Další příklon vlády směrem k totalitám

(Úvodní obrázek – zatím – AI)

Premiér Andrej Babiš oslavách existence kolaborantského média s neznámým financováním XTV slavnostně oznámil, že předsedovi Senátu Vystrčilovi nepovolil na náklady státu odletět na státní návštěvu Taiwanu.

Vystrčil tam měl odletět spolu s delegací českých podnikatelů, mezi ČR a Taiwanem totiž probíhá čilá obchodní spolupráce.

Důvod, kterým Babiš, který vede vládu ruských kolaborantů, toto rozhodnutí obhajoval?

„Vláda bude dělat pragmatickou zahraniční politiku, ne hodnotovou, která víceméně nic nepřinesla. Hodnotová politika poškodila české firmy.“

A to je samozřejmě lež jako prase. Za prvé, stejný krok a zase směrem k Číně, udělala už pod vlivem oligarchy Kellnera vláda Petra Nečase a žádné ekonomické výsledky to nepřineslo, ba naopak.

Konkrétně ústy nejviditelnějšího čínského kolaboranta Miloše Zemana bylo slibováno nejméně 230 miliard korun v čínských investicích do české ekonomiky. Zemanova „ekonomická diplomacie“ s Čínou přinesla jen politický a mediální humbuk než ekonomický zázrak.

Skutečné čínské investice v Česku zůstaly hluboko pod slibovanými stovkami miliard – řádově v desítkách miliard, kterým ale dominuje jako nejznámější obchod nákup fotbalového klubu Slavia Praha.

Celkově čínské přímé investice v Česku v realitě zůstaly naprosto marginální (v řádu 0,3–1 % z celkových zahraničních investic).

To Taiwan u nás v součtu investoval větší objemy investic, a to je na počet obyvatel cca 60krát menší než Čína- ovšem jde zejména o strukturu těchto investic:

Taiwan v ČR intenzivně expanduje v polovodičovém a high-tech sektoru (díky blízkosti TSMC ekosystému v Německu – fab v Drážďanech).

• Memorandum o spolupráci v polovodičích (2024).
• Plány na chip design centra, dodavatelské řetězce pro automotive a elektroniku.
• Česko nabízí daňové úlevy (až 10 let) pro taiwanské investice v tomto oboru.
• Taiwan chce využít ČR jako základnu pro evropský supply chain.

Naopak čínské investice zůstávají omezené na sporadické projekty (automotive baterie, některé akvizice), často s geopolitickými riziky a nižší přidanou hodnotou.

U Taiwanu jde o zaměření na výrobu s vysokou přidanou hodnotou a pracovní místa (Foxconn vs. čínské akvizice médií/pivovarů/fotbalu). Roli hraje rovněž menší politické riziko a lepší integrace do evropských řetězců.

A neposlední řadě jde o zcela zásadní věc: Na rozdíl od Taiwanu, jde u Číny o souběžné posilování politického vlivu a zásadní zvýšení bezpečnostních rizik. Čína se v mezinárodní politice chová k Česku jako nepřítel (špionáž, verbování agentů a vlivových osob) a v neposlední řadě je to právě její pomoc, která stále umožňuje Rusku vyvražďovat Evropany v Ukrajině.

A ono to navíc vypadá, jak píše server Neovlivní, že Babiš otáčí kormidlem naší zahraniční politiky k další totalitní velmoci, jen z vidiny osobního profitu.

Aby zase nakradl víc, je ochoten nám doručit čínskou totalitu do našich struktur. To s Čínou, nebývají žádné win-win obchody, to je mocenská politika totalitní imperiální říše se vším všudy.

Jak trefně psal někdo na twitteru: Kdyby Češi chápali do jaké prdele se řítíme, už by dávno protestovali v ulicích.

Tahle cesta nekončí jenom v zóně vlivu totalit, souběžně s ní je jediná možná budoucnost, jako reklama na chudobu a ekonomické zaostávání, stejně jako v případě Maďarska a Slovenska.