Důkazem, jak toxičtí jsou pro společnost dnešní opoziční politici a jak její názory ovlivňuje masivně šířená ruská propaganda, je i fakt, že náčelník generálního štábu Řehka, dokola musí obhajovat svoje slova, že by bylo fajn, kdyby se naše země konečně začala přizpůsobovat změněné bezpečnostní situaci ve světě a navíc i v našem bezprostředním okolí.
Tohle není normální stav a svou zodpovědnost za něj nese i vláda, která programově a cíleně odmítá bojovat s dezinformacemi.
Výstupy některých vládních politiků, jak velký je to problém, jsou v kontextu s absolutní pasivitou na vládní úrovni, poněkud úsměvné.
Řehka mluví naopak celkem dobře a srozumitelně, tak jako v tomto rozhovoru pro Deník N, ale je potřeba, aby jeho slova dolehla k uším, která je potřebují slyšet.
A to je téměř každý občan ČR.
Generál Řehka: „Poslední, kdo si přeje válku, jsou vojáci. Vojáci nebývají ti, kdo ji způsobí, ale jsou ti, kteří v ní umírají.“
„To, co říkám, znamená, že nelze vyloučit, že se v horizontu několika let ocitneme v konfliktu. Je třeba udělat vše pro to, abychom se tomu vyhnuli. A kdybychom se tomu vyhnout nemohli, aby to pro nás byla co nejmenší tragédie. Vyhnout se tomu dá jen tak, že budeme mít silnou obranu, jiná cesta není.“
„Pro odstrašení musíte mít reálné schopnosti a kapacity, vůli je použít a protivník to musí chápat. A je to věcí celé společnosti: když chcete řešit problém, musíte si připustit, že existuje a bavit se o něm. Když o něčem nevíte a ani na to nepomyslíte, někdo řekne slovo mobilizace a lidi skáčou v panice z oken. To není odolná společnost, to se začneme hroutit, až nějaká vážná krize přijde.“
„Říkáme, co může být a na co se máme chystat – tedy na nejhorší možný scénář, abychom neselhali, kdyby přišel. Myslím, že je důležité, aby lidé vnímali, proč dávat peníze do armády. V každé veřejné diskuzi říkám, že jde o odstrašení. Že to neděláme proto, abychom šli do války, ale abychom se válce vyhnuli.“
„ V minulosti se o těchto věcech nemluvilo. Myslím, že některým to tak i vyhovovalo. A že i dneska by někomu vyhovovalo, aby se o tom nemluvilo. Navíc to je přesně to, co v informačním prostředí dělá Rusko.“
„To se snaží se dosáhnout toho, abychom jednak nebyli jednotní, aby tu byl chaos, aby lidé nevěděli, čemu mají věřit – demokratickému zřízení, státním institucím. Když se vám toto povede, váš protivník je významně narušený a hrozně těžko se mu brání.“
„Nesmíme se vrátit k tomu, že obrana není téma, žijeme v mírovém obláčku a věci se stanou za nás a bez nás. Ta doba je pryč. Válka v Evropě může být a může se nás dotknout. Co se snažím říct asi nejvíc, je: Pojďme brát obranu vážně, abychom se válce vyhnuli.“
„Poslední, kdo si přeje válku, jsou vojáci. Vojáci nebývají ti, kdo ji způsobí, ale jsou ti, kteří v ní umírají. My ji také nechceme, také máme rodiny a děti.“
„Nebezpečné je to, že si lidé zvykli, že se jich obrana netýká, že dali peníze na armádu a ta to nějak vyřeší. To u velkého konfliktu neplatí, zvlášť když máte model malé profesionální armády. Velký konflikt se dotýká celé společnosti a je důležité, aby si toho byla vědomá a připravená.“
„Bavme se reálně o tom, že svět není bezpečný, že mezi lidmi jsou hodní i zlí, že se státy nechovají hezky, že je důležité, abychom byli odolní, abychom si to nenechali líbit, a když bude třeba, abychom se bránili, protože máme nějaké tradice a hrdost. A ne o tom nemluvit.“
„Pořád se bavíme o odolnosti, pořád zkoumáme ruské dezinformace a podobně, ale přece kdybychom pořádně věnovali pozornost pochopení moderních dějin, máme půl problému vyřešeno. Pak se těm ruským narativům vysmějete, když víte, jak to reálně je, jakou mají historii, jak se chovali.“
Před čím chceme zavřít oči:
Ruský důstojník Uldarov ve své výpovědi uvedl, že „vyčistil“ suterén od 300-400 civilistů, z toho 40 dětí. Podle něj se jednalo o devítipatrovou budovu. Okupant dodává, že „neměl na výběr“ a že měl rozkaz všechny vyčistit.
„Touto rukou jsem splnil rozkaz, zabil jsem děti. Víte, na rozkaz. Jde o to, že jsme… dostali jsme příkaz všechny vymazat a zničit. Šli jsme zabíjet všechny – ženy, muže, důchodce i děti, včetně malých pětiletých.“
Podle Rusů přišel od Prigožina příkaz vyčistit Bachmut. Nikoho nešetřit – starce, děti. „Vyčistěte je všechny.“
V Soledaru byla výpověď vojáka Savičevova ještě horší: „Civilisté vycházeli ven. A byl vydán rozkaz: všichni, kterým bylo 15 (let) a více – všechny najednou beze slov postřílet. Bylo zastřeleno 20-24 lidí, z toho deset patnáctiletých až sedmnáctiletých“.
Zdroj ZDE.
Nikdo v Česku by nechtěl být v kůži Ukrajinců. Jak vojáků nasazujících život za svou zemi, tak jejich rodinných příslušníků, kteří o ně zažívají každodenní strach a ani v kůži válečných uprchlíků, kteří jsou zde bez částí svých rodin, sousedů, kamarádů, kolegů a spolužáků, přičemž u mnohých z nich je jisté, že se nemají kam vrátit. Jejich domovy už neexistují.
Empatii pro ně a zodpovědnost pro nás. Pokud nebudeme nachystání, šance odolat totalitnímu tlaku bude malá.
Vždyť už to platí ohledně války hybridní. Vykašlali jsme se na to a najednou ruské dezinfonarativy slyšíme a čteme téměř všude…
Úvodní foto: Army.cz
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
