V těchto červencových dnech zlikvidovali nacisté tzv. Terezínský rodinný tábor BIIb v Osvětimi, jehož obyvateli byli převážně naši čestí židé.
Ti byli přesouváni z Terezína a na rozdíl od ostatních osvětimských vězňů nebyly rodiny rozděleny a jestli se to dá tak říci, měli o něco lehčí režim, než ostatní věznění ve zbylých částech tábora.
Ale pro představu: úmrtnost v táboře byla i tak prakticky stejná, jako v ostatních sekcích Osvětimi.
Dodnes přesně nevíme, za jakým účelem byl tento tábor pro terezínské vězně zřízen, víme ovšem, že nařízením měli být vždy po půlroce v táboře zavražděni v plynových komorách.
První polovina z nich tak skutečně skončila (až asi na 35 výjimek, mezi nimiž byli zdravotníci a Mengeleho pokusná dvojčata). V červenci 1944 měla být zavražděna druhá polovina osazenstva tábora, která do něj dorazila o půl roku později.
Protože však Německu docházela pracovní síla, nechali selekcí projít tzv. práceschopnou část tábora. Zbytek ovšem byl nemilosrdně povražděn v komorách.
V součtu nacisté soustředili na tomto místě přes 17 000 vězňů, přičemž válku přežilo jen 1300 z nich.
Legenda o Sněhurce
Tato kreslená pohádka z dílny Walta Disneyho dorazil do ČSR půl roku před vznikem Protektorátu a cca rok před zákazem kina pro jeho židovské obyvatele.
Děti odjíždějící v transportech do Terezína si tuto vzpomínku nesly s sebou jako jeden z posledních dotyků svobodného světa a společného rodinného prožitku.
S dětmi, které byly v rodinném táboře, se hrálo divadlo Sněhurka a sedm trpaslíkůa melodie, zpěvy a hry na motivy této pohádky se staly mezi dětmi v rodinném táboře nejpopulárnější. Sněhurku také namalovala jedna z učitelek na zeď domu v osvětimském lágru BIIb.
Obraz Sněhurky pak namalovala jedna z vychovatelek dětí na zeď bloku, kde se děti učily a tento obraz zůstal v Birkenau i ve chvíli, kdy byli všichni odvedeni na smrt, jako němá připomínka nacistických masových vražd.
Obraz byl později zničen spolu s baráky lágru při jejich likvidaci a jeho dnešní podoba je vytvořena podle vzpomínek dospělých, přeživších osvětimské peklo.
Příspěvek věnován všem, kteří ony tři červencové dny zemřeli rukou nacistických vrahů.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
