Podej ruku svojí zemi.

Úvodní foto: Dobrovolníci ve výcviku 73. tankového praporu

Text věnovaný všem středoškolákům, kteří v posledních letech absolvovali Dobrovolné vojenské cvičení a dali tak najevo ochotu, vůli a připravenost bránit naši společnou zemi.

Není to samozřejmost a pátá kolona kolona nepřítele v zemi je ještě stále početnější. O to víc je jejich služba vlasti, prohrávající v hybridní válce a s proruskou vládou v čele, cennější.

Z celkového počtu 1133 nastoupivších do kurzu, nakonec 982 středoškoláků ve věku mezi 18 – 22 lety, úspěšně dokončilo dobrovolné vojenské cvičení a složilo vojenskou přísahu.

Což je mimochodem i zpráva o tom, že cvičení není žádnou selankou.

Čtyřtýdenní výcvik absolvovalo 759 mužů a 223 žen.

Součástí cvičení byla taktická příprava, střelby, první pomoc, přesuny se zátěží, výcvik přežití i fungování bez běžného komfortu a mobilních telefonů.

A co víc: ze 740 absolventů předchozích dvou ročníků jich 258 pokračovalo studiem na Univerzitě obrany, vstupem do Armády ČR nebo zařazením do Aktivní zálohy a jistě se tak v mnoha případech stane i letos.

15.ženijní pluk Bechyně:

Před čtyřmi týdny přijeli do Bechyně jako studenti středních škol. Dnes před svými rodinami, přáteli a hosty slavnostně složili vojenskou přísahu a stali se absolventy Dobrovolného vojenského cvičení 2026.

Slavnostního aktu se zúčastnil starosta města Bechyně Štěpán Ondřich, zástupce náčelníka štábu pozemních sil Armády České republiky plukovník gšt. Libor Stolička a zástupce Sekce rozvoje sil GŠ AČR podplukovník Zdeněk Hejpetr.

Nejdůležitějšími hosty však byli rodiče, rodiny a přátelé studentů. Právě před nimi zazněla slova přísahy, ke kterým účastníci směřovali po celý měsíc.

Během čtyř týdnů nebyli jen návštěvníky armády. Přijali vojenský režim, povinnosti i odpovědnost a osvojili si základní vojenské dovednosti. Naučili se ale také spolupracovat, podporovat se a spolehnout se jeden na druhého.

Pro některé může být přísaha prvním krokem k aktivní záloze nebo službě vojáka z povolání. Jiní se vrátí ke studiu a civilnímu životu. Všichni si však odvážejí zkušenost, kterou jim už nikdo nevezme.

Pozemní síly AČR:

… tou druhou, a dost možná nejdůležitější věcí, je bojová zdravověda. Tady se nelepí odřená kolena. Trénují aplikaci turniketů pod stresem, zastavení masivního tepenného krvácení a záchranu nebo odtažení zraněného parťáka pod palbou. Když vám instruktor dýchá na záda a neúprosně počítá vteřiny do chvíle, kdy váš figurant “vykrvácí”, svalová paměť a dril jsou to jediné, co vás zachrání.

Když tyhle kluky a holky teď vidíme, ten posun je obrovský. Fyzická únava je na nich sice znát, ale z party jednotlivců se před našima očima stává skutečná jednotka. Mají za sebou polovinu výcviku a to nejtěžší teprve přijde.

7. mechanizovaná brigáda Hranice:

Dokázali to.

Před měsícem přijeli jako studenti. Dnes odcházejí jako vojáci v záloze.

„Tak přísahám!“

Tato slova se neříkají pro efekt. Říkají se jednou. A zůstávají.

Čtyři týdny vševojskové přípravy. Střelecká, taktická, topografická, chemická, pořadová. Celý den v poli a pak ještě noc. A dráha bojovníka, kde se ukázalo, že výsledek nikdy není jen o jednotlivci. Je o tom, kdo stojí vedle vás.

Teď se vracejí domů. Za rodinami, za létem, za odpočinkem. Ale s něčím, co si nikdo nevezme. Se zkušeností, která bolela, a přesto změnila. S vědomím, že když šlo do tuhého, nevzdali to. A s partou, kterou před měsícem vůbec neznali.

Díky, že jste do toho šli. Dobrovolně. Naplno. Se ctí.

Obrazová část:

Fotky výběrem z několika útvaru celé republiky, na nichž dobrovolný výcvik probíhal

🏇Tahle země nemá zase tolik viditelných vlastenců, pokud pomineme proruskou svoloč, která se za ně v rámci dezinformační války falešně prohlašuje.

Tak tohle je vlastenectví.

A snad je to zárodek skutečně aktivní občanské společnosti, takové, která je schopna i účinně pomáhat při zadržování ruské agrese, tak jak je tomu v Ukrajině.

Díky, jsme v tom spolu.