Narodil jsem se v Československu. Ve státě, který už neexistuje.
Rozdělil se na dvě země, Česko a Slovensko.
Ačkoli době předcházející samotné rozdělení panovaly v obou zemí u části populací určité „vyčítací“ emoce, Československo se rozdělilo mírumilovně a kultivovaně a oba národy jsou k sobě dodnes velmi přátelské a spojuje je vzájemný respekt.
Píšu tu proto, že jsme k sobě jako ke společnosti často kritičtí (nemusí být nutně na škodu), ale naše úspěchy jako bychom přehlíželi.
A tehdejší poklidné rozdělení naší země na dvě samostatné, rozhodně takovým úspěchem bylo.
Vždyť v té době, krátce po pádu ruského komunistického impéria, pod sdruženým názvem Sovětský svaz, proto sobě válčili Ázeři a Arméni (s přestávkami dodnes), Rusové a Čečeni, odehrávala se jugoslávská válka, kde Srbové postupně napadli slovinskou, Chorvatskou a bosenskou část Jugoslávie, které se chtěli osamostatnit a navíc ještě následoval prakticky dodnes nevyřešený konflikt s albánskou oblastí bývalé Jugoslávie Kosovem.
Všude umírali tisíce lidí, milióny uprchlíků prchali ze svých zemí. Tak jako je tomu dnes v Ukrajině, přičemž tamní válka je v důsledku snahou Ruska reagovat na rozpad sovětského impéria a dostat Ukrajinu opět pod svou správu.
Nezapomínejme ani na konflikt v Osetii, roztržení Gruzie a její pozdější napadení Gruzie. Nedávno zase proběhla přestřelka na tadžicko – kyrzygské hranici
Zkrátka, to, co se povedlo nám, vůbec není samozřejmostí a naopak patří mezi světlé výjimky poválečné Evropy. Těžko to definovat přesně, ale Češi a Slováci jsou opravdu přátelé a proto politici, až na výjimky, nikdy nezvedali protičeskou kartu na Slovensku a protislovenskou kartu v Česku, tak jak se tomu děje do dneška, například v některých státech bývalé Jugoslávie.
Neměli by žádnou šanci na úspěch.
Jaké štěstí v tomto oproti ostatním národům máme jsem si připomněl včera v momentě, kdy jsem uviděl na twitteru toto video.
České a slovenské ženské národní týmu v hokeji do 18 let po společném zápase na mistrovství světa, ve společném objetí zpívají spolu jednu z písní kdysi československého a dnes už slovenského zpěváka Paľa Habery.
Jsou to velmi symbolické obrázky a je zásluhou nás všech cca 15 miliónů občanů obou států, že to takto může být.
Díky Češi, vďaka Slováci!
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji