Konečně budíček? Spíš ne

Čeští komentátoři se probudili do nedělního a rána a začínají se najednou ptát, jestli stát a politické strany jako pouhé servisní organizace oligarchů, neřešící dlouhodobé problémy země (viz např. dekády stejné strukturální problémy vnitřních i vnějších periferií), náhodou nepovedou ke stejným volebním výsledkům jako na Slovensku.

No, baže! Vždyť už v posledních volbách i přes nadějné spojení demokratických stran, získala uskupení těžících z negace, strašení a xenofobie u volebních uren většinu. Jen ji nedokázala v ten moment, díky volební pěti procentní hranici, přetavit ve sněmovní (a posléze vládní) většinu.

A už tehdy se našli „naivní sluníčkáři“, kteří tvrdili, že bez toho, aby naše politické reprezentace začaly řešit zásadní a dlouhodobé země, budeme každé volby trnout, na kolik bude stačit odhodlání držet náš hodnotový kurz proti naštvání, frustraci a cyklické touze po změně, které ale sama o sobě žádné řešení problémů nepřináší.

A to tehdy měl ještě za sebou Andrej Babiš nedávné selhání za doby Covidu 19 a tlačila jej i v té době dlouho nevídaná inflace, která tehdy rostla k 10 %.

Abych nemusel dlouze popisovat, co mě v tomto směru trápí, dám slovo několika jiným, jejichž reakce na výsledek slovenských voleb mě zaujala a minimálně částečně s nimi souhlasím.

Beata Balogová, šéfredaktorka deníku SME: „ Fico se snaží lidem namluvit, že hrozba liberalismu, anebo hrozba migrace, anebo hrozba homosexuálních manželství jsou i větší hrozby než například korupce. Voliči SMERu připouští, že Fico možná krade a že se SMERáci se mohli namočit do některých korupčních kauz. Ale je tu něco, co je nebezpečnější a vážnější. A ono vážnější je mix všeho, co konspirační média a Robert Fico míchají dohromady tedy zahraniční ohrožení, o Brusel, o migranty apod.“

Když je politická reprezentace slabá, nebo když nemá co nabídnout jako svoje úspěchy, které se dotýkají přímo životů voličů, opanují veřejný prostor populisti se svým strašením. Na Slovensku to velmi usnadnila Matovičova chaotická vláda, u nás je zase Andrej Babiš ve výhodě vazbě na spřátelená (dříve jeho) média.

Upřesním: rétorika o záchraně demokracie stačila minule na menšinu. Podruhé už zabere i tak na o něco menší počet voličů, pokud se bude tento (stejný) apel opakovat. My bychom (jako ČR) potřebovali nutně do tábora voličů demokratických stran přetáhnout část těch vlažnějších voličů opobloku (omlouvám se za zjednodušení). Pro ně není samotná hodnota podoby demokracie tak významná, jako pro stávající voliče 5k a budou prostě přecházet jen tehdy, když vládnoucí strany ukáží, že umí – a taky do dokáží s patřičným mediálním výtlakem prodat.

Když člověk neřeší primárně hodnotovou stránku (a to je velká část populace), pak skutečně na mnoha místech ČR (periferie) nemá život o mnoho kvalitnější, než před pádem komunismu. Tedy z jeho pohledu, právě proto, že víc než svoboda, demokracie a aspekty z nich vyplývající jej tolik nezajímají, na rozdíl od faktu, že do vesnice nezajíždí od odpoledne žádná MHD, v obci skončil obchod, případně hospoda, nejbližší nemocnice je mnohem dál než tehdy a v okresním městě chybí noční pohotovost. O lokálním nedostatku praktiků, zubařů, ale i mateřských či středních škol, psát ani netřeba.

Ten důležitý point podle mě je tento: ať se nám to líbí, nebo ne, je legitimní mít takový úhel pohledu a je taky legitimní za to, že zvolím (z jejich pohledu) stranu či koalici, která mi úplně názorově nekonvenuje, že nějak pocítím na vlastním životě kvalitu jejich správy země.

Pro udržení demokracie v zemi a jejího geopolitického směřování (a o to se v dlouhodobém výhledu hraje), je prostě bezpodmínečně nutné, aby demokratické strany začala volit i část populace, která dosud dává hlasy v tuto chvíli opozičním stranám.

Nehraje se o poměr 100/0, ale i tři, čtyři procenta, která takto změní volební preferenci mohou rozhodnout o tom, že zůstaneme ven mimo ruskou zńu vlivu, se vším, co k tomu patří. A to za to stojí.

Bez jejich hlasů to nezvládneme.

Ještě jinak: demokracii je optimální dělat s většinou, tak se totiž potom jednoduše hájí. Ale u nás prostě nemáme většinu, která by vhodila lístek do urny jen pro hodnoty, nebo ideály. Příčin je moc a je to na delší text jindy. A Česko potřebuje, aby i část těchto lidí nakonec došla k názoru, že je lepší strana, která reformuje (například), než strana, která je plošně finančně uplácí. Ti lidé, ale musí zažít na vlastní kůži, že ti politici, které nemají jako svou první volbu, dokáží reálně měnit prostor kolem nich k lepšímu. Z jejich pohledu například zatím hodnotové Česko (nebo jak to nazvat) nebylo schopné za 30 let let vybudovat silniční obchvat Prahy, milionového města – což bývá leckde otázka jednotek let. Za to oněm vždy plamenně hovoří před každými volbami. (Pomiňme nyní nový rozměr výstavby pražského okruhu).

Jan Charvát z Institutu politických studií se zabývá extrémismem a jeho kořeny a podhoubím.

Libor Dušek je člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Článek na nějž odkazuje ZDE.
E.

Vše výše řečené je podle mě +/- hlavní point, který by si česká společnost a politická reprezentace měly vzít z výsledků slovenských voleb.

Ten druhý je nasnadě a ještě průhledněji ukazuje na minimálně rozpačitou erudici dnešní vlády.

Viz další příspěvky:

Evropa a především ta postkomunistická, čelí ruské hybridní a informační válce. Ta mimo jiné vede k tomu, že občané zasaženého státu přestanou důvěřovat jeho institucím (soudy, policie, ministerstva, ale hygieny, zdravotnictví, veřejnoprávním médiím, atd, atd). Pro lidi, kteří jí podlehnou (a na Slovensku už jde o nižší desítky procent) je pak snadné odmítnout při útoku na tento stát (i hybridním) jej bránit a stát za ním. A stát, který jeho občané nechrání, prostě válku nekonvenčně prohrává.

Odpískat na oficiální úrovni boj s dezinfosystémem v době nejintenzivnější dezinformační války, může jen absolutní amatér bez náhledu na situaci. A osobně pochybuju, že vhled do slovenské kampaně a výsledků voleb, na tomto poli něco změní. Ostatně, ticho vládních politiků, po prohlášení šéfa BIS Koudelky o aktivitě ruských agentů a jejich kolaborantů, je signifikantní.

🏇 Volby u našich nejbližších sousedů, tedy průběh kampaně, její témata a způsoby vedení a následné volební výsledky dávají Česku šanci. Šanci pochopit, jak vážná je současná bezpečnostní situace a jaké hrozbě čelíme.

Naše současná politická reprezentace by měla dostat od voličů jasný vzkaz, že nás její ideologické manýry, jdoucí na ruku všem, kteří dezinformace používají jako zbraň, absolutně nezajímají a že důrazně požadujeme v této oblasti razantní změnu přístupu.

(Úvodní foto: HN, Lukáš Bíba

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji