Děje se to v podstatě jen pár kilometrů od nás.
Ukrajina je evropská země, která byla vojensky napadena svým sousedem.
Ukrajinci, ač měli v té době zcela rozloženou armádu, navíc pupečníkovou šňůrou spojenou s Ruskem (logistika, komunikační i zbraňové systémy), se totalitní velmocí nepodvolili a začali svou zemi, bránit.
Stojí je to nesmírné úsilí – vždyť Ukrajina patří mezi nejchudší země našeho kontinentu – a obránci země pokládají v podstatě každý den své životy, aby zabránili rozpínavosti Putinovského Ruska směrem na západ.
V této válce zahynulo už cca 11 000 ukrajinských občanů, zejména vojáků, ale i civilistů.
Nikdo z nás, by asi nechtěl, aby na jeho východní hranici místo mírumilovné země, toužící po kooperaci s námi, tedy s EU, stála armáda agresivního státu, jehož vláda je si vědoma faktu, že bez expanze do dalších zemí, přijde brzy její hospodářství na buben a stane se bezvýznamnou, chudou a rozvrácenou zemí třetího světa.
A navíc, když víme, že je skutečně ochotna tuto expanzi podniknout. To, co nám stále připadá trochu jako fikce, je realita, s níž například naši spojenci z Pobaltských států, už roky pracují jako s možnou realitou a snaží se v maximální možné míře, tomu přizpůsobit svoje jednání.
Příběh:
Na snímku Serhij Knutov, voják 72. brigády ukrajinské armády, nasazený na frontové linii s nepřítelem ve východní Ukrajině, v prostoru Adiivky.
Serhijovi je třicet let a byl zasažen ruským ručním granátometem RPG, 24. prosince 2016, v první den tzv. Vánočního příměří.
Byl čtyři dny v kómatu, k vědomí přišel v den, kdy už jej lékaři pro jeho beznadějný stav, chtěli odpojit od přístrojů.
Tohle je dnešní Rusko.
I o tom, kam se budeme jako země posouvat, budou následující volby. Menší vliv EU, o což se bude Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a komunisti snažit, znamená logicky (nasunou se do uvolněného prostoru) více Ruska a taky Číny.
Orbanovo Maďarsko by mohlo vyprávět…
Více ještě tady, tady a třeba tady.
Jak moc nás tohle (ne)trápí, se ukáže příští víkend.
