mediálního trhu, země se bez uzardění odmítá řídit zákony, které nevyhovují současné politické garnituře, za korupci v politice se neodstupuje (Faltýnkův deník, nejnověji úplatek půl milionu pro komunistu Filipa), dohled nad hospodařením stran je účelově nefunkční, prakticky paralyzován je úřad ombudsmana, účelově tolerován je obchod s chudobou, stále se nedaří zcela vymýtit nesmyslné nastavení exekucí, státní úředníci systematicky porušují exekutivu vyplývající s Ženevských konvencí a někdy odpírají udělovat mezinárodní ochranu i proti verdiktům soudu.
Státní úřady nezákonně zaklekávají na konkurenční firmy politiků a likvidují je. Odškodné těmto firmám po rozhodnutí soudu o nelegálnosti postupu těchto státních úřadů, už ale platíme my všichni.
Premiér operuje informacemi s živých policejních spisů.
Rada ČT beztrestně porušuje zákony, jednotliví radní navzdory rozporu se zákonem kandidují za politické subjekty, politici beztrestně opakovaně porušovali jejich vlastní proticovidová opatření, mnohá opatření vlády v době pandemie byla nařízena v rozporu s platnými zákony země, státní úřady už nepokrytě hájí byznys politiků vůči zájmům republiky , atd, atd, atd….
A tohle vše se tu odehrává před zraky všech, kteří tuto pozvolnou korozi demokracii sledují a přes desítky varovných signálů, stejně jako tehdy občané ČSSR, nedokáží pochopit, že se země jednoznačně řítí do průšvihu.
Ovšem tentokrát o to hůře, že bude výlučně vlastní provenience.
To zas bude jednou takhle ráno v Česku mrzení a údiv na tím, jak se to mohlo stát…
