Dnes ráno píše můj švédský známý, že litr nafty se v jeho prodává už za více než 50 korun a cena plynu vzrostla ráno během jedné hodiny o 200 dolarů, ze 1700 dolarů za tisíc kubíků na 1900 dolarů.
Koncem září stálo stejné množství, už tehdy hodně drahého plynu, necelých 1200 dolarů.
Energetická krize je tu, krize ekonomická musí zákonitě následovat.
O to větší průšvih by byl, pokud by se Česká republika do takto rozbouřených vod vydala s kapitánem Babišem u kormidla a s Okamurovci a komunisty usazenými v hlídkových koších.
Tahle loď by potkala svoji osudovou kru dříve, než řekneš Pirátostán.
Proč ceny energií tak rychle rostou a co může následovat, jako výtah z několika článků:
Marek Hudema, LN + ČRo Plus
ℹ️ Někteří ekonomové a komentátoři z toho viní ambiciózní zelené plány Evropské komise a evropský systém obchodu s emisními povolenkami. Skutečnost je sice mnohem složitější, ale i tak se z toho může stát velký problém evropské zelené politiky.
ℹ️ V Evropě je historicky drahá elektřina. Do ceny elektřiny, která zdražila za rok zhruba na dvojnásobek, jsou přitom započítány i ceny emisních povolenek – to jsou vlastně jakési pokuty za vypouštění oxidu uhličitého.
ℹ️ Vzhledem k tomu, že cena povolenek vzrostla také dvojnásobně, nemohla pochopitelně způsobit celý nárůst ceny elektřiny. A nemohly ho způsobit ani plány Evropské komise, které ještě nejsou v Unii ani schváleny. Co tedy ještě a mnohem více zdražuje elektřinu?
ℹ️ Příčin je několik. Vzrostla cena paliv, ze kterých se elektřina vyrábí a která slouží i k výrobě tepla. Například u zemního plynu zhruba desetinásobně.
Může za to zvýšená poptávka po plynu v Asii a vůbec všude ve světě, související se vzpamatováváním se ekonomiky po odeznění nejhorší vlny epidemie covidu-19.
ℹ️ Zároveň Rusové dodávají do Evropy méně plynu než jindy a evropské zásobníky jsou díky tomu před zimou poloprázdné.
ℹ️ Navíc je elektřiny málo. Několik havárií snížilo její výrobu a nepomohlo ani odstavení jaderných elektráren v Německu. K tomu je třeba přičíst to, že letos neobvykle málo foukal vítr a bylo sucho, takže nebylo dost elektřiny z větrných a vodních elektráren.
Prostě nabídka klesla, poptávka stoupla, ceny vyskočily a k tomu zdražily i již zmíněné povolenky.
ℹ️ Krátkodobý nedostatek energií přejde, ceny zase klesnou, ale ne na původní úroveň. Zelené plány Evropské komise totiž energie v Evropě skutečně zdraží. Ostatně mají na svědomí už i současný nárůst ceny povolenek. Obchodníci totiž předpokládají, že až se tyto plány zrealizují, tak budou potřeba povolenky i v odvětvích, kde tomu tak zatím nebylo. A tím po nich vzroste poptávka. Proto je vykoupili, a tak vyskočila i jejich cena. To je logické, a ostatně kdo tvrdí, že snaha omezit klimatické změny bude zadarmo, je podvodník a lhář.
ℹ️ Problém je ale v tom, že se někteří politici pokoušejí a ještě pokusí obvinit snahu komise o ochranu klimatu už ze současných mimořádně vysokých cen energií. A pokud se jim podaří v Evropanech vzbudit tento dojem, mohou nakonec plány na ochranu klimatu skončit v koši ke škodě nás všech.
Martin Sandbu, Financial Times
Energetická krize je okamžik pravdy pro evropské ekologické ambice
☑️ Kvůli svým velkým ambicím (Evropští představitelé vědí že program snižování emisí CO2 si vynutí zásadní reformu světových ekonomik, a chtějí, aby v čele této technologické a politické revoluce stála Evropa) však Evropa také jako první čelí negativním dopadům, například politickým důsledkům současného prudkého nárůstu cen energií.
☑️ Vyhlídka na to, že si občané nebudou moct ani rozsvítit, je noční můra každé vlády. V Evropě ovšem ohrožuje i dlouhodobý politický program, na němž je postaveno mnoho dalších věcí – včetně průkopnického společného fondu EU pro obnovu.
☑️ Evropský dekarbonizační program vyžaduje zdražení fosilní energie. Prodat něco takového bylo už od začátku těžké. A když se vyšší ceny zčistajasna staly realitou, bude to ještě těžší. Pokud si vedoucí představitelé EU dokážou v současné krizi zachovat chladnou hlavu, půjde o důležitý indikátor, že jejich snaha o globální zelenou hegemonii má nějakou budoucnost.
☑️ Žádný politik si nemůže dovolit přehlížet skutečnou energetickou chudobu svých voličů. Neměli by však podléhat pokušení odkládat klimatická opatření, která by mohla energii zdražit. Místo toho by měli využít krizi k oživení zelené politiky – a začít tím, že si přiznají, jak dnešní prudce rostoucí účty čtyřmi způsoby vypovídají o nedotažené práci.
☑️ Za prvé, tyto prudké nárůsty přicházejí po dlouhém období nízkých cen energie. Evropané si užívali půl desetiletí, kdy byly tržní ceny zemního plynu nižší než před recesí v letech 2008–2009, a to i po zohlednění inflace. Ceny elektřiny se dtto. I když se v tomto období zvýšily daně z energií, celkový nárůst cen byl zvládnutelný.
☑️ Dlouhodobějším důsledkem je však oslabení motivace ke zvyšování energetické účinnosti. Kdyby se vlády dříve zavázaly k rychlejšímu zvyšování energetických daní, domácnosti a podniky by nyní byly schopny lépe čelit krátkodobým výkyvům.
☑️ Za druhé, jednotný trh s energií zůstává spíše přáním než realitou. Domácnosti a podniky platí za plyn v nejdražší zemi EU mnohem více než v té nejlevnější, a to i před započtením rozdílů v daních. Totéž platí pro elektřinu.
Proto ty prudké cenové výkyvy.
☑️ Za třetí, Evropa nemá dostatečně diverzifikovaný dovoz energie. To by na první pohled mohlo legitimizovat ruský plynovod Nord Stream 2, o nějž Německo tak usilovalo. Ve skutečnosti to však poukazuje na potřebu větších investic do alternativních zdrojů, jako jsou kapacity pro zplyňování, které by zlepšily přístup na světové trhy se zkapalněným zemním plynem, nebo projekty obnovitelných zdrojů energie v oblasti Středomoří.
☑️ Za čtvrté zůstává nevyřešený základní problém, a sice jaký by měl být energetický mix EU. Ve střednědobém horizontu je otázka, jakou roli by měl hrát plyn jakožto odrazový můstek od špinavějšího uhlí a ropy. V dlouhodobém horizontu zůstává otázka, co jej nahradí.
☑️ Dlouhodobé energetické strategie EU celkově ukazují správný směr, ale nejsou dostatečně razantní. Striktní stanovení cen uhlíku podpoří energetickou účinnost. Větší investice do obchodu s energií zmírní krátkodobé výkyvy. Intenzivnější zaměření bloku na vodík by mohlo uvést v soulad delší životnost nových investic do zemního plynu s opatřeními, která přispějí k přechodu od výroby plynu coby zdroje přechodné energie k „modrému“ zdroji vodíku.
☑️ Tyto politické výzvy jsou ďábelsky komplikované. Ještě větším úkolem je však státnická práce: přesvědčit voliče, že i přes nepříznivé dopady na ceny plynu je intenzivní dekarbonizace nejlepší recept na to, jak se v budoucnu vyhnout podobným krizím.
A co Češi?
Radek Kubala, Jan Patočka, Deník Referendum
➡ Česká vláda se hrozící krizí zabývá, jak je jejím zvykem, na poslední chvíli. Na koleně látá nesystémové sociální programy, které mají ulevit potřebným, a současně problém politicky zneužívá k útokům na ekologické programy Evropské unie, když — lživě — tvrdí, že za rostoucí ceny může jen zpoplatnění emisí oxidu uhličitého. Skutečnost je přitom přesně opačná.
➡ Riziko energetické chudoby, je mimo jiné produktem závislosti na fosilních palivech: domácím uhlí, ale i plynu z dovozu, zejména z Ruska.
➡ Právě rostoucí ceny plynu stojí do velké míry i za aktuálním zdražováním. Jak se zdůrazňuje v této analýze, největší vinu za zvyšování cen energií nese strmý růst ceny plynu, související se zvyšováním poptávky po rozvolnění pandemických opatření a geopolitikou mezi západními státy a Ruskem.
➡ Cestou z pasti vysokých cen energií je tak přesně to, co Babiš a spol. odmítají: důsledná a spravedlivá ekologická transformace, která by závislost na fosilních palivech omezila a zdroje dnes odtékající na účty fosilních korporací ponechala v rozpočtech domácností, obcí a regionů.
➡ To by znamenalo konečně rozjet investice zejména do energetických úspor a ekologické renovace budov, které mají potenciál srazit spotřebu energie mnohde až o dvě třetiny — a emise prakticky na nulu. A dále do výstavby obnovitelných zdrojů energie, které jsou v současnosti nejlevnější v historii.
➡ Co místo toho dělá Babišova vláda? Řeční o „zeleném šílenství“ a navrhuje zastropovat cenu povolenek, které sice s rostoucími cenami energie mají málo společného, zato spolehlivě omezují zisky „fosilních korporací“. Tváří se, že ekologické reformy představují problém pro „naši ekonomiku“, přestože navrhovaná opatření na zajištění dostupného tepla mají stát méně, než každoročně (pod záminkou snižování emisí!) sežere na dotacích do biopaliv premiérova vlastní korporace.
➡ Ve své „uhelné komisi“ vláda upřednostnila zájmy uhelné lobby před potřebami regionů a snažila se konec uhlí oddálit, místo aby nás na něj připravovala. Proto teď hrozí, že konec uhlí proběhne živelně a bez včasné náhrady. A k tomu všemu má peníze přicházející z Evropského rozpočtu na „spravedlivou transformaci“ v plánu rozdělovat opět především velkým hráčům.
➡ Babišova energetická koncepce chce — stejně jako v případě pandemie Covidu-19 — obětovat budoucí zdraví a přežití nás všech dnešnímu profitu korporací a průmyslníků. V prvním případě to vedlo k tisícům obětí na lidských životech. V tom druhém možné důsledky nechtějme ani domýšlet.
➡ Politika Babišovy vlády jde ale přesně opačným směrem než je žádoucí: chudým nepomůže, ohrožené regiony nechá na holičkách, a jejich frustraci zneužije k obhajobě zájmů domácí oligarchie proti „zlé Evropské unii“.
Navenek bude hrdinně hájit „národní zájmy“ proti „zelenému šílenství“, a přitom skrytě přihrávat fondy určené pro spravedlivou transformaci uhelných regionů oligarchům a korporacím — namísto účinné pomoci obyvatelům Mostecka či Karvinska.
Vladan Gallistl, Hospodářské noviny
České domácnosti si připlatí za všechno. Za víc peněz bude voda, elektřina, plyn i potraviny
🧺 Ke krokům české vlády a centrální banky se pak přidávají světové faktory. Těmi jsou nedostatek komodit jako hliník, pšenice či ropa, což žene jejich ceny vzhůru.
🧺 Dramaticky však podražuje na komoditních burzách nejen ropa, ale rovněž elektřina a zemní plyn. Jejich ceny se za rok více než zdvojnásobily. Právě energie se nejvíce projeví na peněženkách spotřebitelů. „Elektřina a plyn se zdraží domácnostem nejméně o 15 procent.“
🧺 Drahé energie ale zasáhnou celou ekonomiku. Vysoké ceny energií totiž vytváří podle viceprezidenta francouzské potravinářské společnosti Roquette Frères Pascala Leroye „inflační tlaky v každé položce nákladů“. To podle něj skončí přenesením růstu cen na spotřebitele.
🧺 Českým domácnostem se proto v příštích měsících výrazně zvýší životní náklady. „Inflace půjde ke konci roku nad pět procent. Bude nejvyšší od roku 2008.“
A ještě Abin Sybera, Visegrad Insight
📌 Zelená transformace energetického sektoru Česka opakuje stejné chyby z konce 20. století, kdy bylo těžké oddělit obchod a politiku. Tehdy vznikla (staro)nová generace průmyslníků, která nashromáždila obrovské bohatství a vliv na českou politiku.
📌 V probíhající české volební kampani byl boj proti změně klimatu odsunut z pozice klíčového bodu kampaně, tak jak bylo vidět v sousedním Německu, do pozice, kdy většina politických stran líčí současnou energetickou konverzi jako zelený aktivismus.
📌 Není těžké zahlédnout podobu pozdního komunistického Československa jako průmyslové velmoci (východního bloku), která se v pozadí hlavního diskurzu v energetické politice rýsuje. Důraz je často kladen na národní mýty kombinující dovednosti, tradice a technologické úspěchy v průmyslu, například když český ministr průmyslu Havlíček zpochybnil cíle EU v oblasti dekarbonizace a popisuje je jako „škodlivé pro náš průmysl“.
📌 Veřejné debatě v Česku stále dominují obavy o peníze a ziskovost, protože se nevytváří (politici, média) jasné spojení mezi klimatickou změnou a budoucí odolností a ziskovostí podnikání.
📌 O čemž na už západě (protože se do toho pustili všichni jejich technologičtí a průmysloví giganti i nejdůležitější banky a investoři) takřka nikdo nepochybuje.
📌 Politika životního prostředí není zasazována do kontextu změny klimatu, ale je zobrazována jako „zahraniční“ dovoz nebo jako cíle s „ nerealistickými “ cíli, jako když Havlíček hovořil o tom, že se automobilový průmysl stane do roku 2035 plně elektronickým.
📌 Energetičtí giganti jako ČEZ, skupina EPH (Daniel Křetinský) a Sev.en Energy, (Pavel Tykač a Janem Dienstl), jsou nejen klíčovými energetickými entitami v České republice, ale také klíčovými překážkami na cestě země k dekarbonizaci.
📌Stav dekarbonizace v České republice je v podstatě o konfliktu sil v energetickém sektoru a jeho ziscích. Žádný z velkých konglomerátů není zelenými politikami nadšený, protože ty často podporují decentralizaci obnovitelných zdrojů tím, že je zajišťují v rukou menších společností, obcí nebo nevládních organizací, což by ohrozilo dominantní postavení Tykačových a Křetínského společností na trhu a které by udrželo energetické zisky v České republice na rozdíl od daňových přístavů (tj. na Kypru, kde mají silné zastoupení Sev.en Energy a EPH) .
📌 Nevysvětlování potřeby dekarbonizace širší veřejnosti má negativní dopad nejen na boj proti změně klimatu, ale také na evropskou soudržnost:
Tento stav je rizikem pro vytvoření nové železné opony, tentokrát zelené, kterou postaví některé středoevropské země.
Neschopnost jednat a těžit z nového evropského zaměření na dekarbonizaci může dále prohloubit jak nerovnost, tak nedostatek konvergence mezi bohatšími západními zeměmi a méně prosperujícími východními zeměmi .
📌 Zdá se, že v ČR k transformaci směrem k větší energetické udržitelnosti dojde, jakmile se energetičtí hegemoni země budou cítit pohodlně, jejich dominantní postavení zůstane nezpochybnitelné, nebo dokonce zajistí větší zisky z uzavírání “fosilního“ podnikání.
(Úvodní foto Peak.cz)
