Václav Havel, deset let.

 Václava Havla jsem potkal jenom jednou.
Jeho skupina se prodírala tehdy přece jen ještě ne tak zahuštěným centrem Prahy a prezident doprovázel nizozemskou královnu Beatrix s doprovodem a ukazoval jí krásy Starého Města pražského.
 Stalo se tak začátkem 90. let v Celetné ulici, spojující Prašnou bránu a Staroměstské náměstí.
 Byl to hrozně “normální“ a civilní výjev – prezident a jeho hosté kráčí uprostřed davů lidí hlavním městem země, občas se s někým pozdraví a prohodí jednu dvě věty.
 Při pohledu na tento obraz jsem si říkal, že všechno je takhle v nejlepším pořádku a že jeden z důvodů, proč jsem chodil v Listopadu 89 do ulic, je třeba i ten, aby se mohli se svým (a svobodně zvoleným!) prezidentem potkávat na procházkách venku, se samozřejmou možností podat mu ruku a zeptat se ho, jak se mu vede.
 I prezident Havel samozřejmě dělal ve funkci nějaké chyby, nicméně prakticky všichni – až na komunisty a neonacisty, jsme byli přesvědčeni, že je vždy veden snahou udělat pro svoji zemi to nejlepší.
Což už se o jeho následovnících říci zdaleka nedá, o čemž ostatně svědčí to, že právě dvě výše zmíněné skupiny společenského dna patří mezi jejich nejvěrnější příznivce…
 Netruchlím dnes, ale a ani nepíšu, že tu chybí.
Havel totiž svůj život naplnil vrchovatě a to, jak se máme chovat ve vztahu k vlastnímu státu, společnosti, demokracii a svobodě nadefinoval celkem jasně.
Havel je minulost, tohle je naše doba a je jen na nás, jak se s ní jako výzvou pro naše generace, popereme.
Svět bude takový, jaký si jej uděláme my sami.
Díky pane prezidente, sledujte nás a držte palce.
Zvládneme to.  ️
Fotky z návštěvy nizozemské královny zde: http://www.video-banka.cz/…/890c8f6…/select-continue/191
Odkaz na NEPOVINNOU podporu příznivců stránky tady: https://www.donio.cz/VisegradskyJezdec