Hlas voliče z vnější a vnitřní periferie země, má stejnou hodnotu jako hlas voliče z center velkých měst. Vlastně má svým způsobem hodnotu ještě vyšší, protože zastupuje mnohem početnější skupinu voličů.
Politici demokratických stran však většinou volí lehčí způsob, tedy loví hlasy tam, kde jim bude nasloucháno pečlivěji, tedy v městských aglomeracích či centrálních částech země.
Jistě, chápu – ale kdo si půjde pro hlasy těch druhých? Ano, správně, populisti, xenofobové a extremisti. Ale je to tak pro naši zemi dobré?
Odpovídat netřeba, stačí se podívat, kdo se prohání chodbami Pražského hradu, nebo kdo ovládá současnou sněmovnu.
Text Martina Malého se přímo dotýká tohoto problému, zaujal mě a některé pasáže vám přiblížím, protože je to opravdu stěžejní téma naší budoucnosti.
Už jsem to tu vícekrát psal: dokud politici nedokáží oslovit minimálně část těchto voličů, nehneme se z místa.
Na tom textu je špatně že je to pravda teď, byla to pravda už před 4 roky a bude to nejspíš pravda i příště…
✅ “Prostřednictvím svých sociálních sítí vidím jednostranně zkreslený obraz, daný tím, jaké lidi sleduju. Nepřekvapivě to jsou lidé lehce pravicoví, spíš liberální, rozhodně ne fanoušci Andreje Babiše, a tak dál. A fascinuje mě na nich věc, kterou pozoruju už dlouho, totiž přesvědčení, že teď už to přeci musí být všem jasné, povzbuzované a posilované zrcadlem sociální bubliny.“
✅ “No – nemusí. Ukazuje se to vždy, když do těchto kruhů pronikne třeba výrok nějakého příznivce té jiné strany. Následuje zděšení, pohoršení, úlek, popření a rezignace… “
(Typu: oni už jiní nebudou, s nimi nikdo nic nesvede)
✅ “Lidé, s nimiž se při výjezdech do zapadlých i méně zapadlých koutů České republiky setkáváme, jsou stejní jako vy. Mají trochu jiné starosti, trochu jiný život, a proto logicky vidí věci jinak, než je vidíte vy z velkého města. Není to důvod k pohoršení, zato je to velmi dobrá příležitost k zamyšlení.“
✅ “Vlastně se dá říct, že v aktuální volební kampani se nehraje o můj hlas, ani o vaše hlasy. My jsme víceméně rozhodnutí, a své rozhodnutí si opíráme o naše vidění světa a hodnot. O nějaké naše ideje a ideály, které, a to je potřeba zdůraznit, nejsou univerzálně vnímané jako zásadní. Ano, věříme tomu, že by je měli ctít všichni, ale ideje pohříchu nepatří v pyramidě potřeb mezi ty podstatné věci. Jsou až někde nad tím, jako nástavba.“
✅ “Člověk, který se cítí chudý a nezabezpečený, chce v první řadě nebýt chudý a být zabezpečený, a teprve pak se bude starat o velké ideje. Ano, on s nimi možná souhlasí, ale teď a tady se o ně nestará.“
✅ “Takový člověk na velké myšlenky neuslyší. Neuslyší ani na příslib změny. Změn se bojí, protože má empirickou zkušenost, že změny nevedly k ničemu dobrému. Zato uslyší na jiné věci: na příslib toho, že jemu, ano, JEMU OSOBNĚ, se povede líp, že dostane víc peněz, že opraví jejich silnici, že někdo zařídí, aby měl lepší spojení do práce, nebo že bude mít vůbec práci, a po pravdě řečeno všechny, ale úplně všechny morální apely a poukazování na to, že Babiš je lump, co krade, podvádí, lže a já nevím co ještě, narazí na zcela pochopitelnou reakci: „Ať si lže a krade, hlavně že nám přidal!“
✅ “A můžete mu stokrát dokazovat, že mu vlastně nepřidal, nebo že přidal, a kvůli tomu pak chyběly peníze tam či onde, takže třeba ten autobus do práce přestal jezdit a hospoda zavřela. To už je příliš složité, příliš vzdálené.“
✅ “Chce jednoduchou odpověď na zcela legitimní otázku: „Co máte pro mne? Jak se to, co říkáte, projeví na mém životě?“ Na „uhlíkovou neutralitu“ slyší míň než na sdělení „zdraží ojetiny, a možná na ni už nebudete mít!“
✅ “Budete jimi pohrdat za to, že jsou málo uvědomělí? Můžete; jejich hlas ale dostane – víte kdo, že?
Jediní, kdo to ve volební kampani pochopil, jsou, nepřekvapivě, populisti typu Babiše a Okamury. Každý svým způsobem, ale cílí právě na ten elektorát, který idejemi neoslovíte – a díky nim se ti lidé cítí konečně důležití, konečně se někdo zajímá o jejich zcela konkrétní starosti… Pohoršení není na místě, je to tak.“
✅ “Pokud demokratická opozice chce porazit populisty, musí vědět, co nabídnout právě těmto lidem. Bez pohrdání, bez posměšků, bez moralizování, bez kázání (ne, vážně, otázka koho by volil Václav Havel? je naprosto irelevantní…) Je jasné, že se nemůže snížit ke slibům „všechno všem, a vám dvakrát víc!“
✅ “Když sledujete nosná témata opozičních politiků v diskusích, jsou to témata, která jsou opravdu důležitá. Vy to chápete, oni to chápou, já to chápu, ale moji matku to nezajímá. Moje matka chce vědět, jaký bude mít důchod, jestli nezdraží elektřina a plyn, jestli jim postaví nový obchod a jestli si tam bude moct dojet autem, protože má kyčel.“
✅ “Stejně tak se Babišova kampaň stala agenda setterem, na kterou kampaně ostatních reagují. Přesně jako Jaroslav Bašta v legendární scénce z České sody: „Promiňte, ale na toto musím zareagovat!“ Zvenčí to teď vypadá tak, že Babiš, zcela bez zábran, jede to svoje, plácá nesmysly o kdekom, a všichni postižení cítí hned potřebu se ohrazovat a vysvětlit, jak je to doopravdy. Jenže ti, co to chápou, to chápali už předtím, a ti, kteří by to měli pochopit, to poslouchat nehodlají. Oni vnímají – a pokud nevěříte, běžte se jich zeptat – silného psa a smečku ňafálků…“
🏇 Tady je důležité připomenout jednu věc: je potřeba si uvědomit, že ten text není o lidech na sociálních sítích velebících tu Babiše, tu Volného, případně Okamuru, sdílících do všech možných zakoutí sociálních sítí Aeronet, Parlamentní listy, či například FB stránku “Jsem zděšena“ – to jsou už názoroví extrémisti a s nimi skutečně nikdo nehne.
Tím spíše, že část těchto interakcí, které potkáte je vytvářena účelově pro support některých vlivových skupin, či k rozdělování a fragmentaci společnosti.
Ne, řeč je o milionech lidí z malých vesnic, kterým za dob diskuzí demopolitiků o hodnotách a ideálech (samozřejmě nic proti, ale samo o sobě to prostě na periferie nestačí), zrušili autobusová a vlaková spojení do práce a k lékaři, omezili služby v okresní nemocnici, omezili pracovní dobu a tedy dostupnost na úřadech v městech, přišli o obchod, hospodu či školu v okolí.
Část jiných lidí v zemi zase z nich byla zruinována nesmyslnými výšemi a poplatky v exekucích, jiní zase třeba nemůžou vymoci alimenty od partnerů, nebo se nemůžou s rodinou odlepit od dna, protože v ČR prakticky neexistuje sociální bydlení a musí přežívat na ubytovnách.
Obecně platí právě ta pyramida z textu: ideály demokracie, etiku a morální hodnoty začínají prostě hledat lidé až se zajištěnými základními potřebami pro sebe a své blízké, s jistotou nějakého výhledu do střednědobé budoucnosti.
Můžeme si to ukázat na příkladu ekologie: tato filozofie se začala před desítkami let prosazovat v nejbohatších státech Evropy, s největším podílem spokojených občanů. Ti jako už v zásadě zajištění (bráno průměrem) začali hledat nadstavby toho základu a jednou z nich byl i tento směr.
Mám na mysli v Evropě státy skandinávské, Beneluxu a třeba Německo.
Zatím žijeme trendem, kdy nejsme schopni výše zmíněné regionální rozdíly smazávat, ony se naopak stále spíše zvětšují.
A to se text zatím vůbec nedotkl dalšího podobného problému: tedy nárůstu seniorů napříč celou republikou, který je stejným politickým gordickým uzlem k rozetnutí.
Za sebe můžu říci, že se dost bojím, že pokud opanují po těchto volbách sněmovnu tytéž strany, které jí drží dosud, žádný další pokus o zlepšení života na periferiích už demostrany nedostanou.
Na snímku chátrající výrobní areál v Jakubově, nedaleko Ostrova nad Ohří. Zavřeno v roce 1997. Autor kajdule, Rajče.cz
