Naše stáří na sociálce?

Chápu stesky dnešních seniorů na vysoké ceny potravin a energií. Problém mají zejména ti s nízkými důchody a jednočetné domácnosti seniorů, nicméně díky valorizacím důchodů, na tom v globálu nejsou tak špatně.

Mnohem větším poraženým odsouvané důchodové reformy budou příští důchodci. A tak ti, kteří dnes plísní vládu za to, že se pokouší brzdit státní dluh i snižováním valorizací, v přeneseném slova smyslu, požadují, méně peněz na své vlastní příští penze.

„Důchodový systém se řítí do propasti. Všichni to vědí, ale politici s tím nic nedělají. A už ani neudělají. To jsou hlavní závěry analýzy společnosti Cyrrus.„

Demografie je neúprosná a zatímco nyní na jednoho důchodce připadají více než tři ekonomicky aktivní lidé, v dalších dekádách tento poměr klesne pod 1:2. Spolu s tím se výrazně zvýší rozdíl mezi důchody a průměrnou mzdou. 

„Nůžky mezi počtem lidí v produktivním věku a množstvím lidí pobírajících důchod se v dalších dekádách budou stále více přibližovat, což bude jen stupňovat tlak na celý systém.“

„Český „průtokový“ důchodový systém je jako slon v místnosti: „Všichni vědí, že je to obří problém, vědí, že by se s ním mělo něco udělat, ale řešit to nikdo nechce,“ říká Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Na řešení je už pozdě, dodává.“

Politici na neúprosnou demografii mohou reagovat v zásadě třemi způsoby. 

1. Skrze zvyšování věku odchodu do důchodu, o němž se nanovo rozhořela politická debata,
2. Zvýšením sociálního pojištění
3. Úpravou náhradového poměru, tedy poměru mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou.

Všechna tato opatření nicméně znamenají jen korekci, hlavní trend je daný. Podle Cyrrusu tak lze počítat s tím, že náhradový poměr se bude v následujících dekádách postupně snižovat, a to ze současných 48 % až na dno na úrovni 27 %, říká Hradil. 

„Závěr analýzy je jednoznačný – a plně v souladu s tím, co už dlouho říkají odborníci. Kdo se chce mít i ve stáří dobře, nesmí se (plně) spoléhat na stát. Lidé by měli v produktivním věku investovat, respektive spořit si na stáří. To se týká zejména ročníku 1985 – a ročníků „okolních“ – které budou mít tu smůlu, že se jich bude týkat nejnižší náhradový poměr, zmíněných 27,2 procenta.“

„Právě ročníky narození kolem roku 1985 stráví celý důchod v období nejhlubšího propadu náhradového poměru, a pokud se spolehnou jen na stát, budou muset v penzi vyžít průměrně s 28 procenty soudobé mzdy.“

„Na náhradový poměr, který byl v Česku dříve běžný, tedy alespoň na úrovni 40 procent průměrné mzdy, mají ve stávajícím nastavení slušnou naději pouze lidé narození zhruba do roku 1965. Všichni mladší musejí počítat s tím, že budou v důchodu dosud nepoznaně chudí.“

„Analýza také ukazuje, kolik by si měli dnešní dvacátníci, třicátníci, čtyřicátníci a padesátníci odkládat stranou, aby se měli podobně dobře jako dnešní důchodci s historicky nejvyšším náhradovým poměrem 48 procent. Pokud by lidé investovali „dynamicky“, tedy především do akciových fondů či indexů s průměrným výnosem okolo 10 procent, znamenalo by to pro dnešní dvacátníky měsíčně odkládat necelou tisícovku, pro třicátníky dvojnásobek, čtyřicátníci by měli investovat necelé čtyři tisíce a padesátníci dokonce zhruba šest tisíc korun.“

Shrnutí:

 Stávající důchodový systém nedokáže zajistit dnešním mladým slušný důchod
 Skutečnou reformu nepředpokládáme, dojde jen k vynucené úpravě parametrů
 Na mladou generaci pak čeká důchod poblíž dnešních 12 tisíc Kč
 Současní dvacátníci na svém sociálním pojištění budou tratit cca 1,5 % ročně
 Aby se v důchodu měli alespoň tak, jako současní důchodci, museli by si odkládat
zhruba 1 tisíc měsíčně, pokud budou investovat dynamicky, či 8 tisíc, pokud zvolí konzervativní spoření

Současný dvacátník se tedy bude muset o sebe postarat sám a investovat / odkládat si bokem nejen pokud se bude chtít mít stejně jako současný penzista, ale i v případě, že se bude chtít mít jen o něco hůře.

Nespoléhat se ve svých důchodech na stát by tedy mělo být naprostou samozřejmostí, protože tohle nejspíš nebude mít žádné řešení typu: ono to nějak dopadne. Ten, kdo zůstane v této věci pasivní, se nejspíše až nastane jeho čas, bude steskům dnešních důchodců jen hořce usmívat.

Prostě šetřit (investovat) na důchod bude stejnou nutností života, jako zajistit si práci a bydlení.

Celý text vyšel na E15 zde a aanalýza společnosti CYRRUS, z níž vychází je tady.

Recept na důchodovou reformu nabízí PAQ Research Daniela Prokopa, všichni, kteří znají sopučasné politické reálie nablízko, však tvrdí, že k její realizaci chybí odvaha i erudice.

Viz. např.

Hrubý nástin důchodové reformy z dílny PAQ Research

Skutečná reforma musí zahrnovat tři složky.

A. Úpravu třetího pilíře penzijních fondů, aby opravdu sloužil k zabezpečení na stáří.

B. Změny parametrů v průběžném systému, aby se na jeho financování spravedlivě podílela celá společnost a systém valorizací nevytvářel nerovnosti mezi důchodci v čase.

C. Ale také zásadní ekonomické změny: zvýšení zaměstnanosti žen, podporu zdravějšího života i porodnosti a transformaci ekonomiky.

Celému textu se budu věnovat jindy, délka čtení by se stala neúměrnou, tak nyní jen tři myšlenky z něj:

1. Důchodová reforma musí být ve skutečnosti zejména reformou zdravotní. Ta obsahuje i zvýšení spotřebních daní z tvrdého alkoholu, piva či cigaret včetně jejich škodlivých náhražek, danění tichého vína a případně i velmi škodlivých sladkých nápojů. A přeřazení všech těchto produktů do vyšší sazby DPH. Těmito opatřeními může stát vybrat přes deset miliard a jimi financovat dětský sport i další opatření k podpoře zdravějšího životního stylu.
2. Nutná je ale také vyšší motivace k sekundární prevenci – k chození na screeningy rakoviny, jejichž přeskakování stojí české zdravotnictví a trh práce vysoké miliardy ročně.
3. Česko dnes taky stojí na rozcestí, co se týká pojetí daňového mixu. Pokud bude pokračovat v politice danění nízkopříjmové zaměstnanecké práce a nezačne motivovat ke zdravému životu, je iluzí spoření chudších lidí na důchod a nepůjde výrazně zvyšovat důchodový věk.

Tým PAQ Research v podstatě ovšem jen shrnul, co věděly všechny důchodové komise, NERV a patrně i sami ti chytřejší z politiků. Problém je ten, že tyto opatření nezapadají do konceptu kupování hlasů politickými stranami, což se stalo prakticky jejich hlavní agendou.

Z pohledu výše popsaného, nelze ve vztahu k penzím říci než otřepané nejen, že líp už bylo, ale líp je dokonce už i teď, v čase extrémní inflace a nebývale vysokých cen energií.

Hledat viníka tohoto stavu a ukázat na něj je asi záhodno, (je to hlavně volič, který se nechával uchlácholit planými tlacháními politiků a sem tam uplatit nějakou tou stovkou) nicméně mnohem důležitější pro každého z nás i celou zemi je, převzít zodpovědnost do vlastních rukou.

Těch, kteří si nebudou moci dovolit ani odkládání malých částek nebude mnoho a právě pro ně tu má být sociální záchranná síť.

Jinak samozřejmě bude platit i dnešní rovnice: vysoký podíl chudých = ⬆️ hlasy pro extrémisty a populisty

Není to veselé čtení, ale je důležité znát pravdu na výhled zajištění našeho stáří.

Úvodní foto ze seriálu Taková normální rodinka