Evropská komise pod dojmem prudkého růstu ceny plynu a následně elektřiny rozhodla, že její nerozhodné stanovisko, ohledně uznání jádra jako čistého zdroje, se posouvá na rozhodné.
Jádro bude uznáno jako čistý zdroj a na přechodnou dobu dokonce i plyn.
Ursula von der Leyen, předsedkyně EK:
„Potřebujeme víc obnovitelných zdrojů. Stejně tak potřebujeme stabilní zdroj, jádro, a po přechodnou dobu i plyn.“
EK komise tak reaguje na poslední vývoj, kdy jsme se stali prakticky obětí vlastní naivity a taky vydírání ze strany distributorských států.
Státy vyvážející fosilní paliva, po změně odběrů a akcentace našich priorit, v době Covidu a po něm, pochopili, že jejich ekonomické jistoty se blíží ke svému konci.
Reakcí těchto zemí je tlak na odběratele, „aby si vše ještě rozmysleli, protože konec fosilních paliv, vám jsme schopni výrazně osladit.“
Více ve výše otagovaném rozhovoru s Václavem Bartuškou, vládním zmocněncem pro energetickou bezpečnost.
V něm doslova říká, že jsme v podstatě, odhlášeným odklonem od fosilní energetiky, vyhlásili těmto státům válku a že to, co se děje na trhu s plynem, patří mezi očekávané reakce.
Tlak na uznání jádra v poslední době sílil a pro jeho uznání se spojilo několik (10) zemí EU, včetně dominantní Francie (ČR samozřejmě taky).
Pokud budou jádro i plyn (ten na omezenou dobu) uznány jako udržitelný zdroj, v tu chvíli na něj budeme moci využívat evropské peníze z modernizačních fondů.
„Když se v roce 1894 jel první automobilový závod mezi Paříží a Rouen, vyhrál ho parní stroj, zatímco vozy se spalovacími motory dojely až vzadu. Závod se odehrál po dvou stoletích vývoje parních strojů. Ty se ve velkém vyráběly ve fabrikách, zatímco pánové Peugeot, Daimler či Benz spalovací auta teprve sestavovali někde v kůlnách na koleni. O dvacet let později ale bylo všechno jinak a parní stroje neměly vůbec šanci. Tak to bude i s technologiemi obnovitelných zdrojů. Budou se zdokonalovat. „
Česko má ovšem problém i tak, jaderný tendr byl postaven na míru Rusům, což se mezi odborníky říká nahlas, tudíž jsme prakticky na začátku a nová část Dukovan nebude stát zcela jistě před rokem 2035, spíš ještě déle.
Pomíjím teď čistě odbornou stránky, kdy část odborníků tvrdí, že stavba bude mít velké zpoždění, výrazně se předraží, tak jako všechny ostatní a technologie s níž budeme budovat JEDU bude v době spuštění zastaralá a drahá, nicméně věc má ještě jeden háček.
Nový blok Dukovan je plánovanou náhradou dosluhujících bloků jaderné elektrárny, ale vůbec neřeší plánovanou odstávku uhlí.
Ta navíc zcela jistě proběhne již několik let před samotným rokem 2035.
Tedy patrně bude muset, ve vyšší míře než dosud, nastoupit plyn, jehož podpora ale nebude dlouhodobá, nebo OZE, s jistou podporou politiky EU a tudíž i bankovního sektoru.
„Fakticky to znamená, že Evropská unie nebude omezovat banky při financování nových jaderných reaktorů. Složitější je situace v případě plynových elektráren, kde podle zmíněných webů bude platit řada omezení. Do konce roku 2030 bude možné financovat stavbu plynových elektráren, které splní požadovaný limit emisí oxidu uhličitého na vyrobené množství energie.“
Trošku se domnívám, že budeme mít problém s tak rychlou změnou kurzu, protože naše energetická koncepce je poněkud méně komplexní a flexibilní.
K tomu se vyjadřuje i nová studie Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)
Ta mapuje náklady spojené s novým jaderným blokem v Dukovanech.
Neleze posuzovat jen na cenu za samotný jaderný reaktor. Ve vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu se cena pohybuje v rozmezí 150 až 160 miliard korun.
Studie na základě vyjádření expertů a zkušeností ze zahraničí, zejména z euroatlantické oblasti, tvrdí, že to bude výrazně více. Cena bude zhruba 250 až 300 miliard, a to ještě bez započítání té současné eskalace cen stavebních materiálů, které to můžou ještě výrazně posunout.
Dále existuje velké množství nákladů, které vlastně zatím vůbec nebyly diskutovány, přestože budou zatěžovat veřejné rozpočty. Pokud mám být konkrétní, jedná se o náklady spojené s výstavbou infrastruktury, dopravními stavbami, s vyvedením výkonu do sítě. V případě jednoho z plánovaných vedení je to například skoro 300 sloupů vysokého napětí.
Zkušenosti z euroatlantické oblasti navíc ukazují, že je obrovský problém termíny dodržet. Potýkají se s nimi v podstatě všichni. V některých případech je zpoždění ve výstavbě i více než deset let.
Tudíž je spuštění kolem roku 2035 spíš utopií, než realistickým termínem.
Každopádně platí, že energetická konverze, která je v pohybu (mnohem více za hranicemi, než u nás), je nutná, jak z hlediska bezpečnostního, tak i z hlediska finanční výhodnosti.
Jen to, kvůli odporu fosilních velmocí, nepůjde tak hladce, jak si asi leckdo v Evropě představoval.
„Když byl v roce 2014 představen projekt „energetické unie“, byl v něm uveden jeden důležitý údaj – 400 miliard eur. To je částka, kterou EU ročně vydá na dovoz ropy a plynu. Po odchodu Velké Británie je to kolem 300 miliard. Nahradit tento objem importu domácí produkcí, je zatím krajně obtížné. Až to zvládneme, bude to skvělé, protože pak nebudeme posílat naše peníze Moskvě a Rijádu. Západ si dlouhá desetiletí platil své nepřátele. Opustit tuto závislost je dobře. Nepůjde to za jeden týden, za jeden rok ani během jediného desetiletí. Ale je to rozumný směr.“
Citace via Václav Bartuška ve vloženém rozhovoru.
Dostali jsme šanci, ovšem nejsme na ni tak úplně připraveni. Viníky jsou neschopná současná vláda (vždyť za jádro sami bojují!) a část podnikatelského sektoru, podnikající ve fosilních palivech, která lobbuje za to, aby konverze začala co nejpozději a probíhala co nejpomaleji.
