S výší současných cen elektřiny není spokojen nikdo. Část lidí za ni činí zodpovědnou pouze vládu Petra Fialy, část lidí nespravedlivou EU.
Udělal jsem výtah ze tří článků, které současnou energetickou drahotu vysvětlují tak, aby to bylo pochopitelné co nejširšímu spektru čtenářů. Každý z autorů, či překládajících volí jiný postup vysvětlování, takže by se alespoň v některém textu mohl zorientovat nakonec každý.
Je potřeba tyto informace šířit, protože většina lidí vůbec netuší, jak se věci mají a bere pomyslný klacek na toho, koho jim média, jejich oblíbení politici, nebo opinion makers označí.
Zkratka v tomto případě ovšem často vede k ráně mimo terč.
Fakta o klimatu: Jak se na trhu stanovuje cena elektřiny
,,Vysoká současná cena elektřiny je daná vysokými cenami plynu.“
Které elektrárny v daný den a hodinu poběží, o tom se rozhoduje na burze s elektřinou – poběží ty, kterým se na daný den a hodinu podaří svou elektřinu na trhu prodat.
Jako první se k uspokojení poptávky využívají ty zdroje, které produkují elektřinu nejlevněji. Když je poptávka vyšší, než kolik mohou tyto levné zdroje pokrýt, využívají se dražší a dražší zdroje – dokud není poptávka uspokojena. Naopak při snižování poptávky po elektřině se nejdražší zdroje přestávají využívat jako první. Tomuto seřazení zdrojů podle ceny se v angličtině říká merit order.
JAK KAŽDÁ ELEKTRÁRNA STANOVUJE SVOU MINIMÁLNÍ CENU, ZA KTEROU BUDE ELEKTŘINU DODÁVAT?
Elektrárny dva druhy nákladů – fixní a variabilní. Fixní jsou výdaje, které musí majitel elektrárny platit bez ohledu na to, jestli elektrárna běží, nebo stojí. Například mzdy zaměstnancům, náklady na údržbu či rozpočítané náklady na stavbu elektrárny. Variabilní jsou výdaje, které musí majitel zaplatit za každou jednotku vyrobené elektřiny. Sem patří zejména cena paliva, a případně i cena emisní povolenky, pokud elektrárna při výrobě elektřiny spaluje fosilní paliva, a tedy vypouští oxid uhličitý.
Každý majitel elektrárny chce vyrábět elektřinu vždy, když se mu to vyplatí, tedy když cena prodané jednotky elektřiny přesáhne její výrobní náklady. Elektrárny tak nabízejí elektřinu za částku, které se rovná jejich variabilním nákladům – za nižší částku nejsou ochotny elektřinu vyrábět (s výjimkou jaderných elektráren, které je drahé odstavovat). Za vyrobenou elektřinu pak elektrárny zpravidla dostanou vyšší částku, než jaká byla jejich nabídková cena – dostanou peníze podle ceny elektřiny na trhu.
JAK SE STANOVUJE CENA ELEKTŘINY NA TRHU?
V každém okamžiku se porovnává poptávka po elektřině od zákazníků s minimálními cenami od jednotlivých elektráren. V případě Česka se to děje na energetické burze PXE v Praze. Elektřinu vždy vyrábějí ty nejlevnější elektrárny, které jsou dohromady schopny uspokojit poptávku. Cena elektřiny na trhu je pak ta, za kterou elektřinu vyrábí ten poslední (nejdražší) zdroj, který je ještě potřeba k uspokojení poptávky. Jak se cena elektřiny mění při rostoucí poptávce, ukazuje následující animace.
https://faktaoklimatu.cz/assets-local/figures/cena-elektriny-na-trhu/merit-order-animace.gif
Výslednou cenu elektřiny obdrží všechny právě vyrábějící elektrárny – i ty, které měly nižší nabídkovou částku. Tím trh motivuje elektrárny nabízet elektřinu za nejnižší možné ceny (kdyby nabídly vyšší, posunou se v merit order a jejich služby nemusí být vůbec využity), zároveň elektrárny většinou dostanou vyšší částku, ze které pak mohou generovat provozní zisk. Celkově to tedy znamená, že čím vyšší je poptávka po elektřině, tím více se musí zapojovat dražší a dražší zdroje, což navyšuje cenu elektřiny pro celý trh.
Praktickou ukázku toho, jak vypadá graf poptávky a nabídky elektřiny, můžete nalézt například na stránkách českého operátora trhu s elektřinou.
Elektrárna výrobou generuje provozní zisk, protože cena elektřiny na trhu je většinou o něco vyšší než nabídková cena. Fixní náklady pak pokrývá z tohoto provozního zisku. Protože však výši jejích příjmů z jednotky vyrobené elektřiny určuje trh, závisí provozní zisk elektrárny na průměrné ceně elektřiny na trhu.
Pokud budou tyto ceny příliš nízké, část elektráren nezvládne pokrýt své fixní náklady a budou uzavřeny. Tím se ovšem sníží nabídka kapacit pro výrobu elektřiny a zvýší se průměrná cena elektřiny. Je-li průměrná cena elektřiny naopak vysoká, přiláká to investice do nových, levnějších elektráren, které pak rozšířením nabídky pro výrobu levnější elektřiny způsobí snížení průměrné ceny elektřiny. Takto se trh s elektřinou sám reguluje.
V době, kdy výroba z nejlevnějších obnovitelných zdrojů a jaderných elektráren k pokrytí celé poptávky po elektřině nestačí, přicházejí na řadu mnohem dražší zdroje, u kterých je možné vyrábět elektřinu dle potřeby (jsou regulovatelné). Mezi ně patří například elektrárny na uhlí, zemní plyn či biomasu. Pořadí jejich využití opět určí to, za jak nízkou cenu jsou tyto elektrárny schopny elektřinu vyrobit. To závisí na cenách paliva pro tyto elektrárny (klíčové jsou tedy současné ceny plynu) a na jejich emisní náročnosti – čím víc oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny elektrárna vypustí, tím víc musí zaplatit na emisních povolenkách a tím je jednotková cena vyrobené elektřiny dražší. Pomocí tohoto mechanismu motivují emisní povolenky ke snižování emisní náročnosti celé soustavy.
Mezi cenou nejlevnějších a nejdražších zdrojů jsou obrovské rozdíly. Během jednoho dne může cena elektřiny oscilovat mezi nulou a několika stovkami eur, podle momentální spotřeby a podle výroby z obnovitelných zdrojů. Instalovaný výkon obnovitelných zdrojů bude v Evropě nadále růst. Můžeme tedy čekat častější hodiny s velmi nízkou ceny elektřiny, a tedy i méně hodin s velmi vysokými cenami elektřiny. Tímto způsobem budeme postupně snižovat závislost na fosilních zdrojích a také emise skleníkových plynů v energetice. Velkých výkyvů ceny elektřiny na burze se ale jen tak nezbavíme.
Proč je cena elektřiny na českém trhu tolik závislá na ceně elektřiny v Německu?
Obchodníci na burze s elektřinou mají možnost nakoupit elektřinu na burze v Německu a prodat ji v Česku (a naopak). Přitom si ovšem musí nakoupit potřebnou kapacitu na přeshraničních elektrických vedeních od operátora přenosové sítě. Protože jsou však Německo a Česko relativně dobře propojené, většinu času se daří elektřinu mezi trhy přeprodávat a tím synchronizovat její cenu (tomu se říká arbitráž). Některé země jsou přitom tzv. implicitně propojené, což znamená, že mají mezi sebou dostatek elektrických spojení a obchodníci si ani nemusí kvůli přeshraničním obchodům nakupovat kapacity na přeshraničních linkách. Takto je ČR propojena se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. Stejně dobře jsou mezi sebou propojeny také země západní Evropy. To znamená, že v praxi cenu elektřiny v Česku určuje mnohem „větší“ merit order, do kterého vstupuje na jedné straně také spousta elektráren z Německa a dalších okolních zemí a na druhé straně poptávka dodavatelů elektřiny z těchto zemí.
Musí elektrárny prodávat svou elektřinu na burze?
Nemusí, elektrárny se mohou dohodnout i s jinými subjekty na přímém odběru elektřiny formou dlouhodobé bilaterální dohody či power purchase agreement (PPA). Tato elektřina pak vůbec neprochází přes burzu a cena prodané elektřiny se řídí tím, co si dané subjekty mezi sebou dohodly. Ceny takto prodané elektřiny ale v principu kopírují ceny na futures trhu. Při výrazně nižších cenách PPA by prodejce raději prodával na burze, při výrazně vyšších cenách PPA by na burze raději nakoupil nakupující.
➡ Shrnutí celého článku od Jiřího Hlavenky, investora a politika, který se energiemi dlouhodobě zabývá:
) Vysoká cena elektřiny je přímo daná vysokými cenami plynu, článek vysvětluje, proč. A taky proč je těžké s tím něco dělat.
) Objasňuje cenotvorbu a význam burz (fakticky působí v „mírových dobách“ jako ideální a skvěle fungující nástroj, mj. i na snižování cen).
) Vysvětluje, že i když se bude dominantní část elektřiny prodávat MIMO burzy (a děje se to i teď!), STEJNĚ to na její cenu nemá vliv. Vysvětluje, jak obtížné je „se zvednout a z té burzy odejít“.
Jiří Hlavenka: Proč se ceny energie řídí nejdražší nabídkou
Drobně odlišný příklad na těžbě ropy. Sice zjednodušující, ale v zásadě správné a navíc srozumitelnější.
🧵 Saudskoarabský těžař těží ropu z písků, nejsnadněji na světě, navrtá pár metrů a už to samo teče. Těží za dvě koruny na litr. Tedy těží, přirazí si k tomu 50 % zisku, prodává za tři, uspokojuje poptávku.
🧵 Poptávka po ropě stoupá, Saud nestačí těžit víc, nebo taky nechce. Je tu Rus, který má ropu na daleké Sibiři, hluboko ve zmrzlé půdě, těží podstatně dráž, za deset korun na litr. Rus netěží, protože těžit za deset a prodávat za tři je blbost. Čeká. Cena po ropě ale stoupá, Saud pořád těží za dvě a prodává za pět, osm, za deset, raduje se.
🧵 Cena dosáhne patnáct korun. Rusovi se vyplatí těžit, takže spustí těžbu. Netěží moc, aby nepřesytil trh, ceny se drží na patnácti korunách, je taky spokojený, Saud je nadšený. Poptávka po ropě dále stoupá, už přestává stačit to co těží Saud a Rus.
🧵 Je tu Američan, který umí těžit z břidlic, ale to je nejdražší, stojí to dvacet korun na litr. Američan netěží, ale poptávka nestačí, cena stoupá, leze ke třiceti korunám. Američan začíná těžit a prodává za těch třicet, protože už se mu to vyplatí. Za třicet ale logicky prodává i Saud, který si z toho postaví zlaté mrakodrapy, i Rus, který si z toho koupí tisíc nových tanků. A tak dále…
🧵 V reálu je to o něco komplikovanější: vstupují do toho dlouhodobé kontrakty, vstupují do toho různí spekulanti (ale jejich vliv je omezený), cena přepravy, možnost skladování (u nafty či plynu aspoň málo, u elektřiny noc). Vstupují do toho možnosti zvýšení či snížení těžby, kartelové či jiné dohody mezi těžaři/výrobci na udržení vysokých a stabilních cen, atd. .
🧵 V zásadě to ale ilustruje, jak funguje trh s čímkoli, kde NENÍ NÁHRADA. Dostane se na ceny nejdražšího z výrobců. Takových věcí není mnoho, ale typicky to jsou právě různé suroviny a energie. Pokud je to produkt který má nějakou náhradu (řekněme: pšenice žitem), pak se ten nejdražší producent pšenice nedostane vůbec na řadu, protože spotřebitelé odmítnou cenu nad určitou hranici a přesunou se k žitu. Elektřinu ale nahradit není čím.
Lipská burza a cenotvorba
Text, který z originálu přeložil uživatel twitteru @KvBahnhof
👉 Za poslední dny jste slyšeli o Lipské burze, spotových cenách, závěrné elektrárně a lidi jsou nasraný, že vyrábíme za 100 Kč ale domů si kupujeme za 1000 Euro, proč to tak je? První co vám napíšu, je to správně!
👉 Abychom mohli dál, tak si zapamatujeme dva pojmy.
Marginal price = mezní cena
Merit order list = model zásluhovosti/efektivity/kvality? Neumim to přeložit
Jestli vás to mate, tak nezoufejte. Na trzích s elektřinou matou „mezní ceny“ a „merit order“ lidi až po hlavy států. V tomto kouzle je totiž skryto to, co dnes formuje cenu na spotu.
👉 Mezní ceny znamenají, že ceny elektřiny jsou stanoveny podle variabilních nákladů mezního zařízení, tj. nejdražšího zařízení, které je nutné k uspokojení poptávky. (V současnosti plyn). To se často znázorňuje pomocí „merit order curve“, grafu znázorňujícího náklady na výrobu elektřiny z aktivních elektráren, které jsou na burze. A tam jsou všechny. To mezní zařízení je ona “závěrná elektrárna”. Obrázek níže:
👉 Co to znamená? Že se stanovuje podle posledního zařízení. A k tomu přidám tři body.
Zaprvé, stanovení mezních cen se netýká pouze trhů s elektřinou. Ceny komodit se odvíjejí od marže, stejně jako ceny elektřiny. Ropa, plyn, měď, mléko, solární panely – všechny podléhají mezním cenám.
příklad: Dva zemědělci pěstující pšenici, jeden moderní a mechanizovaný s nízkými výrobními náklady ve výši 2 EUR/kg, druhý tradiční se spoustou drahé ruční práce, která přináší náklady ve výši 10 EUR/kg. Obě farmy produkují stejně kvalitní pšenici. Obě mohou uspokojit poptávku
Dražší farma nebude prodávat pod 10 EUR jinak by byla ztrátová.
Efektivnější farma ví, že může prodávat za 10 EUR, protože to je cena, kterou spotřebitelé zaplatí, jinak nebudou mít pšenici.
Proč by tedy měla prodávat za cenu nižší než 10? Nebude.
👉 Za druhé, stanovení mezní ceny není umělé pravidlo, které vymyslela nějaká instituce nebo osoba. Není to svévolná volba mezi alternativními „tržními návrhy“. Je to přirozený způsob vzniku cen na volných trzích.
Není to návod, jak by trhy měly fungovat, ale popis toho, jak jednotlivá rozhodnutí vedou k tržním výsledkům. Říká, jak ceny vznikají v důsledku decentralizovaného rozhodování. “Merit order list“ je popisný, nikoliv normativní.
👉 Zatřetí z toho vyplývá, že pokud se chcete zbavit mezních cen, musíte lidi donutit, aby změnili své chování. Dobrovolně to neudělají. Pokud chcete, aby výrobci prodávali elektřinu pod mezní cenou, potřebujete daně, dotace nebo zákazy.
Podtrženo a sečteno: Nic z výše uvedeného neznamená, že trhy s elektřinou přinášejí žádoucí výsledky. V současné době si myslím, že tomu tak není. Ale tvrzení, že „tento tržní systém již nefunguje“, podle mého názoru prostě není pravdivé.
👉 Teď k elektrice. První co u ní platí je? Nedá se skladovat. Vždy spotřebujete to co vyrobíte.
A co to znamená? Tržní vypořádací cena na spotových trzích se tedy mění v řádech minut, a to ve velkém rozsahu. Ceny se tedy mění častěji. Principy, podle kterých se tvoří, jsou však stejné. Viz obrázek.
👉 A už jdeme do finále a řekneme si co to znamená a co je to to mezní zařízení, nebo-li závěrná elektrárna 🙂
Ale nejdřív proč se to všechno dělá. Dělá se to, abychom motivovali výrobce k efektivitě 🙂
Elektrárny, které zůstaly jsou vlevo (viz obrázek) od závěrné elektrárny, získají „příspěvkovou marži“. Tyto marže jsou nezbytné pro financování investic. Cokoliv za (vpravo) mezní elektrárnou nedostane nic.
Trh tak subjekty motivuje k tomu, aby byli co nejlevnější (třeba jádro, nebo OZE).
👉 Chápete? Funguje to dobře, ale nám sev Evropě stalo, že není dost kapacity na pokrytí našich potřeb, aniž by se musely aktivovat plynovky (v Německu 20% spotřeby!) a tak jsou mezní zařízení plynovky, které nemají plyn a kupují ho za šílené ceny. (A plynu z RF proudí do Evropy už týdny jen pětina z původního dodávaného množství a má to tak zůstat i nadále, což prudce zvyšuje jeho ceny).
👉 A to zvyšuje cenu elektřiny celkovou. Je to špatně? Ano. Je to selhání trhu? Ne. Je to selhání politiky, kdy Německo věřilo v dodávání levného plynu z Ruska a nemělo zálohu a souběžné problémy ve Francii s jádrem. (Odstávka části JE kvůli údržbě a taky nedostatku vody na chlazení).
Ruská válka je jen katalyzátor problému. Prvotní příčinou je absence diverzity zdrojů a závislost na jediné komoditě.
🏇 Vidíte sami, že téma cen elektřiny (potažmo plynu) může sice být na první dojem komplikované (a taky, že pro laika je), ale pokud si někdo dá práci a přemýšlí nad tím, jakým způsobem problém popíše, vysvětlit se dá.
Nemůžu si odpustit poznámku, že v tomto vysvětlování směrem k občanům především selhává vláda a nabíjí tak populistům, extrémistům a ruské páté koloně v zemi. Ti tak mají kvůli tomu v současnosti větší schopnost oslovovat širší část neinformované a právem strachující se, společnosti.
Každopádně platí, že pro bezpečnost Evropy musí být prioritou, co nejrychlejší odejití od ruského plynu a dalších, nejprve ruských a později všech, fosilních zdrojů.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
