Příběh vzniku samostatného Estonska

Text o tom, jak se Estonsko odtrhávalo od okupace Sovětským svazem a taky o tom, že Michail Gorbačov nebyl žádný moudrý státník, který daroval východní Evropě svobodu a demokracii.

Přesně před 32 lety svět sledoval vývoj „moskevského pokusu o převrat“.

Je to příběh, který se obvykle vypráví z ruské perspektivy: Sovětští zastánci tvrdé linie chtěli převzít moc a zvrátit Gorbačovovy reformy, ale Jelcin a jeho stoupenci je porazili.

Události se však odehrávaly také v Pobaltí – obvykle jsou prezentovány jako vedlejší dějová linie tohoto pokusu o převrat.

Pozitivní na posledních několika letech je, že si více lidí na celém světě než kdykoli předtím uvědomuje, že se učili pouze ruskou verzi dějin – a že existuje tolik neuvěřitelných příběhů o sousedech Ruska, které byly dosud přehlíženy.

Ve skutečnosti byl moskevský pokus o převrat jen podružnou zápletkou.

Protože jeho klíčovým katalyzátorem a klíčovým výsledkem byla skutečnost, že se východoevropané vymanili z okupace Moskvy. A pravděpodobně nejhlavnější události „moskevského pokusu o převrat“ se odehrály zde v Pobaltí.

Pro nás tady to bylo vyvrcholení zpívající revoluce, která probíhala už několik let.

Litevci, Lotyši a Estonci se pokoušeli o znovuzískání nezávislosti a pokračovali v anulování nacisticko-sovětského paktu. Litva i Lotyšsko již formálně vyhlásily pokračování své nezávislosti – přesto čelily násilné odvetě ze strany Moskvy.

Když se během srpnového pokusu sovětských zastánců tvrdé linie o převrat rozvinul chaos, Estonci využili příležitosti – přesně před 32 lety, 20. srpna ve 23:02 – následovat své pobaltské sousedy a formálně vyhlásit pokračování své nezávislosti a nařídit odchod okupačních vojsk.

Záběry ze srpna 1991

Na rozdíl od dneška však nebyl čas na oslavy. Sovětští výsadkáři byli rychle vysláni, aby se zmocnili rozhlasových vln a přerušili komunikaci Estonska se světem.

Byl to stejný návod, jaký byl použit již v Litvě a Lotyšsku, kde se sovětské síly nedlouho před tím pokusily o převrat tím, že nejprve zaútočily na vysílací stanice a centra mediálních domů – a přitom zavraždily neozbrojené civilisty. Šlo například o vraždu 13 civilistů při sovětském obsazení televizní věže ve Vilniusu.

To nařídil Gorbačov – člověk mezinárodně oslavovaný za to, že údajně umožnil mírový rozpad Sovětského svazu. 🤷‍♂️

Takže Estonci věděli, co mohou očekávat.

To ukazuje i tento obrázek. Jsou na něm obyčejní Estonci připravení na bitvu o tallinnskou televizní věž. Věděli, co se stalo ve Vilniusu. Všichni věděli, že mohou být brzy zabiti.

Ale Estonci měli v plánu několik překvapení.

Zaprvé, přišli na to, jaké komunikační kanály používají sověti pro svůj útok na televizní věž. Zahájili bezprecedentní informační protiútok a sovětské kanály rušili. To způsobilo obrovský zmatek mezi sovětskými jednotkami kolem televizní věže, které čekaly na rozkazy, co mají dělat.

Estonští obránci také zajistili řídicí místnost televizní věže. Pomocí krabičky zápalek zablokovali jediný výtah, čímž zajistili, že sovětské jednotky budou muset všechny vyjet po požárním schodišti. Když se dostali do blízkosti vrcholu, estonští obránci je informovali, že pokud budou postupovat o krok dále, aktivuje se protipožární systém věže. To by věž rychle odkysličilo a obě strany uvnitř by zahynuly.

Obě strany tak věděly, že Estonci zemřou za svou svobodu, ale nikdo nechtěl zemřít za již mrtvý Sovětský svaz.

Sovětská vojska se vrátila dolů a zbytek je historie. Pomohlo to spustit řetězec událostí, které způsobily rozpad sovětského impéria. To je jen jeden z mnoha příběhů, o kterém je načase, aby se svět dozvěděl více.

Kupodivu se má za to, že systém hašení požárů ve skutečnosti nefungoval. Byl to přece komunistický systém…

🏇 Jen doplním, že lidé v Pobaltských státech vyvíjely aktivity po celou dobu uvolnění poměrů v SSSR, tedy cca od poloviny osmdesátých let. Celému tomuto několikaletému procesu se říká Zpívající revoluce.

Největší doba protestů se totiž začala datovat od spontánních masových večerních pěveckých demonstracích na písňovém festivalu v Tallinu roku 1988.

Tam přicházely desítky tisíc Estonců a zpívaly estonské národní písně. Dnes to zní banálně, ale pro Estonce to byl největší projev národní identity od začátku druhé světové války, kdy byli pohlceni Stalinovým Sovětským svazem.

Takhle vypadají Tallinské písňové festivaly v současnosti

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh