Sofiina volba v táboře BIIb

Dopis v hodině smrti jako Sofiina volba.

Napsala jej Vilma Grunwaldová, rodačka z Prahy, 11. července 1944, jen několik minut před tím než byla se svým šestnáctiletým synem Janem natlačena do plynové komory a zavražděna.

Navíc- a to je celá kauza hrůznější- ona jako obyvatelka rodinného tábora v Osvětimi už znala osud předchozích transportů a tak věděla, co je bude za malou chvíli čekat.

Tento druhý “turnus“ vězňů tábora BIIb však v den, kdy končila jeho “karanténa“, na rozdíl od prvních transportů, prošel těsně před zplynováním selekcí.

Stalo se, že oba synové Vilmy a Kurta Grunwaldových, byli ihned posláni na stranu smrti, zatímco jejich matka šla na správnou stranu a otce se ten den selekce netýkala.

Nicméně mladšího syna Franka ve zmatku jeden vězeň dokázal protlačit na druhou stranu, stranu života.

Když ale matka viděla, kde stojí starší Jan, nemohla snést, že by šel na smrt sám a dobrovolně se v tu chvíli přidala k němu.

Před tím, než spolu oba zemřeli, napsala v rychlosti dopis adresovaný manželovi.

Ten vsunula do ruky staršímu dozorci a ten (neptejte se proč, to neví nikdo, co se tam tehdy stalo), skutečně manžela Kurta vyhledal (byl jedním z táborových lékařů) a lístek mu předal.

Kurt a jeho mladší syn Frank válku přežili a otec synovi o lístku řekl, nicméně ten neměl odvahu si jej přečíst.

Došlo k tomu až v roce 1967, když otec Kurt Grunwald zemřel a Frank urovnával jeho pozůstalost.

Úterý, 11. července 1944:

„Ty, můj jediný a nejdražší, v jsme v izolaci čeká se na tmu. Uvažovali jsme o možnosti skrýt se, ale rozhodli jsme se od toho upustit, protože jsme cítili, že by to bylo beznadějné. Ty slavné nákladní automobily již přijely a čekáme, až to začne.

Jsem úplně klidná. Neobviňuj se z toho, co se stalo, byl to náš osud. Udělali jsme, co jsme mohli.

Postarej se o našeho malého zlatého chlapečka a nerozmazli ho přílišnou láskou. Oba dva zůstaňte zdraví, mí nejdražší. Budu na tebe a na Míšu (Frank) myslet. Prožijte úžasný život, už musíme jít…“

Nezapomeňme na ně. Ani na to proč se tohle dělo.

Díky