Být queer není aktivismus, stejně jako není aktivismus, být plešatý.

Z vůle Andreje Babiš ministr kultury Klempíř, který se proslavil tím, že udával svoje nic netušící kamarády za peníze komunistické tajné službě StB, začíná ukazovat, že tímto udavačem nebyl náhodou a naopak, že se tato část jeho života k jeho povaze hodí a „kvalitně“ ji doplňuje.

Popořadě, poslední dva Klempířovy dny ve veřejném prostoru.

Takže rozumíte? Najednou, z čista jasna jeden den začnou chodit Klempířovi desítky zpráv, kde se pisatelé (ne)orientují v grantové a rozpočtové politice a vznáší sofistikované otázky na parametrické nastavení systému.

Akorát, že vůbec.

Neptají se, nikdo se neptá. Klempíř, protože je neschopný a chce si svoji funkci zasloužit, rozjíždí kulturní válku. Být queer není žádný aktivismus, stejně jako není aktivismus není mít blonďaté vlasy, nebo trpět lupénkou.

Než začnu snášet legislativní věci, je třeba pochopit jednu věc. Menšiny jsou naprosto legitimní součástí společnosti. Jestliže je homosexuálů v této společnosti kolem 5 % je naprosto normální, aby se část uměleckých děl věnovala této komunitě, stejně jako to, že tématiku spojenou s částí společností, půjde zase část státní podpory, která je určena – snad pořád žijeme v demokracii a ne v totalitě – pro všechny součásti této společnosti.

Nebo chce snad komunistický udavač z této státní podpory část našich spoluobčanů vyjímat?

Tohle je přesně ten moment, kdyby se za homosexuály měl postavit každý, protože tlakem na jednu skupinu nikdy v takových případečh nekončí.

A teď: grantové komise jsou NEZÁVISLÉ – podle legislativy na jejich rozhodování nemá ministerstvo, ani ministr mít vliv.

I podle bývalé ředitelky fondu ministr nemůže zasahovat do přidělování dotací. Viz ZDE. Proto Klempíř aby získal možnost zasahovat do rozdělování dotací, chce předložit novelu zákona, která mu tu umožní. „Takhle to dál nejde,“ vzkázal.

Rozhodování probíhá jako správní řízení podle českého zákona o audiovizi a evropské směrnice GBER, přičemž každé rozhodnutí musí být řádně zdůvodněné a založené na hodnotících kritériích. 

Projekty nejprve posuzuje skupina hodnotitelů. „Veškerou dokumentaci podrobně prochází, pročítá a studuje, a to jak z tvůrčího, tak realizačního hlediska. 

To znamená, že pro SKUTEČNÉ ODBORNÍKY, film nějakou hodnotu má a grant mu přidělili.

To, zda tvůrci dostanou finance, se musí odvíjet jen a jen od kvality projektu, kterou posoudí odborníci a ne, že o ní, jako za dob komunistů, bude rozhodovat věci neznalý aparátčík.

Ale bohužel pro umělce, jde v něm o homosexuály – a to pan Klempíř přece nemůže nechat být!

Ano, jediné, na co se zmůžou, je kopírovat slovenské dezoláty. Asi si nevšimli, jak jim – stejně jako jejich americkým soudruhům – padají preference. Ano úplně stejně jako padá jejich ekonomika.

To bude další krok.

Proti krokům ministra kultury už se ozvalo i Národní divadlo, kde se píše jasně „“Naivními pseudoúvahami o vhodnosti té či oné dotace přidělované po pečlivém zvážení nezávislými osobnostmi zavádíte ideologickou kontrolu tvorby. Cenzura je zlo.“

Klempíř ale, jako správný StBák ještě neskončil. Jako akt pomsty za kritiku výše popisovaných slov a úmyslů, bez příčiny vyhodil opozičního politika Baxu, z funkce člena a předsedy správní rady Pražského jara, bez jiného zjevného důvodu.

Baxa přitom nehájí „státní podporu pro queer filmy”, ale princip, kdyby politici ideologicky neměli zasahovat do toho, jaká témata, náměty a způsoby zpracování mají mít díla, která vznikají s veřejnou podporou. Tohle rozhodování totiž náš stát delegoval na odborné komise.

Léta jsme právě od nich poslouchali, jaká tu panuje „nová totalita“, jak se za nesouhlas s názorem vyhazuje z práce a jak se člověk bojí říct na veřejnosti svůj názor. A hele, oni mluvili o sobě …

Jak dobře píší Seznam Zprávy, toto není náhoda. Jde o první vypuštěný pokusný balónek, jak bude reagovat široká i odborná veřejnost, na likvidaci nezávislosti umělecké scény a útoky na příslušníky našich menšin.

Je to stejný mustr jako v USA, Maďarsku, Slovensku, ale i třeba Srbsku, nebo Gruzii.

Jen podotýkám, že tento bodrý chlapík, je teď opojen mocí – a nemůže překvapit, že tyto šmejdi nejsou schopni feed backu – ještě asi nepochopil, že už nebude moci přijít na žádný rockový koncert, fesťák a podobně a že – stejně jako Turek a třeba Macinka – bude muset minimálně několik let – podle toho, jak hluboce zemi rozeserou – chodit všude a pořád jen s ochrankou.

Ale to je „až“. Teď je potřeba celý tenhle antidemokratický pohyb, když už ne zastavit, tak alespoň účinně brzdit.

(Původní foto: Jan Zátorský)