Šluknovsko jako obraz českých periférií

✅⁠ Rozhovor webu Hlídací Pes se šluknovským patriotem Markem Doušou, může sloužit jako univerzální popis situace v mnoha dalších vnitřních i příhraničních perifériích Česka.

✅⁠ Shrnutí můžu napsat už teď: dokud politici buď nepřesvědčí ty lidi tam, že jim skutečně o ně jde a chtějí pro ně tvrdě pracovat, nebo dokud jim rovnou reálně nezlepší životní podmínky včetně výhledu do budoucna, budou místní naštvaní a rozčarovaní, že se na ně a jejich kraj zapomíná.

A ze vzteku a frustrace se rodí vítězství populismu. Nebo ještě něčeho horšího.

✅ A nemá efekt se na tamní obyvatele utrhovat, totiž, abychom je hejtili, to je cílem všech těch viditelných i skrytých hybridních kampaní, tam nás chtějí mít.

Pražáci proti venkovu, venkov proto Praze, vzdělaní proti méně vzdělaným, bohatí proti chudým, chudí i nevzdělaní proti domnělým elitám, většina proti menšinám, menšiny proti většině, atd, atd …

To je přesně to, co chtějí a měla by to být právě naše “bublina“, která bude snažení těch, kteří nás cíleně rozdělují, brzdit.

Alespoň elementární celospolečenská sounáležitost je prvním předpokladem pro vytvoření odolné demokracie.

Ale napřed by to fakt chtělo něco s těmi periferiemi Česka (konečně) už něco udělat. Tam se vývoj zastavil a ti lidé to vidí a zažívají dennodenně na vlastní kůži.

Dosavadní polické reprezentace na problémech spíš naopak ještě parazitovaly.

🛃 Co je největším tématem voleb do sněmovny pro lidi tady, ve výběžku?

“Asi jak pro koho, každý to má jinak. Třeba moje téma je, nebo spíš měřítko koho volit je, že bych s tím člověkem šel na pivo nebo bych mu nechal pohlídat děti. Jak to mají ostatní, to vědí všichni ti Prchalové a různé agentury a asi se trefují v tom, že chtějí přidat peníze, aby nemuseli nic moc dělat a aby žili na dluh. To jim asi vyhovuje.“

🛃 “Ten problém v chudobě, který tady cítíme, se týká širšího pohraničí, tady u nás je to pruh třeba až někam po Litvínov.“

🛃 Zrovna včera jsem se bavil s někým, kdo říkal, že kdybychom vzali výskyt sociálně-patologických jevů, hráčství, drogy, chudoba, nízké platy, domácí násilí a podobně a promítli to přes sebe do mapy, tak nám vyjde právě to sudetské pohraničí.

“A zároveň do toho můžeš promítnout výsledky minulých voleb a bude ti celkem jasný, jak to je. To vzniklo po válce odsunem. Lidi zajímá ještě tak ten odsun, což je téma, které občas vykvete. Ale problém, který nastal potom, je dosídlení. Populace tady je nekonzistentní, vykořeněná, i když jsou to už řady generací, pořád je to cítit.“

🛃 Co je tady největší problém: zdravotnictví, doprava, chudoba?

“Šluknovsko je naprosto skvělý místo pro život, když jsi zdravý, když už nepotřebuješ základní vzdělání, když nepotřebuješ nikam moc jezdit a tak dále. Pro život zdravého člověka je to úplně krásný místo, nepřekonatelný. Problém nastává, když potřebuješ dát děti do slušný školy. Problém nastává, když máš rodiče, kteří jsou nemocní. Problém nastává, když jsi nemocný sám. Problém je, kdybych chtěl jet hromadnou dopravou do Prahy. To je pak celodenní výlet s tím, že se ten den nemůžu vrátit, protože bych tam měl hodinu na to, za čím tam jedu.“

🛃 “Když sem přijedou politici odjinud, tak nemají naprosto tušení, co se tady děje. Já jsem o tom začal přemýšlet před deseti roky, když se tady zvedla vlna nepokojů. Přijeli politici, něco slíbili, přijel policejní prezident, slíbil stálou pořádkovou jednotku, ale to samý i žurnalisti. Každý si vybral nějaký výsek, ale všichni to popsali špatně. Ten kontext je složitý a někdy se stane, že první věc, kterou uvidíš, tě vychýlí úplně jinam.“

  🛃 “Politici? Podívej, celý výběžek má nějakých 55 tisíc obyvatel. A to v těch volbách není nic. Přijedou, odškrtnout si to, protože jim to štáby nějak naplánovaly, ale stejně nemůžou nic udělat. A je to proto, že celá horizontála vládnutí je poškozená. Ale i tak si myslím, že to je skvělý místo pro život, akorát nemáš ty základní služby, který by ti měl stát dodávat, protože ty jsi ten, kdo platí daně.“

🛃 “ A pak jsou dílčí věci, jako bylo třeba před deseti lety sestěhovávání lidí, obchod s chudobou a vybírání přemrštěných nájmů. A s tím nikdo nehnul. A to taky proto, že je v tom zainteresovaná strašná spousta lidí. Neexistuje reálný zájem to vyřešit.“

🛃 “U lidí, kteří jsou takzvaně problémoví, je největší potíž v tom, že nemají žádnou perspektivu. Já kdybych byl na nějakých dávkách a nevěděl, co budu druhý den dělat, neměl bych plán, náplň, tak bych ty prachy taky vzal a vyházel je do nějakých mašin, celý bych to propil a šel bych spát. Protože co s takovým životem? Je otázka, kde tahle ne-vize života vzniká. Jasně, asi v rodinách, když to pokračuje ve druhý, třetí generaci. Ale společnost by těmto lidem měla nabídnout nějakou perspektivu. Jasně, nevyřeší to všechno, ale velká část je v tomhle.“

🛃 “Další věc je, že nefungují správně úřady. To by měla být mašinka, která odbavuje denní agendu, a politici by měli přinášet vize. Jenže vždycky když se změní politická garnitura, tak se změní i úřad, protože politici mají svoje odložené kamarády, které je třeba umístit. A tím nezůstává žádná kontinuita. Po čtyřech letech se začíná znovu. Jenom vytloukáme klíny klínem.“

🛃 “Lidi tady volí protestně právě proto, že se za čtyři roky volebního období nic nezměnilo. Co chybí, je koncept. Koncept vládnutí. A když nemáš koncept a děláš věci nahodile, jen to lepíš vládními úplatky, tak můžeš snadno něco rozkolísat na druhý straně. Máme demokracii, volíme, ale nikdo nemá sílu navrhnout koncept tak, aby byl nekompromisní. Politikům nejde o řešení, ale o hlasy.“

Obrázek Kudy z nudy

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh