Nová velká válka v Evropě trvá už přes půl roku. Záběry útoku na sousední zemi, zničeným měst a vesnic a zabitých civilistů zprvu šokovaly, za desítky týdnů normální člověk chtít nechtíc otupí.
Je to přirozené. Proto stupňují kremelští kolaboranti mediální výtlak svých příspěvků, proto naopak stupňují Ukrajinci své žádosti západu, aby ve své podpoře nepolevoval, ba naopak.
My všichni, kteří nechceme válku ani na Ukrajině, ani tady a přejeme si, abychom se dokázali s Putinovou agresí dokázali vyrovnat, musíme prostě věřit, že jsme se z minulosti, kdy se v našem prostoru agresorovi ustupovalo, dokázali poučit.
Jak naše vlády, tak i občanské společnosti.
Musím ovšem říci, že jako člověku, odebírajícímu několik bosenských kanálů, mi záběry z války před čtvrt stoletím, až příliš připomínají záběry s dnešní Ukrajiny.
A jestli je tehdejší válka něčím symptomatická, tak nerozhodností západního světa. Ačkoli byl agresor z našeho pohledu slabý, zakročili jsme až po několika letech, když už hořela válka mezi několika původně jugoslávskými etniky.
Včera jsem našel toto video, které mi připomnělo naši bezmoc a donutilo mě vypnout PC. Je to silný okamžik a to i přesto, že se na něm neobjevuje nic drastického.
Jen si uvědomme, že jde o pouhý útok lehkými zbraněmi, nic takového letos prakticky obyvatelé ukrajinských měst nezažívají …
A i další obrázky z tehdejší Jugoslávie jsou takového rázu, že se od těch z dnešní Ukrajiny prakticky neliší, včetně obrázku úvodního, ten je z obléhaného Sarajeva.
Západ nesmí dopustit, aby ruské válečné zločiny Putinovi procházely. Jména mají vrazi z Buči i důstojníci, kteří dávají povely k ostřelování a bombardování civilních oblastí sousední země…
🏇 Všem nám musí být jasné, že podobné záběry nemají v Evropě místo. A zároveň si musíme uvědomit, že agresoři, kteří tyto bolesti působí, se nikdy nestáhnou sami od sebe.
Naši budoucnost máme ve svých rukách, zaplať Bůh, stále sami. Nezbývá než věřit, že společně uvědomujeme, nutnost zastavit Putina a taky fakt, že bez toho, aby to tíže situace dolehla minimálně částečně i na nás, to, bohužel, prostě nepůjde.
Bezpečnostně i ekonomicky, minimálně na dekádu, líp už bylo. My jsme si dnešek nevybrali, ale bránit svoje musíme.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
