Protože včerejšek i dnešek trávím prací na JIPce, přemýšlel jsem, čím bych vás dokázal stihnout zaujmout a informovat a objevil jsem zajímavé vlákno (twitter) lékařky, ambulantní specialistky, které vám snad trochu umožní nahlédnout do systému.
Je zacyklený, ale navenek to není poznat, každopádně (a to je vidět z tohoto vlákna), není nastaven tak, aby péče o pacienta byla co nejefektivnější.
Přičemž k tomuto tématu samozřejmě patří i debata o důrazu na prevenci a možném zvýhodnění těch, kteří se o své zdraví starají a taky o spoluúčasti pacientů. (Za mě s výjimkou nevydělávajících -děti, senioři – a osob v hmotné nouzi).
🩺 1. Proč je složité, ne-li nemožné posuzovat kvalitu péče podle výkonnosti lékaře či spokojenosti pacienta Nyní je systém ambulantních specialistů nastaven tak, že je pro lékaře výhodné ošetřit co nejvíc pacientů a co nejméně je posílat na vyšetření.
🩺 2. Jinak řečeno: nejvíc peněz je za první vyšetření úplně nového pacienta, který od lékaře odchází s léky Takhle to ale nemůže fungovat Příklad: pacienta bolí záda. Jde ke svému PL a ten mu dá léky na bolest (postup OK).
🩺 3. Pacient se vrátí za týden s tím, že to nepomohlo. Praktik má dvě možnosti: buď začne po příčině pátrat sám ( což je poslední dva roky skoro nemožné, neboť je zahlcen covidem a navíc je limitován tzv. vyžádanou péčí) či pošle pacienta za odborníkem přes záda (např. ke mně). Třetí moznost je, že se na to vykašle ( jó, pane Vonásek, kdybyste věděl, jak mě bolí záda..)
🩺 4. Takže pacienta odešle k odborníkovi. A teď pozor: odborník, tedy konkrétně já, MUSÍ mít na vyšetření čas ( kdo byl u mě ví, ze třeba i hodinu, a to opakovaně) a navíc musí mít možnost odeslat pacienta na vyšetření, které uzná za vhodné. Zde je ovšem limitován něčím, čemu se říká vyžádaná péče.
🩺 5. Vyžádaná péče – tzn. že pojišťovna hlídá, kolik těchto vyšetření za rok udělal, srovnává to s počtem dva roky zpátky a pokud překročí limit, tak to platí ze svého. Takže, pokud chci postupovat správně, musím mít na pacienta čas a musím mít volnou ruku v tom, jaké vyšetření mám provést.
🩺 6. Argument „to by všichni vyšetřovali všechno a nedoplatili bychom se“: OK, nemám problém, ať je kontrola, zda-li byla vyšetření indikovaná, ale ať tu kontrolu dělá lékař mého oboru, ne úředník pojišťovny, který o problematice ví prd.
🩺 7. Proč kvalitu nejde posuzovat spokojeností pacienta? Já nejsem od toho, abych plnila pacientovi jeho přání a dělala to, co mu na očích vidím. Jsem schopná odmítnout vyšetření, které po mě pacient požaduje, protože mi přijde nerentabilní stran diagnózy.
🩺 8. Navíc, ve svém oboru, kde je pro úspěch léčby zásadní aktivní přístup pacienta, nemám problém pacienta zkritizovat za to, ze se na to cvičení vykašlal, čímž pádem jsme vyhodili peníze za fyzio do kanálu a utekl nám čas.
🩺 9. Pacient si na mě stěžuje, že nejsem dobrým doktorem, protože jsem ho sprdla nebo že jsem mu nenapsala PET CT, či po padesáté fyzioterapii, kde nehne prstem – jsem tedy špatný lékař? Je moje péče méně kvalitní?
🩺 10. Problematika je složitá, ale, pokud to shrnu: 1) lékař nemůže mít v péči příliš mnoho pacientů. Musí na ně mít čas. Proto platba za pacienta musí být taková, aby to pokrylo veškeré náklady, což zdaleka není jen plat lékaře.
🩺 11. Lékař musí mít volnou ruku v rozhodnutí, jaké udělá vyšetření. Nemá být finančně trestán za to, že pacienta vyšetřuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Na pacienta by se měla přenést část zodpovědnosti stran dodržování režimu a prevence.
🩺 12. Pacient by měl na vlastní kůži zažít, kolik péče stojí. Tzn. že dostane fakturu, tu zaplatí, a pojišťovna mu je proplatí Reorganizací levnější péče zbydou peníze na dražší péči (onkologie, ARO…)
🩺 13. Nelze mít vše zadarmo, hned a v top kvalitě. Pak to skončí tak, že nebude nic. Zdravotnictví je po letech covidu zdecimované, možná ne finančně, ale personálně ano. Píšu to pro to, protože mám svoji práci moc ráda a sere mě, kam to směřuje
S úctou vaše 🐉.
(Úvodní obrázek ilustrační via ZdravÍ-Doktorka.cz)
