Množství dezinformací kolujících po internetu zcela jistě zhoršuje průběh celé pandemie a snižuje účinnost opatření, která by mohla sloužit k jejímu stlačení na takovou mez, která již nebude ohrožovat celý společenský systém.
C 19 je nová záležitost a sama věda k infekci přistupuje s respektem. Co je ale evidentní je fakt, že existuje něco jako vědecké poznání, založené na konsensu vědeckých institucí, který je tvořen stovkami, někdy tisíci, jejich členů, kteří tam jsou na základě své dosavadní vědecké i profesní kariéry.
To je status, který nikdy nemůže přebít neustálé vytahování jednotlivých názorů oponentů, popírající to na čem se konsensuálně shodly ty učené společnosti, které zaštituje jejich značka či ústav, prověřený desítkami či stovkami let existence a renomé oboru.
Do teď bylo normální se tímto vědeckým poznáním řídit a věřit mu.
Do veřejného prostoru se nyní s ledovým klidem vytahují lidé, o nichž nikdo dosud ani nevěděl že existují, jako odborníci, kteří vědí, že se učené společnosti, akademie a p., mýlí a kteří by celý problém vyřešili, jen kdyby jim byl poskytnut prostor na realizaci.
Sdílí se odkazy jednotlivých odborníků u nichž sdílející nezná jejich praxi, historii, nic, spokojí se s tím, co kdo vloží na You tube do popisku, jen proto, že to zesílí názor toho, který sdílí.
Bohužel, v Česku se vše ještě násobí totálně neschopnou vládou, která místo systémových věcí řeší selfíčka a micromanagement.
O dezinformacích a jejich podhoubí, vypráví dva články zveřejněné včera. Zkusil jsem je pro vás shrnout.
Proč lidé věří dezinformacím obecně
„Fámy fungují na základě emocí, podobně jako třeba náboženství. S věřícím člověkem se také nemůžete hádat o existenci boha.“
„Představa, že svět funguje jinak, než je nám předkládáno k uvěření, je odvěká. V covidové mytologii jsem našel několik základních témat. Prvním je boj proti očkování. Vznikl už na konci 18. století v Anglii, kde se antivakcinační hnutí zrodilo, ale covid mu teď dal obrovskou dynamiku. Druhé téma spojuje covid se zaváděním nové generace mobilních sítí 5G. Podle konspirátorů nám má poškozovat zdraví, třeba způsobovat neplodnost, což je prý záměr. Podle třetího tématu covid souvisí s tajnými spolky řídícími politiku USA.“
„Klasický stereotyp konspiračních teorií tu byl vždycky. Někdo skrytý se snaží škodit společnosti, případně ji ovládat. Může to být vnější, nebo i vnitřní nepřítel, který virus využívá pro své cíle, třeba omezení občanských svobod a zbohatnutí. Tajné společnosti, ilumináti, Židé, vlády, ekonomické elity, zdravotní experti, … Pro fámy spojené s covidem je typické, že se všechna tahle témata různě kombinují.“
„Motivace mohou být různé. Buď tomu věříme, nebo se třeba chceme jen pobavit. Sociální psychologové už v polovině minulého století vytvořili osobnostní profil člověka, který propadá fámám. Má úzkostnou povahu a bývá nejistý ve svém světonázoru, případně ve své sociální či ekonomické situaci. Cítí se ohrožen přicházející změnou, ale nemůže ji ovlivnit.“
„Dalším typem lidí přístupných fámám jsou „hledači“, kteří se snaží odhalit skrytou podstatu reality a její smysl. Nevěří autoritám a ostatní lidi označují za hloupé „ovčany“. Nemají rádi stát, vládu, experty a většinová média.“
„Konspirátor netrpí nutně nouzí a ani není nevzdělaný. Spíš moc „řeší“ svět, který podle něj nefunguje, jak by měl. Pro řadu z nás je totiž realita příliš složitá. Lidská mysl se ji proto snaží strukturovat, zjednodušovat a zpřehledňovat. Přitom někdy vznikají nesmyslná spojení údajné příčiny a následku. Druhou častou chybou je personalizace. Za všechno špatné, co se nám děje, může někdo konkrétní. Když jdu k zubaři, nebudu s ním diskutovat, jak mi má vyvrtat zub. Je pro mne autoritou.“
„Situaci změnily hlavně sociální sítě, pod jejich vlivem se západní společnost názorově, politicky a ideologicky rozděluje. Viděli jsme to už na české prezidentské volbě v lednu 2013, na jaře 2014 přišel ukrajinský konflikt, na podzim 2015 evropská migrační krize, … Sociální sítě nás doslova rozštěpily.“
„Přesně tak. Ideální je, když je těch nesmyslů víc. Nevypustíte jen jednu fámu, ale řadu protichůdných informací, některé třeba i pozitivní. Díky tomu vznikne informační chaos, ve kterém už lidi nedokážou odlišit, co je pravda a co lež.“
„Pro starší lidi je typické, že vytvářejí celé přeposílací komunity. S novými médii neumějí zacházet, používají je nesprávně. E-mail je určen k posílání informací, ale oni ho mají pro zábavu. Každý den přepošlou třeba deset e-mailů od spolužáků. V některých jsou obrázky zvířátek, v jiných hoaxy, fámy a konspirační teorie. Co kdyby na tom bylo něco pravdy?“
„Fámy fungují na základě emocí, podobně jako třeba náboženství. S věřícím člověkem se nemůžete hádat o existenci boha, stejně tak nepomůže argumentovat proti nesmyslu fakty. Vyhněte se konfliktu. S člověkem, který je ovlivněn fámou, zkuste mluvit a zjišťovat, čemu a proč věří. Když uvidí zájem, můžete ho motivovat, aby postupně změnil názor.“
A k tomu už směřuje druhý odkaz ➡
Opustila hnutí proti očkování, které spoluzaložila: Nebála jsem se vakcíny, ale věcí, jimž nerozumím
Před lety se u několikaměsíčního syna Lucie Rosákové objevila negativní reakce po vakcíně. Vyděšená matka nedostala odpovědi na své otázky u pediatra, ale na internetu v komunitě odpůrců vakcín. Stála u zrodu několika iniciativ proti očkování, které se rychle začaly míchat s dalšími dezinformacemi. Rosáková nakonec od odpůrců vakcín odešla a po zvažování se nakonec se rozhodla nechat sebe i své děti očkovat proti covidu.
„Pediatr řekl, že se to stává a že máme rehabilitovat. Ale už jsem nedostala odpovědi na další otázky: A co další očkování? Jaké budou následky? Dožene ostatní děti?“
„Slova pediatra, že se to stává, mi jako vysvětlení nestačila, a tak jsem začala hledat. To mě přivedlo ke skupinám lidí, kteří například prostřednictvím webových stránek Modrý koník (slovenský ekvivalent českých webů Emimino a Mimibazar, pozn. překl.) tvrdili, že jejich děti byly po očkování poškozeny.“
„Ze zdrojů, které se mi nabízely, přicházely nové otázky, které ukazovaly na konspirační teorie, jako je monopol na vakcíny, zatajování vedlejších účinků, nucené očkování a odebírání dětí, potracená miminka ve vakcínách, zbytečné jedy ve vakcínách.“
„Vzpomínám si, že to pro mě bylo děsivé, ale velmi přesvědčivé, zejména proto, že členy sdružení byly osobnosti jako lékař, režisérka, moderátorka, novinářka, vědec, komunální politička.“
„Začala se vytvářet komunita lidí. Připojil se k nám člověk, který později založil webovou stránku Svoboda v očkování. Byl velmi silná osobnost a zakladatelé iniciativy ho ze svých řad vypudili. Tehdy jsem si začala všímat, že skupina vedoucích této iniciativy vykazuje znaky sekty – je to uzavřená komunita postavená na silných vůdcích, kteří manipulují svými členy.
Později s námi spolupracoval například zakladatel webu Badatel. Zajímavé bylo, že se k iniciativě připojilo mnoho katolických křesťanů.“
„Začali se zabývat problémem potracených dětí ve vakcínách. Nediskutovalo se o tom, jak je možné, že ve vakcínách jsou potracené plody – tento fakt byl prostě daný.
Tehdy se objevila teorie, že to souvisí s juvenilní justicí, tzn. s tím, že soudní systém pro mladistvé chce odebírat děti jejich rodičům. Od toho byl už jen krůček k tomu, že svět je ovládán malou skupinou lidí.“
„Velmi rychle se to začalo mísit a přidal se i sovětský, jakýsi praslovanský vliv. Nejaktivnější členka iniciativy se angažovala v malé pravoslavné církvi na českých hranicích, kde jsme měli setkání, a snažila se nás přesvědčit, abychom tam vstoupili. Cítila jsem tam ruský a slovanský nacionalismus, antisemitismus, dezinformace.“
„Bojovnou jsem se stala až ve chvíli, kdy jsem slyšela příběhy pronásledovaných rodičů, kterým prý dítě naočkovali násilím.
Vzpomínám si, že jsem například četla o otci v Itálii, kterému ukradli děti, naočkovali – jedno z nich zemřelo a druhé zůstalo postižené. Ten příběh na mě tehdy působil velmi hrozivě.“
„Tato témata se prolínala a spojovala stejné lidi. Když se chytnete na juvenilní justici, protože „jedna paní povídala“, že měla špatnou zkušenost s justičním systémem, je pravděpodobné, že se dostanete také k antivaxu.“
„Před lety také platilo, že když jste se rozhodli vzdělávat dítě doma, velmi snadno jste narazili na antisystémové lidi, kteří už měli nějakou ránu, bolest, kvůli které státu nedůvěřovali.“
„Manipulace bývala dvojí: Individuální – lídr ve vás vyvolával pocity viny. Neustále mi telefonovali a citově mě vydírali, abych se postavila na jejich stranu, abych jim pomáhala, abych je chránila.
A pak byla i skupinová manipulace. U ní je například přirozené, že zpochybňování vůdců je tabu.“
„Nevzpomínám si přesně na moment, kdy jsem tomu přestala věřit. Vzpomínám si, že jsem byla s jednou členkou na ministerstvu spravedlnosti, kvůli juvenilní justici.
Mluvili s námi soudci, a když jsem je poslouchala, říkala jsem si, že jejich argumenty opravdu dávají smysl. Tehdy se na mě ta členka obrátila: „Lucie, co ti připadá v pořádku? To není v pořádku, to je proti nám!“
Nikdy jsem to tímto způsobem nevnímala, neměla jsem schopnost sounáležitosti s nějakou skupinou natolik, abych neslyšela druhou stranu. Možná to bylo i díky základům, které jsem dostala na vysoké škole.“
„Vzpomínám si, že mi velmi vadil vliv dezinformací a ten proslovanský nebo prosovětský vliv. Byla jsem velmi citlivá na antisemitismus.“
„Bála jsem se, protože jsem nikomu nevěřila, byla jsem bez důvěry ztracená. Nemám možnost číst si vědecké studie a pochopit, jak vakcíny fungují. Ale mohu důvěřovat lékařům a vědcům, kteří se tím zabývají celý život.“
„Díky dobrovolničení v nemocnice jsem získala důvěru ve zdravotníky. Když jsem viděla covid, nejen čísla, ale měla jsem opravdu blízko k lidem s covidem, pochopila jsem, že jde o skutečnou a velmi těžkou nemoc.“
„Nemohu žít v nedůvěře, v neustálém pocitu ohrožení. Naopak, na vysoké škole jsem cítila důvěru. Byli jsme nadšení a věřili jsme, že umíme změnit svět. Antivaxeři chtěli bořit, chtěli převzít moc.“
„Nedávno jsme s kamarádkami založily občanské sdružení pro rodiče, kteří mají děti se zdravotním znevýhodněním a musí je vzdělávat doma, protože je škola nepřijala. Sdružení jsme založily také proto, abychom se navzájem podpořili a podrželi v těžké chvíli.
Bylo to úplně jiné, než když jsme kdysi zakládali antivax hnutí. Nechtěli jsme nic bourat, nic měnit násilím. Spíše jsme věřili, že když budeme pracovat, můžeme postupně měnit věci k lepšímu.“
Můžete ze své zkušenosti říct, co by odpůrce očkování přesvědčilo, aby se nechali očkovat?
„Obávám se, že to jsme už zmeškali. Obávám se, že další vlny pandemie přijdou do světa, který je už jiný, antisystémový.
Myslím, že jsme si covidem ukázali, že systém dokážeme obejít. Umíme ignorovat stát, demokracii, odpovědnost. Umíme fungovat v paralelních skupinách, kde se pravidla ignorují, ale využívají se výhody, které zajišťují ostatní.
Víme, jak neplatit daně, ale využívat služby placené daňovými poplatníky. Umíme neočkovat děti, ale těžit z kolektivní imunity.“
