Noc, která do zad bodá dýku

Vysílám copy staršího příspěvku, neboť se mi na výročí Křišťálové noci nechce vytvářet nový, protože by mi ho nejmenovaná sociální síť zcela jistě shodila.

Takže, pokud se to má stát, ať už je tomu u textu, jehož vytvoření mě nestálo v lepším případě desítky minut času a emocí.

Křišťálová noc 9. listopadu 1938 – konec iluzí

Od tohoto dne muselo být VŠEM v Evropě i ve světě jasné, co je Hitlerovo národněsocialistické hnutí zač.

Hrdlořezové likvidující část svých spoluobčanů na základě kolektivní viny.

A co my, žijící osmdesát let poté, poučili jsme se?

To bohužel zjistíme až tehdy, pokud by se to začalo dít.

Ale určité symptomy tu jsou.

Podle mě je k nim mlčící většina až moc velkou většinou. Ale já jsem spíš skeptik, takže třeba by to tak zlé nebylo.

Luděk Navara, Aktuálně.cz, 2018: Všechno zlo začíná obyčejnými slovy

„Útok na každou jazykovou, profesní či jinou skupinu, na menšinu, je útokem na podstatu společnosti.“

„Připomínky tohoto masového pogromu budou akcentovat to či ono; pro nás by ale mohlo být podstatným sdělení, že na jeho počátku stála obyčejná slova, která dlouhodobě zasévala nenávist a nedůvěru, šířila lži a pomluvy. Ta hrůzná noc přišla až potom. Když výbuchu zloby slova připravila půdu.“

„Proto by nás mělo zajímat, jestli se nyní neodehrává něco podobného, co by se za pár let mohlo proměnit v nějakou formu takové noční můry; co jde jednoduše zastavit dnes, ale obtížně později. Slova jsou signálem svého druhu; „člověk, který si násilnicky pohrává s jazykem, se po nástupu k moci téměř určitě zachová násilně i k lidem.“

„Poselství Křišťálové noci spočívá v pozornosti, kterou bychom měli zaměřit na sledování právě těch slov, která útočí na určité skupiny obyvatel; jsou vedena pochybnými cíli, po staletí podobnými: odvést pozornost, udržet lidi ve strachu (aby bylo snadnější je ovládat), nasměrovat jejich hněv jinam, nebo je jen obalamutit obrazem nepřítele, který přece někde být musí, což je představa všech zklamaných a oklamaných: to by v tom byl čert, aby po ruce nebyl někdo, kdo za to všechno může.“

Úvaha

Včera proběhlo výročí Křišťálové noci.

Tedy dne, kdy Němci (nejen nacisti, ale i obyčejní, dnes tzv. slušní, Němci) – na základě několik let trvající propagandy, která pozvolna udělala z určité části národa vyvrhele, kteří chtějí zničit Německo, jeho obyvatele a hodnoty a převzít nad ním vládu – hromadně zaútočili na své židovské spoluobčany (v podstatě jen na základě víry a původu).

Dnes je ten samý den, kdy nám to bylo jedno a říkali jsme si, že nám se nemůže nic stát a že je lepší, když ničí židy, než aby ničili nás.

Byli jsme mazaní.

Byli jsme dokonce tak mazaní, že když první dny po Mnichovu utíkali ze zabraných Sudet naši tam žijící židi s rodinami, do země už jsme je nevpustili a nechali jsme je náglům napospas.

A to i přesto, že desítky tisíc z nich ještě před pár dny stály za mobilizace s flintou na čáře, odhodláni položit život při obraně republiky před Hitlerem.

No a za malou chvilku zmizeli i naši nesudetští židi a taky další stovka tisíc z nás z nás nežidů , zmizely Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploština a taky zmizel Čapek, Vančura, Hašler, Poláček a mnoho našich nejlepších lidí ze všech ze všech sfér.

No a protože jsme mazaní, tak nám je zase jedno, když se tu začínají programově nenávidět tu Romové, tu muslimové, homosexuálové, příjemci sociálních dávek, pracovníci neziskového sektoru a další .

Jasně, většině to připadá, že se nic neděje a že oni přehánějí, že jsou to jen takový kecy. Přesně tak to tehdy zprvu připadalo mlčícím lidem v Německu.

A po Křišťálový noci viděli, že je to asi průšvih, ale už se začali bát se židů zastávat, začali se bát o sebe.

Je nám to jedno, stejně je většinou nemáme moc rádi a pořád lepší, když lůza honí je, než aby napadali nás…

Protože historie se přece neopakuje, že jo.

No, to zas může být za pár let v té naší roklince mrzení…

Zdravá a odolná společnost se musí umět proti podobným tendencím VČAS důrazně vymezit. To je totiž jedna z hodnot na níž stojí demokracie

Epilog

Co se může stát v budoucnosti, nevíme.

Co už díky historickým zkušenostem zase ale naopak víme najisto, jsou dva záchytné body.

Za prvé, že verbální násilí, pokud není kočírováno elitami a právním státem, se po čase VŽDY zvrhne v násilí fyzické.

Čím slabší stát a demokracie, tím lepší podmínky pro šíření.

A za druhé, že podmínky pro to, aby se tohle začalo dít, obzvlášť kvetou v době, kdy se větší části společnosti než obvykle, začne materiálně dařit hůře a začne se kupit frustrace.

Tím spíš, když jsme uprostřed dezinformační války s nepřítelem.