Jeden z dílů Aktuálně.cz, mapující stav naší země, tentokrát zaměřený na školství v regionech.
ℹ️ Jednou z příčin stagnace Česka je i dlouhodobě neřešený stav, kdy periferie země, vnější i vnitřní, nemají adekvátní možnosti zajistit kvalitní vzdělání pro své děti a studenty, stejně jako pro jejich pedagogy.
ℹ️ Špatné vzdělání dává místním horší podmínky při hledání práce a roste tak další neperspektivní generace.
Česká republika, zejména právě díky periferním oblastem, patří mezi sedm zemí OECD, v nichž je míra závislosti dosaženého vzdělání na rodinném původu nejsilnější.
ℹ️ Mluví starosta Chebu Antonín Jalovec (Volba pro město Cheb). „Dostat sem učitele nebo lékaře je složité, i když mu dáme byt jako pobídku,“ říká. Chybí tu pro ně zajímavá a dobře placená pracovní místa, a každodenní dojíždění je bez dálnice obtížné. Partneři příchozích by na místě těžko hledali uplatnění.
ℹ️ Ve srovnávacích testech PISA považovaných za nejdůležitější mezinárodní šetření výsledků vzdělávání dosahují žáci z Karlovarského a Ústeckého kraje výsledků na úrovni Bulharska a Malajsie. Bohatší kraje se drží evropského nadprůměru a Praha je na úrovni nejvyspělejších ekonomik.
ℹ️ Oblasti o nichž mluvíme jsou obecně chudší, než většina ostatních v ČR, s často koncentrovanou chudobou do sídlišť, ubytoven a vyloučených lokalit.
Děti z chudého prostředí mají dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost, že budou mít potíže ve škole, pokud se často stěhují nebo bydlí na ubytovnách a v azylových domech. Když zkrátka žijete v rozpadající se rodině s nestabilním a nevyhovujícím bydlením, s rodiči v exekuci, a okolí vás navíc nijak nemotivuje k dosažení vyššího vzdělání, vaše šance jej dosáhnout se přirozeně snižují.
To platí obecně
ℹ️ A právě v takový okamžik by škola měla být záchranným kruhem, který vás vytáhne k lepší budoucnosti. Jenže v chudších krajích ani tohle nefunguje. Školy ze znevýhodněných regionů nedostávají větší finance od státu, aby těmto problémům čelily, a často mají méně peněz od svých obcí a zřizovatelů.
ℹ️ Jenže: sedmnáct % dětí skončí v Karlovarském a Ústeckém kraji u základního vzdělání. „U části populace se k tomu zřejmě přidává i pocit, že aspirovat na vyšší vzdělání nemá v regionu, kde je chudoba historickou konstantou, smysl,“ uvádí sociolog Prokop.
ℹ️ Slabou úrovní školství tak Česko v daných regionech pěstuje další generace chudých obyvatel, na které zbytek státu doplácí.
ℹ️ Jak vypočítávají ekonomové Jana Krajčová a Daniel Münich z ekonomického institutu CERGE-EI ve studii Vysoké náklady nízkého vzdělání, žáci s nedostatečnou gramotností mají výrazné problémy s uplatněním. Řešením je lepší vzdělání, pak budou platit daně, místo aby pobírali sociální dávky. Stát a místní úřady také ušetří na prevenci kriminality či léčení nezdravého životního stylu.
ℹ️ Sociolog Prokop, který se problémem dlouhodobě zabývá, navrhuje kromě zřízení pedagogické fakulty v kraji také program, který by učitele za několikaletou misi v chudých regionech výrazně zaplatil. Osvědčilo se to například ve Francii.
ℹ️ V chudších regionech, jako je ten Karlovarský, chybí i školní psychologové či sociální pedagogové, kteří pomáhají dětem z problémových rodin. Zatímco třeba v Praze má školního psychologa skoro každá škola, v celém Karlovarském kraji, kde je těchto dětí nejvíce, jich působí jen několik. „Chybí tu doučování i pracovníci, kteří by chodili do rodin a snažili se podporovat děti v jejich docházce do školy,“ upozorňuje Prokop ve své studii.
ℹ️ O příčinách málo kvalitního vzdělávání v Karlovarském kraji mluví i Jana Krejsová, jež má na chebské radnici na starosti rozvoj vzdělávání. Region musí zvládat výuku rostoucího počtu žáků s jiným mateřským jazykem než češtinou, například vietnamštinou, ukrajinštinou či mongolštinou, a podporovat děti ze sociálně slabých rodin. Chybí asistenti pedagoga a další podpůrné síly. „Mnohé děti tak předčasně končí školní docházku, na nadané žáky nezbývá čas.“
ℹ️ Problémy se ale netýkají jen Karlovarského kraje, jsou tu jen nejviditelnější. V celém Česku chybí podle šetření ministerstva školství z roku 2019 šest tisíc učitelů, alarmující je i vysoký věkový průměr učitelského sboru, 47,2 let. Nejvyšší je opět v Karlovarském kraji, 48,4 roku.
ℹ️ Ve studii, vypracované pro Nadační fond Eduzměna, je popsáno, jak roste počet žáků s podprůměrnou gramotností, liší se kvalita základních a středních škol, a jak vzdělávací výsledky závisí až ze 45 % na rodinném původu. Průměr zemí OECD přitom činí 30 %, v Polsku, Estonsku či Finsku je dokonce vliv původu zcela zanedbatelný. Rozdíly tu stírá kvalitní a dostupné předškolní vzdělávání, třídy s méně dětmi a větší počet učitelů, asistentů či psychologů. Neznají tu také školy pro děti z vyloučených lokalit, kterých má Česko hodně.
ℹ️ Ředitelům navíc v Česku komplikuje práci velká byrokracie. Zřizovateli škol bývají obce, jimž na radnici chybí lidé, kteří by se vyznali ve školství. Všechny úřední úkony tak často přehazují na ředitele. Školy s přetíženými řediteli a nedostatkem personálu pak nemají na zlepšení sílu.
Podle konzervativních propočtů zmiňované studie by zlepšení jejich studijních výsledků v průměru každý rok do konce tohoto století přineslo Česku 18 miliard korun. Každá koruna investovaná do programů včasné péče se přitom až čtyřnásobně vrátí.
Bude to mít i mnoho pozitivních neekonomických dopadů. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, vzdělávání pozitivně ovlivňuje například postoj k demokracii, politické hodnoty a chování i sociální důvěru a soudržnost.
ℹ️ Kontext: Jen 68 % českých čtvrťáků odpovědělo pozitivně na dotaz, zda chodí rádi do školy, zatímco evropský průměr činí 86 %. Z českých osmáků už jen pouhá polovina uvedla, že chodí do školy ráda. Jen 57 % českých studentů oznámkovalo svou školu jedničkou či dvojkou, zbývajících 43 % sáhlo po horších známkách. Takto nízká sounáležitost se školou se jinde v Evropě nevidí.
Nejčastějším důvodem nespokojenosti žáků je pocit, že obsah výuky jim nebude mimo školu užitečný.
🏇 Efektivní vzdělávací systém je v zásadě obrazem budoucnosti každé země.
A tady máme zcela jistě co dohánět .
Proč programy podpory v Česku už dávno nefungují?
Ale to je prosté – k tomu se nám nedostává politiků, jejichž zájem na stavu věcí veřejných přesahuje jedno volební období.
Zato návrhy, jak podporu nejslabší části populace osekat, protože jsou populární u části jejich voličů, přichází na světlo takřka pravidelným tempem.
Ve prospěch nás všech to ale není…
(foto viaEDUzin)
