Kontext: na následujících třech fotkách noví afghánští uprchlíci do Pákistánu.
1️⃣. Předem upozorňuji, že vůbec nejde o totéž s čím přichází před každými volbami naši i cizozemští populisté. Tedy popřít, slíbit, zakázat, ale hlavně neřešit a odkládat.
2️⃣. Pojďme si říci, že utíkat z Afghánistánu před islamisty do Pakistánu je výrazem zoufalství části Afghánské populace. Dtto jak prchat z ČSSR do tehdy východního Německa, jsou tam sice taky komunisti, ale alespoň ne ti naši.
Jenže pokud jste opravdu chudí, tak na jinou cestu nemáte peníze ani možnosti.
3️⃣. A taky si pojďme říci, že tyto lidi na fotkách už nejspíše do konce jejich životů žádná změna k lepšímu nečeká.
Už před nynějším protalibanským zlomem žily mimo Afghánistán v okolních zemích (lokální boje desítky let v řadě, nemožnost obživy) v nuzných podmínkách dlouhá léta, milióny afghánských uprchlíků. (Nedávno jsem viděl jejich fotky z pákistánského smetiště).
4️⃣. Proč je však důležité všem těmto lidem od nás přes různé humanitární a rozvojové organizace pomáhat a to i s vědomím, že celkovou situaci v třetím světě nezměníme, všem zlepšit život nemůžeme, stejně jako nemůžeme ani zdaleka všem poskytnout mezinárodní ochranu?
5️⃣. Západní, nebo chcete – li křesťanské hodnoty. Slabšímu, handicapovanému se prostě pomáhá. Nezlepšuje to jen jejich vyhlídky, ale činí to silnějšími i nás.
Každý nyní vidí, že afghánská armáda vzdala souboj s Talibanem o budoucnost země dopředu, ale taky celý svět vidí, že se my, tedy západ, snažíme v těchto extrémně těžkých podmínkách, dostat ze země maximální počet (Česko by jistě zvládalo taky ještě pokračovat, ale politická reprezentace to zarazila, kvůli blížícím se volbám) svých spolupracovníků a dalších lidí, kteří mají důvody se setkáním s Talibanem obávat.
To je snad dobrou zprávou pro naše příští spojence.
6️⃣. Naše bezpečnost v dlouhodobém výhledu:
Ti lidé na fotkách budou po zbytek života extrémně chudí, bez vyhlídek na zlepšení své situace pro sebe i své děti. Samozřejmě je bude časem zachvacovat beznaděj a frustrace. (Ostatně, jaká je budoucnost těch dětí na fotce, kromě živoření, musí být jasné i nám tady. Žádná).
Jako vždycky a všude se takové skupiny “ničích“ a bezprizorných lidí budou stávat terčem hnutí, které jim budou slibovat vyřešení jejich situace, případně i pomstu těm, kteří jim jejich ponížení a bídu způsobili
7️⃣. Vzpomeňme na evropské začátky komunismu i nacismu. Ta hnutí byla hnána vpřed frustrací a touhou po pomstě, či převrácení poměru ve vlastnictví majetku.
Moje babička ze Sudet mi vždycky říkala: “Komunisti, to byli ti, který jsem vždycky vídávala v době, kdy celá vesnice byla na žních a dřela, chlastat v hospodě a zevlovat. A pak přišli a všechno těm, kteří makali od rána do večera, vzali a navrch je ještě často zavřeli, či nechali vystěhovat.“
Zkrátka živočišně nespokojení lidé, ať už právem či ne, se vždy stávají prvními cílovými skupinami nenávistných kampaní zájmových či ideologických skupin.
8️⃣. Tady je situace o to reálnější, že uprchlíci živořící doslova na chodnících, skutečně jsou až na dně, spolu s faktem, že “služba“ u radikálů, ať už v jakékoli podobě, situaci jejich rodin skutečně výrazně zlepší.
Dostanou buď finanční či materiální výplatu. Což by byla pro lidi na fotkách skutečně změna zlomová.
9️⃣. Proto je v našem bytostném zájmu, aby takových lidí bylo co nejméně (ano, nelze ani náhodou zlepšit život všem, ale umenšení rizika je prostě pro nás všechny lepší), a taky, aby i ostatní členové komunity uprchlíků viděli, že určitá naděje na zlepšení je i cestou, která nutně neznamená se přidat k radikálům.
Navíc nejde samozřejmě jen o jídlo a oblečení, ale i možnost šance na budoucnost pro děti těchto lidí, šance na možnost opuštění komunity prostřednictvím možnosti vzdělání, tedy školy, učitelé.
Stejně tak jsou důležité zdravotnické, nebo různé profesně odborné programy.
Navíc v případě těchto nejchudších zemí, nejde jen o pomoc uprchlíkům, ale i ostatním nejzranitelnějším členům tamních společností.
Aktuálně třeba tady.
🔟. Řekl bych tedy, že pomoc tam musí být mnohem více podporována a zaplacena. S tím, že vždy část pomoci rozkradou lokální mafie se prostě počítat musí, dělo se to tak i nás, při finanční podpoře disentu, či příbuzných emigrantů.
A v Evropě potřebujeme nutně, právě kvůli vlastní bezpečnosti nasypat peníze jak do bezpečnostních komunit, do integrace migrantů i uprchlíků a do jejich začleňování do společnosti. Čím méně jich propadne na společenské dno, tím menší bude skupina, z níž se mohou rekrutovat radikálové.
1️⃣ 1️⃣ . Zrovna tak potřebujeme azylový systém, adaptovaný na nové podmínky, tedy na předpokládané zintenzivnění migrací kvůli klimatické krizi.
Snahy o blokovaní všech snah celoevropské spolupráce v této tématice, jsou ze strany Visegradu samoúčelné a mohou se v klidu obrátit proti nám.
Možná by stačilo si představit, jak bychom sami, bez pomoci EU, (tak jak se stavíme my vůči problémům s migrací Řecka, Itálie, Malty či Španělska) jak bychom zvládali statisíce Ukrajinců při ekonomickém kolapsu této čtyřiceti miliónové země, nebo při jejím masivním napadení Ruskem.
1️⃣ 2️⃣ . Migrace je zkrátka problém, který nás čeká a který jednotlivé země v módu, který přijde určitě sami zvládat nebudou.
Průšvih je, jestli naši zemi budou řídit i nadále politici, kteří nám o tomto problému pouze lžou a absolutně rezignovali jak debatu se společností, tak i na jeho řešení.
Rozbité auto prostě nespravíte tak, že zabouchnete dveře, zahodíte klíčky do příkopu a odjedete vlakem od něj co nejdál.
To auto tam totiž bude stát pořád, čekat na opravu a ta se bude díky prodlení postupem času stále prodražovat, až se může stát, že nakonec už bude neopravitelné.
