“Dáme si do bytu do bytu dáme si vázu
Do vázy kytici pod vázu stůl
Ke stolu židli, kdo židli má bydlí
Každý kdo bydlí má starostí půl.“
Text hitu šedesátých let je úvodem k souhrnu o současné situaci na trhu s bydlením a o nebezpečnosti této situace pro budoucnost celé země, potažmo celého “severu“.
Problémy s nedostupným bydlením se totiž zvětšují všude, nicméně u nás je tento trend extrémní.
Stránka Visegradský jezdec varuje před tímto socioekonomickým problémem už několik let, zdá se však, že kromě těch, kterých se to přímo dotýká, ostatní zatím nereagují a tlak na politiky, aby začali tuto situaci měnit, společnost nevyvíjí.
A tak i letos upravený stavební zákon jde na ruku mnohem víc developerům, než občanům ČR.
🏠 “Ministerstvo pro místní rozvoj ho dalo napsat Hospodářské komoře a jedné z největších tuzemských advokátní kanceláří Havel & Partners. Komora zastupuje zájmy developerských a stavebních firem, od kterých má řadu zakázek i zmíněná kancelář. Návrh poté pro ministerstvo posuzoval expertní tým, kde ale opět dominovala stavební lobby.“
🏠 Výše zmíněnou skutečnost potvrzuje i další článek.
A ke stavebnímu zákonu ještě jedna poznámka:
„Každý zákon má (…) lidem pomoci a přinést jim něco pozitivního. To, s čím přichází vláda, dělá pravý opak: města a obce by [podle návrhu] měla přijít o řadu kompetencí. Vláda, přichází se spoustou nových úředníků a systémem, jemuž občané nebudou jednoduše rozumět.“
🏠 Nemáte kde bydlet? Poděkujte populistům. Slibují ráj, ale chystají peklo Nemáte kde bydlet? Poděkujte populistům. Slibují ráj, ale chystají peklo.
Článek Aktuálně.cz a výběr z něj:
🏠 Vyjmenovat všechny oblasti, kde vláda Andreje Babiše za poslední čtyři roky selhala, není snad ani možné. V paměti zůstávají jen ty nejzávažnější, jako byl průběh koronavirové krize. Bohužel se tak na chvíli pozapomnělo i na letitý průšvih s bydlením. Během minulých dvou let byl trochu tlumen recesí, ta už je ale pryč a ceny nemovitostí i nájmů v některých městech zase letí strmě vzhůru.
🏠 Nejchudším měl z této louže pomoci zákon o sociálním bydlení. Ten ale není a hned tak nebude. Města také měla začít s pomocí programu Výstavba budovat obecní byty. Kvůli byrokratickému chaosu ale vše zkrachovalo.
🏠 Smysluplná podpora nájemního a družstevního bydlení prakticky neexistuje – stát pořád nedokázal vymyslet nic jiného než daňové úlevy na hypotéky.
🏠 Ač hnutí ANO ovládá ministerstvo pro místní rozvoj již od roku 2014, nemohou si dnes početné zástupy lidí dovolit v centrech mnoha měst nejen koupi nemovitosti, ale už ani nájem.
🏠 Letitou neschopnost hnutí ANO na ministerstvu pro místní rozvoj bezděky potvrdil Andrej Babiš ve své nové knížce. „Napadlo mě, co kdybychom vyráběli hotové byty? Jediné, co obce musí udělat, je vylít betonovou desku na pozemku. A stát už pak všechno zařídí. Stát bude mít totiž fabriku na byty.“
🏠 Kdepak hi-tech nápad, jen myšlenkový návrat do časů, kdy se Babiš jako mladý komunista učil základům centrálního plánování a o střechy nad hlavou se staraly státní panelárny výrobou typizovaných sídlišť. Bylo by pro nás tristním vysvědčením, kdyby bydlení, kde má prim hrát trh, soukromníci a individuální zájem, musel nakonec erár řešit novými vládními paneláky.
🏠 Pro opozici by tedy nemělo být nic snazšího než proti této zoufalé vizi štrougalovského ekonoma Babiše vyrukovat s vlastním plánem, jak podpořit bydlení ve 21. století. Zahraniční stavební legislativa i tamní dotační a daňové systémy nabízejí dostatek inspirace.
🏠 Jenže pohled do poslaneckých lavic dává tušit, že opozice je v tomto punktu bohužel zcela zoufalá a dezorientovaná.
Začalo to rušením daně z nabytí nemovitosti před rokem. Ministryně financí Alena Schillerová to prezentovala jako protikrizové opatření, což byla vskutku drzost – kdo přišel v krizi o práci, měl podle jejích představ asi najednou dost času, aby si mohl kupovat byt.
🏠 Je sice pravda, že daň z nabytí nemovitosti byla od počátku špatně konstruovaná, jenže suma, kterou přinášela státnímu rozpočtu, by do něj nově měla začít proudit z klasické nemovitostní daně. Toho se ovšem ustrašení politici neodvážili a občanští demokraté navíc populisticky zatrhli strážkyni erární kasy alespoň možnost ukončit daňové úlevy vázané na hypotéky.
🏠 Výsledek? Byty a domy nezlevnily, jen si je mezi sebou investoři začali rychleji přeprodávat. Čím dál více jde přitom o cizince, často Rusy. Je to důsledek nešťastného faktu, že ze všech unijních zemí má nyní Česko nejnižší nemovitostní daně, takže pro zahraniční spekulanty je lákavé zaparkovat své peníze ve zdejších obydlích.
🏠 Největší bídu do bytové krize přináší předvolební kampaň. Vrcholem nezodpovědnosti je zatím asi návrh koalice Spolu, podle něhož by lidé pořizující si první bydlení měli získat bezúročnou státní půjčku na splacení 10 % hypotéky. Za plození dětí by se jim pak umazávala.
Jestli ale něco v ČR v oblasti bydlení bez problémů funguje a nepotřebuje to další podporu, jsou to právě hypotéky. Jejich objem je rekordní, za první pololetí roku 2021 si Češi sjednali půjčky za 224 miliard, průměrná úroková míra se drží nad dvěma procenty. Není jediný důvod, aby stát vedle už zavedených podpor vymýšlel další způsoby, které by nafukovaly realitní bublinu.
🏠 Kdyby v Česku existovala strana, která by nebyla sevřena ochromujícím strachem o svůj volební výsledek, předvolební kapitola o podpoře bydlení by se jí psala vlastně lehce. Po mnoha předchozích průšvizích totiž už není moc na výběr, jak z celé šlamastiky ven.
➡️ Nejlepším krátkodobým opatřením by byla paradoxně péče o dostupnost center měst. Zatímco od Barcelony po Stockholm je běžné i hodinu dojíždět do centra pohodlně a levně, v Česku zkrachujete v chaosu různých řádů hned za okrajem měst, ve vesnicích se ruší zastávky a místo podpory mobility lidí v produktivním věku stát utrácí miliardy za absurdní slevy pro studenty a penzisty.
➡️ Je také čas si přiznat, že zdejší erár asi nikdy nebude schopen zorganizovat výstavbu sociálních bytů. Obcím se do toho nechce, ministerstvo to neumí. Nejefektivnějším řešením by tak mohla být povinnost vyčlenit u nových developerských projektů nějaké procento z obytné plochy pro obecní účely.
➡️ Zapomínat bychom neměli ani na zmiňovaný stavební zákon. Spor o jeho novelu je nyní zcela iracionální. Jistě je třeba vylepšit nedomyšlené paragrafy, urychlení stavebního řízení ale nutně potřebujeme, nemáme-li v tomto ohledu dále zůstávat na úrovni Tanzanie, Etiopie, Bangladéše či Súdánu. (V článku je i polemika s politiky opozice ohledně nutnosti centralizace)
➡️ A pak jsou tu nemovitostní daně. Čím dříve se probudíme z aktuálního předvolebního populismu, že majetkové berně představují bolševismus, tím lépe. Žádný politik to sice nyní v předvolební kampani asi nepřizná, ale realita je taková, že nás brzo čeká jejich plošné zvyšování, případně vyšší zdanění druhých a dalších bytů.
(To si nemyslím. Politici už dávno nedělají nepopulární kroky, prostě to přehodí na další politickou garnituru a radši chybějící peníze zaplatí z rozpočtu. A tak pořád dokola. Až do doby, kdy k nám přijde Řecko).
➡️ Svou roli budou muset sehrát i města. Z prstenců okolo mnoha českých metropolí se stává neregulovaná předražená sídelní kaše bez náležité dopravní a občanské infrastruktury. To nemůže bez dalšího skončit dobře.
➡️ Jak velký máme problém, odhaluje například srovnání s Varšavou. V hlavním polském městě se loni podařilo dostavět na 22 tisíc bytů, v Praze to nebyla ani čtvrtina.
(Poznámka Varšava má cca 1.75 miliónu obyvatel, Praha asi o čtvrtinu méně)
🏠 Další odkaz je na dokument “Reality mimo realitu“.
🏠 Situace v oblasti bydlení mladých lidí je nedobrá. Pokud jde o střed Čech, Prahu a okolní obce, dá se hovořit přímo o katastrofě. Jak si mladí mohou koupit byt za 5 milionů? Nebo mají platit 25 000 korun měsíčně nájem?
🏠 Autorka Bára Chalupová: “Chtěla jsem především poukázat na fakt, že krize bydlení se netýká pouze nízkopříjmových skupin obyvatel, ale dopadá i na střední třídu.“
🏠 “Jsme tři sourozenci, nyní ve věku 27, 30 a 33 let, s vysokoškolskými tituly z různých škol a s rozdílnými profesemi. Ať už působíme v soukromém sektoru, státní sféře, nebo na volné noze, všichni tři podobným způsobem pociťujeme nedostupnost bydlení.“
🏠 “Potvrdily se mi neveselé vize budoucnosti naší generace i celkového směřování naší země. Z bydlení se stala investiční komodita, je málo politické vůle k výstavbě sociálního bydlení.“
🏠 „Bohužel bylo všechno přesně tak zoufalé, jak jsme očekávali. Jeden z mála momentů, které nás pozitivně překvapily, byl zážitek z naší ankety mezi kolemjdoucími lidmi na ulici. Mnozí byli ochotni ve filmu vystoupit a měli k tomuto tématu pečlivě formulovaný komentář, nikoli jen nadávání nebo naopak bagatelizaci problému. Jako by celou dobu čekali, až se jich někdo zeptá. Dostali jsme tak do filmu i hlas a pohled lidí ze starší generace, kteří evidentně o veřejnou diskuzi stojí.“
🏠 A dále: Už tak vysoké ceny bytů v Česku meziročně vzrostly o 19 %. Za metr čtvereční lidé nyní v průměru zaplatí 77 800 korun. Na vlastní bydlení tak dosáhne stále méně lidí.
🏠 V momentě, kdy je poptávka, roste samozřejmě cena. Je to trend, kterého se ale velmi obávám. Jednak jde o bublinovitý vývoj, jednak jde o ohromný sociální problém. Bydlení ve velkých městech se stává nedostupné i pro střední třídu.
🏠 “Současná situace je nesmírně nebezpečná pro základní sociální stabilitu. Bydlení je statek, který všichni potřebujeme, abychom mohli důstojně žít. Očekávala bych proto nějakou regulativní politiku státu třeba ve formě zdanění.“
🏠 „Byty prostě nemohou být investiční aktivum v takovémto rozsahu. Pomoci by mohla podpora družstevního bydlení nebo změna politiky výnosů z jiných aktiv. Bez rozumné regulace to ale nepůjde.“
🏠 A závěrem:
Pokud tu budeme mít situaci, kdy si velké množství mladých rodin nebude moci dovolit bydlení, přijdou sociální nepokoje, varuje Bernhard Spalt, šéf Erste Group, kam patří i Česká spořitelna.
🏠 Myslím, že dostupné bydlení a možnost mladých rodin vlastnit nemovitost, byt nebo malý domek, je pro prosperitu regionu a stabilitu v regionu naprosto zásadní.
🏠 Rakousko si za posledních cca 50 let vytvořilo systém, který nás docela slušně chrání, protože máme řadu modelů subvencovaného bydlení. Velká část trhu není volným trhem, ale funguje na základě veřejné podpory, ať už jsou to nájmy, vlastnické bydlení nebo hybridní model. Tato státní podpora nás hodně před tlakem vyšších cen chrání.
🏠 V posledních desetiletích nám tento systém opravdu hodně pomohl. Většina regionů střední a východní Evropy včetně České republiky ho však nemá. Celý region je proto zranitelnější. Takže si myslím, že potřebujeme zapojit média, finanční sektor, politiky a ekonomiku do debaty o tom, co chceme udělat, abychom situaci stabilizovali a našli z ní cestu ven.
🏠 Protože pokud budeme mít situaci, kdy si velké množství mladých rodin nebude moci dovolit bydlení, přijdou sociální nepokoje. Myslím si, že máme všichni odpovědnost za to, abychom se sešli, interdisciplinárně z mnoha oborů, abychom si řekli, že tahle situace, kterou už vidíme přicházet, už je realita.
🏠 A ještě Bernd Spalt na závěr k jinému tématu, který je v ČR díky části politiků, představován v úplně jiném světle:
“Pokud jde o celou zelenou transformaci, rád bych vás přesvědčil, že to není hrozba, není to problém nákladů. Naopak, je to neuvěřitelná příležitost. Jde o takový příliv peněz, a je jedno, jestli z fondů, dluhopisů nebo programů Evropské unie, že se promění celá naše ekonomika.“
🏇 Nedostupnost bydlení je skutečně náš hluboký socioekonomický problém a už začíná narušovat příslušnou vrstvu celospolečenské sounáležitosti.
Část původně prodemokraticky smýšlejících lidí začíná ztrácet víru ve svou budoucnost a to vede logicky k hromadění společenské frustrace.
Politikům to bude tak dlouho jedno, dokud nepochopí, že to vnímáme jako velký problém všichni, tedy nejen ti, kterých se nedostupné bydlení přímo týká.
Zatím si mohou dovolit ztrácet čas naprosto zbytečně vyhazováním desítek miliard korun pro uspokojení přání našich vybraných spoluobčanů jezevcovitého typu…
Fotky ilustrativní
