Hrozně to letí, tomu příběhu bude už za rok třicet let….
Srbskými jednotkami obléhané Sarajevo 19. května 1993.
V tento den se rozhodli pro útěk ze Srby obléhaného Sarajeva Boško Brkic a Admira Ismič, oba pětadvacetiletí (Admira až za měsíc) obyvatelé toho bosenského města.
Tito dva milenci, on Srb, ona muslimka, spolu chodili už devátým rokem, už od střední školy.
Aby spolu mohli dále žít a neobávat se o holý život, rozhodli se z města sužovaného válkou uprchnout.
Při přebíhání linie mezi bosensko- muslimskou a srbskou armádou kontrovanou částí města, byli oba na kraji mostu Vrbanja zasaženi snajperem.
Boško zemřel okamžitě, Admira se ještě stačila k němu doplazit, obejmout ho a zemřela vzápětí.
Těla obou milenců v objetí zůstala na konci mostu takto celých šest dní, prostor byl neustále ostřelován.
Po válce byli oba uloženi do společného hrobu na sarajevském hřbitově Lev, kde leží mnoho set dalších obětí nesmyslné války.
Na to, aby k vám sousedi- a nebo vy k nim, přišli s puškou v ruce, stačí několik desítek měsíců. Věřte tomu.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
