V Íránu po smrti mladé dívky Mahsy Amini, kterou zadržela policie pro nedostatečné zakrytí vlasů, vypukly protesty, které vedou zejména mladé dívky a obecně studenti vysokých škol.
Těžko říci, jak velkou část populace zasahují, (cenzura, omezování internetu, propaganda, ale i rozdělení íránské společnosti) nicméně výjimečné se stávají svou délkou. Podle posledních zpráv při nich přišlo o život už 250 lidí.
Navíc se zdá, že z původních protestů proti útlaku žen, se hnutí rozrostlo na vysloveně politické a protivládní, protiteokratické, to vše na pozadí hlubokých ekonomických problémů země.
Írán je sužován velkou chudobou, dopadají na něj americké sankce. Nicméně i tak lze vidět velké rozdíly v názorech měst a venkova a mladších a starších zástupců populace.
Na druhou stranu, protivládní protesty v Íránu nejsou nic nového, o ohrožení tamního režimu píše ČRo v jednom ze svých článků už v roce 2003.
Režim za současné protesty už obžaloval tisíce zadržených demonstrantů. Včera pak oficiálně oznámil, že je bude soudit veřejně – patrně jako odstrašení a poukázání, na to že diktatura má vše stále pevně v rukou.
Text nemá být ambici být analýzou současného dění v Íránu, spíše bych chtěl ukázat na to, v jakém společenském komfortu žijeme, co znamená svoboda a demokracie a kolik jsou pro ně ochotni obětovat jinde, kde luxus ani jednoho nemají.
A pak ještě na absurditu naší veřejné diskuze, kdy k muslimům přistupujeme jinak, než k jiným pronásledovaným z třetího světa. Pokud by tady ty z Íránu utekly a požádaly o ochranu a šanci na nový život tady u nás, (a jejich příběh by znala veřejnost), spustil by shitstorm, z něhož by měli radikální a konzervativní mulláhové radost.
Vycházel by totiž ze stejných tezí (předsudky, kolektivní vina, netolerance), jako radikální islám.
Přičemž vypouštím podstatnou, ale pro xenofoby nerozlišitelnou informaci, že v Íránu žijí zejména šííté, nikoli suni a hojně jsou zastoupeni i Kurdové, tedy naši spojenci v boji proti IS (byť z Iráku a Sýrie) z jejichž komunity byla mimochodem i ta zabitá teenagerka.
Oceňuju odvahu protestujících a moc bych jim přál nějaké přívětivější státní zřízení.
„V porovnání s okolními zeměmi jsou íránské ženy vzdělané, školství obecně funguje dobře. Íránská společnost je velmi hrdá, je zde pocit výjimečnosti, že nejsou Arabové. Když tam jezdíte jako turista, tak máte pocit, že ti lidé jsou – možná to bude znít divně – evropštější.“
Tereza Engelová, ČRo
Važme si toho, co máme a podle možností i pomáhejme těm, kteří takové štěstí nemají. Odvážní Íránci si vybojovat svobodu jistě zaslouží.
Úvodní foto z průvodu ke hrobu Mahsy Amini v Saqez, Írán 26. října. AFP
Hlasujte pro mě v anketě Křišťálová lupa 2022!
Web visegradsky-jezdec.cz byl nominován v kategorii One (wo)man show.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
