Sofiina volba v táboře BIIb

👽 Dopis v hodině smrti jako Sofiina volba. 🇨🇿 💔 ✡️

▪️ Napsala jej Vilma Grunwaldová, rodačka z Prahy, 11. července 1944, jen několik minut před tím než byla se svým šestnáctiletým synem Janem natlačena do plynové komory a zavražděna.

▪️ Navíc- a to je celá kauza hrůznější- ona jako obyvatelka rodinného tábora v Osvětimi už znala osud předchozích transportů a tak věděla, co je bude za malou chvíli čekat.

▪️ Tento druhý “turnus“ vězňů tábora BIIb však v den, kdy končila jeho “karanténa“, na rozdíl od prvních transportů, prošel těsně před zplynováním selekcí.

▪️ Stalo se, že oba synové Vilmy a Kurta Grunwaldových, byli ihned posláni na stranu smrti, zatímco jejich matka šla na správnou stranu a otce se ten den selekce netýkala.

▪️ Nicméně mladšího syna Franka ve zmatku jeden vězeň dokázal protlačit na druhou stranu, stranu života.

Frank (dříve Míša) Grunwald, s fotokopií matčina dopisu. Originál před šesti lety svěřil Muzeu amerického památníku holokaustu ve Washingtonu D.C. „Jednou z mých největších starostí vždy bylo: Až budu pryč, kdo si vzpomene na mou matku?  Nyní věřím, že je tato moje obava zažehnána“

▪️ Když ale matka viděla, kde stojí starší Jan, nemohla snést, že by šel na smrt sám a dobrovolně se v tu chvíli přidala k němu.

▪️ Před tím, než spolu oba zemřeli, napsala v rychlosti dopis adresovaný manželovi.

▪️ Ten vsunula do ruky staršímu dozorci a ten (neptejte se proč, to neví nikdo, co se tam tehdy stalo), skutečně manžela Kurta vyhledal (byl jedním z táborových lékařů) a lístek mu předal.

▪️ Kurt a jeho mladší syn Frank válku přežili a otec synovi o lístku řekl, nicméně ten neměl odvahu si jej přečíst.

▪️ Došlo k tomu až v roce 1967, když otec Kurt Grunwald zemřel a Frank urovnával jeho pozůstalost.

Rodiče Míši (Franka) a Jana Grunwaldových, Vilma a Kurt, před válkou  

💌 Úterý, 11. července 1944:

„Ty, můj jediný a nejdražší, v jsme v izolaci čeká se na tmu. Uvažovali jsme o možnosti skrýt se, ale rozhodli jsme se od toho upustit, protože jsme cítili, že by to bylo beznadějné. Ty slavné nákladní automobily již přijely a čekáme, až to začne.

Jsem úplně klidná. Neobviňuj se z toho, co se stalo, byl to náš osud. Udělali jsme, co jsme mohli.

Postarej se o našeho malého zlatého chlapečka a nerozmazli ho přílišnou láskou. Oba dva zůstaňte zdraví, mí nejdražší. Budu na tebe a na Míšu (Frank) myslet. Prožijte úžasný život, už musíme jít…“

▪️Nezapomeňme na ně. Ani na to proč se tohle dělo.

Díky

Originál dopisu Vilmy Grunwaldové, dnes jako součást expozice muzea holokaustu v hlavním městě USA

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh