„Kája je hrdina. Když vám ale zemře dítě, čas to nezahojí.“
Z rozhovoru s rodiči, jejichž syn bojoval v Ukrajině jako český dobrovolník mezinárodní legie proti ruské vojenské invazi do Evropy.
V březnu loňského roku zemřel v boji. Karlovi Kučerovi, o němž se směle může hovořit jako o hrdinovi, bylo 22 let a osudným se mu staly boje o Bachmut u obce Chromivka v březnu loňského roku.
Text připomíná, co Rusko před dvěma lety spustilo a že jsou desítky tisíc hrdinů, kteří se tomuto esenciálnímu zlu postavili tváří v tvář a obětovali za bezpečnost Ukrajiny a své země vlastní životy.
Z rozhovoru rodičů pro Seznam Zprávy:
🫂 „Den předtím jsme si psali. Poslal mi fotku. Jel v autě a jedl hamburger. V legraci jsem mu odpověděla, že má špinavý ručičky. Napsal „jo“ a poslal smajlíka.“
🫂 „To byla jeho poslední zpráva. Pak už mi nikdy nenapsal, i když já mu píšu stále. Prý to tak mají i jiné matky, kterým umře dítě.“
Poslední zpráva od syna jim přišla vloni 18. března. Den poté zvedala Jana neznámé ukrajinské číslo. Na ten okamžik nezapomene. Byla neděle, 8.20 ráno, zrovna se vrátila z vycházky se psem. Vedle ní na gauči seděl manžel Martin. „Byl to Kájův důvěrník, Čech s moravským přízvukem. Stručně mi řekl, že Kája padl.“
🫂 „Chtěli jsme vědět, jak umíral. Jestli třeba křičel nebo měl bolesti. To prý neměl. Dokonce se usmíval a vtipkoval: nerozstříhejte mi ty kalhoty, říkal. Takto nám to později vyprávěli lidé z jeho jednotky. Volal nám i jeho velitel.“
🫂 „Od malička nám říkal, že chce být rytíř nebo voják. Vojenská tematika Karla Kučeru fascinovala. Jana vypráví, jak s ním od útlých let museli chodit do vojenského muzea, objížděli armádní akce v Lešanech nebo akci zvanou Bahna.“
🫂 „Chtěli jsme, aby šel po gymnáziu na peďák, ale on stále tíhl k armádě. V roce 2019 vstoupil do aktivních záloh, absolvoval s nimi několik cvičení a strašně ho to bavilo.“
🫂 „Byl noční pták, takže mě 24. února 2022 vzbudil a řekl mi: tati, je válka. Od té doby Ukrajinou doslova žil. Zapojoval se do sbírek, komunikoval s dobrovolníky a posílal peníze na zbraně. Viděl jsem, že mu to nestačí. S nadsázkou jsem mu vyhrožoval, že mu zlomím ruku, jen aby nemohl narukovat.“
Proč umírají ti nejodvážnější z nás a proč jim my ostatní pomáháme? Proto ⬇️
🫂 „Komunikace s Karlem pak byla nepravidelná. Nekonkrétní. Neříkal nám, kde je. Co dělá. Nesměl. „Od té doby se život u nás doma změnil. Člověk začínal den tím, že si na internetu prohlížel, jestli se něco nestalo.“
🫂 „Pořád nám to vysvětloval: „Musím ochránit rodinu, svou zemi, protože oni se tam nezastaví. Přijdou sem. Pro něj a jeho kamarády bylo jednoduché rozhodnutí. Oni viděli černo, co se sem valí, a snažili se ho zastavit.“
🫂 „Domů přijel poprvé počátkem října 2022. Hrozně jsem brečela, když vylezl z metra. Myslela jsem, že se tam složím. Lidé na mě divně koukali.“
🫂 „Dělali jsme všechno možné, aby neodjel. Ale on stále opakoval, že se tam musí vrátit. Že to slíbil. A že tam má povinnosti. Doma pobyl 14 dní.“
„🫂 „19. března 2023 se dozvěděli, že jejich syn padl v boji u Bachmutu. Kontaktovala nás ambasáda, že udělají vše pro to, aby Káju dostali co nejdřív domů. O měsíc později měl doma pohřeb. Účastnilo se ho přes padesát lidí. Rodina. Spolužáci ze základky i gymplu. Kamarádi, kolegové z práce. Lidé z Ukrajiny.“
🫂 „Těšil jsem se, že spolu v červnu půjdeme na pivo. Já a on. Hrdý táta se svým statečným synem. To se nestane. Jsem na něj nesmírně pyšný, ale strašně mi schází. A to čím dál víc.“
Zdroj ZDE a mimochodem, moc hezký text od jeho spolubojovníků z Ukrajiny je TADY.
🏇 Desettisíckrát bych mohl stejný příběh i rozhovor přeložit z ukrajinštiny a pořád by to nestačilo. Nejvyšší oběť totiž nepřináší jen sami vojáci, ale i jejich nejbližší.
Je to maximální zaplacená cena za nezávislost a existenci budoucnost Ukrajiny, ale i svobodu celé východní Evropy a samozřejmě i České republiky.
Těžko všem těm lidem, kteří tento úkol vezmou na sebe, budeme moci za jejich misi dostatečně poděkovat.
Jako poděkování vznikl tento článek a jako poděkování a pomoc průběžně odchází z účtu, na nějž chodí příspěvky na provoz stránky, peníze, na různé projekty spojené s českou účastí ve válce Ruska proti naší civilizaci a existenci.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
