Noc, která do zad bodá dýku

Vysílám copy staršího příspěvku, neboť se mi na výročí Křišťálové noci nechce vytvářet nový, protože by mi ho nejmenovaná sociální síť zcela jistě shodila.

Takže, pokud se to má stát, ať už je tomu u textu, jehož vytvoření mě nestálo v lepším případě desítky minut času a emocí.

Křišťálová noc 9. listopadu 1938 – konec iluzí

Od tohoto dne muselo být VŠEM v Evropě i ve světě jasné, co je Hitlerovo národněsocialistické hnutí zač.

Hrdlořezové likvidující část svých spoluobčanů na základě kolektivní viny.

A co my, žijící osmdesát let poté, poučili jsme se?

To bohužel zjistíme až tehdy, pokud by se to začalo dít.

Ale určité symptomy tu jsou.

Podle mě je k nim mlčící většina až moc velkou většinou. Ale já jsem spíš skeptik, takže třeba by to tak zlé nebylo.

Úvaha

Děti, dnes je zase výročí Křišťálové noci!

Tedy dne, kdy Němci (nejen nacisti, ale i obyčejní, dnes tzv. slušní, Němci) – na základě několik let trvající propagandy, která pozvolna udělala z určité části národa vyvrhele, kteří chtějí zničit Německo, jeho obyvatele a hodnoty a převzít nad ním vládu – hromadně zaútočili na své židovské spoluobčany (v podstatě jen na základě víry a původu).

Dnes je ten samý den, kdy nám to bylo jedno a říkali jsme si, že nám se nemůže nic stát a že je lepší, když ničí židy, než aby ničili nás.

Byli jsme mazaní.

Byli jsme dokonce tak mazaní, že když první dny po Mnichovu utíkali ze zabraných Sudet naši tam žijící židi s rodinami, do země už jsme je nevpustili a nechali jsme je náglům napospas.

A to i přesto, že desítky tisíc z nich ještě před pár dny stály za mobilizace s flintou na čáře, odhodláni položit život při obraně republiky před Hitlerem.

No a za malou chvilku zmizeli i naši nesudetští židi a taky další stovka tisíc z nás z nás nežidů , zmizely Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploština a taky zmizel Čapek, Vančura, Hašler, Poláček a mnoho našich nejlepších lidí ze všech ze všech sfér.

No a protože jsme mazaní, tak nám je zase jedno, když se tu začínají programově nenávidět tu Romové, tu muslimové, homosexuálové a další nečesky vypadající tady žijící lidi.

Jasně, většině to připadá, že se nic neděje a že oni přehánějí, že jsou to jen takový kecy. Přesně tak to tehdy zprvu připadalo mlčícím lidem v Německu.

A po Křišťálový noci viděli, že je to asi průšvih, ale už se začali bát se židů zastávat, začali se bát o sebe.

Je nám to jedno, stejně je nemáme moc rádi a pořád lepší, když honí je, než aby napadali nás…

Protože historie se přece neopakuje, že jo.

No, to zas může být za pár let v té naší roklince mrzení…

Epilog

Co se může stát, nevíme.

Co už díky historickým zkušenostem zase ale naopak víme najisto, jsou dva záchytné body.

Za prvé, že verbální násilí, pokud není kočírováno elitami a právním státem, se po čase VŽDY zvrhne v násilí fyzické.

Čím slabší stát a demokracie, tím lepší podmínky pro šíření.

A za druhé, že podmínky pro to, aby se tohle začalo dít, obzvlášť kvetou v době, kdy se větší části společnosti než obvykle, začne materiálně dařit hůře a začne se kupit frustrace.

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh