Proč? Ze strachu z demokracie

Proč stojí za to Putinovi riskovat válku se západem?

Článek The Atlantic, americké novinářky Anne Applebaum, manželky bývalého polského ministra zahraničí Sikorského.Východní Evropu zná dokonale, její předkové pochází z Běloruska a žije střídavě v USA i v Polsku. Applebaum je držitelem Pulitzerovy ceny a ceny National Book Award, obě za díla věnující se východní Evropě.

👉 Proč by ruský prezident útočil na sousední zemi, která ho neprovokuje? Proč by riskoval krev svých vlastních vojáků? Proč by riskoval tvrdší sankce a možná i ekonomickou krizi? A pokud nechce tyto věci riskovat, proč tedy hraje tuto propracovanou hru?

Tento příběh začíná v osmdesátých letech XX. století:

👉 Pozdní léta této dekády byla pro mnoho Rusů okamžikem optimismu a vzrušení z nadcházející změny.. Politika glasnosti (otevřenosti) znamenala, že lidé poprvé po desetiletích mluvili a slyšeli pravdu. Mnozí cítili skutečnou možnost změny k lepšímu.

👉 Putin to tak nevnímal. Seděl v kanceláři KGB v Drážďanech ve východním Německu, kde prožíval pád Berlínské zdi jako osobní tragédii. Zatímco svět se radoval z konce studené války, Putin a jeho soudruzi z KGB v sovětském satelitním státě zběsile pálili všechny své složky, volali do Moskvy po pořádcích, které se nikdy nevrátily a měli obavy o své životy a kariéry.

👉 Pro pracovníky KGB to nebyla doba radosti, ale spíše lekce o povaze pouličních hnutí a síle rétoriky: demokratické rétoriky, antiautoritářské rétoriky, antitotalitní rétoriky.

👉 Aby se nešířila, musí ruští vládci kontrolovat národ. Trhy nemohou být skutečně otevřené; volby nemohou být nepředvídatelné; disent musí být pečlivě „řízen“ právním nátlakem, veřejnou propagandou a v případě potřeby cíleným násilím.

👉 Tak jak Putin nežil euforií konce 80. let, o to víc se naplno účastnil orgií chamtivosti, které zachvátily Rusko v 90. letech. Poté, co se vrátil do Sovětského svazu, připojil se ke svým bývalým kolegům, v masivním drancování státu.

👉 S pomocí ruského organizovaného zločinu a také amorálního mezinárodního offshorového průmyslu praní špinavých peněz, ukradla část bývalé sovětské nomenklatury majetek státu, ze země vyvezla peníze, ukryla je v zahraničí, zlegalizovala a pak přenesla zpět a použila je k nákupu dalších aktiv.

👉 Putin ví, že státní instituce neexistují proto, aby sloužily ruskému lidu, ale aby jej okrádaly. Ví, že tento systém funguje velmi dobře pro úzkou vrstvu velmi bohatých lidí, ale velmi špatně pro všechny ostatní.

👉 Putinovo vědomí, že jeho vláda je nelegitimní, se prolíná do ruské politiky cca od roku 2011, tedy krátce po jeho zmanipulovaném „znovuzvolení“ do ústavně pochybného třetího funkčního období. Tehdy se v desítkách ruských měst objevily velké davy lidí, které protestovaly proti volebním podvodům a korupci elit, v čele s Alexejem Navalným.

Toho později Putinův režim otrávil a málem zabil. Nyní je ba dlouhá léta zavřen v ruském vězení.

👉 Putin ale nebojoval pouze s ruskými demonstranty; bojoval se světovými demokraciemi jako s nepřáteli státu, který budoval a který mu (jim) patřil. Chápal sílu demokratického jazyka, myšlenek, díky nimž chtěli Rusové spravedlivý politický systém, nikoli kleptokracii ovládanou Putinem a jeho partou, a věděl, odkud tyto ideje pocházejí.

👉 Během následující dekády rozpoutá boj proti demokracii do Německa, Francie, Itálie a Španělska, kde bude podporovat extremistické skupiny a hnutí v naději, že podkope evropskou demokracii.

👉 Ruská státem kontrolovaná média podpoří kampaň za Brexit. Důvodem je snaha oslabit a rozložit západní demokratickou soudržnost. Ruští oligarchové budou investovat do klíčových průmyslových odvětví v celé Evropě a po celém světě, s cílem získat politický vliv, což se daří zejména v menších zemích, viz Maďarsko a Srbsko. Do amerických voleb v roce 2016 zasáhnou ruští dezinformační specialisté.

👉 Předchozí text je kruhový způsob, jak vysvětlit mimořádný význam Ukrajiny pro politiku Vladimíra Putina. Ta je jednak symbolem ztraceného sovětského impéria.

👉 Ale ještě větší zájem jej poutá k ukrajinské současnosti – protože se pokusila zapojit do světa prosperujících západních demokracií. Ukrajina v posledních dvou desetiletích uspořádala ne jednu, ale dvě prodemokratické, antioligarchické a protikorupční revoluce.

👉 Ta v roce 2014 byla pro Kreml obzvláště děsivá. Mladí Ukrajinci skandovali protikorupční hesla, tatáž jako ruská opozice a mávali vlajkami EU a uspěli. Tito demonstranti byli inspirováni stejnými ideály, které Putin doma nenávidí.

👉 Následná Putinova invaze na Krym a Donbas v roce 2014, potrestala Ukrajince za pokus o útěk z kleptokratického systému, ve kterém chtěl, aby žili – a Putinovým vlastním poddaným ukázala, že i oni by zaplatili vysokou cenu za demokratickou revoluci.

👉 Tato invaze také porušila psaná i nepsaná pravidla a smlouvy v Evropě, což dokazuje Putinovo opovržení západním status quo vzniklým po roce 1989.

👉 Z okupovaného Donbasu je to daleko do Francie nebo Nizozemska, kde se krajně pravicoví politici potloukají po Evropském parlamentu a zároveň berou ruské peníze na „zjišťovací mise“ na Krym, aby se pokusili ruskou okupaci legimizovat.

.👉 Do malých amerických měst, kde ještě v roce 2016 voliči dychtivě klikali na protrumpovské facebookové příspěvky napsané v Petrohradu, je to ještě delší cesta.

A o tom to je:

Ale všechny tyto záležitosti jsou součástí stejného příběhu:

❗️ Jsou ideologickou odpovědí na trauma, které Putin a jeho generace důstojníků KGB, zažila v roce 1989. Místo demokracie prosazují autokracii; místo jednoty se neustále snaží vytvářet rozdělení; místo otevřených společností prosazují xenofobii. Místo toho, aby nechali lidi doufat v něco lepšího, propagují nihilismus a cynismus.❗️

👉 Putin nyní ohrožuje Ukrajinu – ať už ji nakonec napadne, či ne – ze stejného důvodu. Chce ji destabilizovat a zastrašit. Chce, aby ukrajinská demokracie selhala. Chce, aby se ukrajinská ekonomika zhroutila. Chce, aby zahraniční investoři utekli. Chce, aby i jinde – v Bělorusku, Kazachstánu, dokonce i v Polsku a Maďarsku – pochybovali o tom, zda bude demokracie v jejich zemích z dlouhodobého hlediska někdy vůbec životaschopná.

👉 Neznamená to nutně, že uspěje, je možné, že jeho snaha nakonec selže, ale i tak může při tomto pokusu nadělat hodně škody. A to nejen na Ukrajině.