Naše stáří na sociálce?

Chápu stesky dnešních seniorů na vysoké ceny potravin a energií. Problém mají zejména ti s nízkými důchody a jednočetné domácnosti seniorů, nicméně díky valorizacím důchodů, na tom v globálu nejsou tak špatně.

Mnohem větším poraženým odsouvané důchodové reformy budou příští důchodci. A tak ti, kteří dnes plísní vládu za to, že se pokouší brzdit státní dluh i snižováním valorizací, v přeneseném slova smyslu, požadují, méně peněz na své vlastní příští penze.

Důchodový systém se řítí do propasti. Všichni to vědí, ale politici s tím nic nedělají. A už ani neudělají. To jsou hlavní závěry analýzy společnosti Cyrrus.

Opozice samozřejmě téma seniorů tlačí do veřejného prostoru, vzhledem k rozložení sil na politické mapě, ale stejně nedochází (téměř) k přesunu voličů mezi vládními stranami a opozičním táborem. Proč ANO adekvátně, tedy intenzivněji než důchodce, neakcentuje rodiny samoživitelek? Jistě, je jich méně než seniorů a v průměru jde o skupinu, která se dokáže lépe orientovat ve validitě informací.
… a realita.

Demografie je neúprosná a zatímco nyní na jednoho důchodce připadají více než tři ekonomicky aktivní lidé, v dalších dekádách tento poměr klesne pod 1:2. Spolu s tím se výrazně zvýší rozdíl mezi důchody a průměrnou mzdou. 

„Nůžky mezi počtem lidí v produktivním věku a množstvím lidí pobírajících důchod se v dalších dekádách budou stále více přibližovat, což bude jen stupňovat tlak na celý systém.“

„Český „průtokový“ důchodový systém je jako slon v místnosti: „Všichni vědí, že je to obří problém, vědí, že by se s ním mělo něco udělat, ale řešit to nikdo nechce,“ říká Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Na řešení je už pozdě, dodává.“

Politici na neúprosnou demografii mohou reagovat v zásadě třemi způsoby. 

  1. Skrze zvyšování věku odchodu do důchodu, o němž se nanovo rozhořela politická debata,
  2. Zvýšením sociálního pojištění
  3. Úpravou náhradového poměru, tedy poměru mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou.

Všechna tato opatření nicméně znamenají jen korekci, hlavní trend je daný. Podle Cyrrusu tak lze počítat s tím, že náhradový poměr se bude v následujících dekádách postupně snižovat, a to ze současných 48 % až na dno na úrovni 27 %, říká Hradil. 

„Závěr analýzy je jednoznačný – a plně v souladu s tím, co už dlouho říkají odborníci. Kdo se chce mít i ve stáří dobře, nesmí se (plně) spoléhat na stát. Lidé by měli v produktivním věku investovat, respektive spořit si na stáří. To se týká zejména ročníku 1985 – a ročníků „okolních“ – které budou mít tu smůlu, že se jich bude týkat nejnižší náhradový poměr, zmíněných 27,2 procenta.“

„Právě ročníky narození kolem roku 1985 stráví celý důchod v období nejhlubšího propadu náhradového poměru, a pokud se spolehnou jen na stát, budou muset v penzi vyžít průměrně s 28 procenty soudobé mzdy.“

„Na náhradový poměr, který byl v Česku dříve běžný, tedy alespoň na úrovni 40 procent průměrné mzdy, mají ve stávajícím nastavení slušnou naději pouze lidé narození zhruba do roku 1965. Všichni mladší musejí počítat s tím, že budou v důchodu dosud nepoznaně chudí.“

„Analýza také ukazuje, kolik by si měli dnešní dvacátníci, třicátníci, čtyřicátníci a padesátníci odkládat stranou, aby se měli podobně dobře jako dnešní důchodci s historicky nejvyšším náhradovým poměrem 48 procent. Pokud by lidé investovali „dynamicky“, tedy především do akciových fondů či indexů s průměrným výnosem okolo 10 procent, znamenalo by to pro dnešní dvacátníky měsíčně odkládat necelou tisícovku, pro třicátníky dvojnásobek, čtyřicátníci by měli investovat necelé čtyři tisíce a padesátníci dokonce zhruba šest tisíc korun.“

Shrnutí:

 Stávající důchodový systém nedokáže zajistit dnešním mladým slušný důchod
 Skutečnou reformu nepředpokládáme, dojde jen k vynucené úpravě parametrů
 Na mladou generaci pak čeká důchod poblíž dnešních 12 tisíc Kč
 Současní dvacátníci na svém sociálním pojištění budou tratit cca 1,5 % ročně
 Aby se v důchodu měli alespoň tak, jako současní důchodci, museli by si odkládat
zhruba 1 tisíc měsíčně, pokud budou investovat dynamicky, či 8 tisíc, pokud zvolí konzervativní spoření

Současný dvacátník se tedy bude muset o sebe postarat sám a investovat / odkládat si bokem nejen pokud se bude chtít mít stejně jako současný penzista, ale i v případě, že se bude chtít mít jen o něco hůře.

Nespoléhat se ve svých důchodech na stát by tedy mělo být naprostou samozřejmostí, protože tohle nejspíš nebude mít žádné řešení typu: ono to nějak dopadne. Ten, kdo zůstane v této věci pasivní, se nejspíše až nastane jeho čas, bude steskům dnešních důchodců jen hořce usmívat.

Prostě šetřit (investovat) na důchod bude stejnou nutností života, jako zajistit si práci a bydlení.

Celý text vyšel na E15 zde a aanalýza společnosti CYRRUS, z níž vychází je tady.

Recept na důchodovou reformu nabízí PAQ Research Daniela Prokopa, všichni, kteří znají sopučasné politické reálie nablízko, však tvrdí, že k její realizaci chybí odvaha i erudice.

Viz. např.

Hrubý nástin důchodové reformy z dílny PAQ Research

Skutečná reforma musí zahrnovat tři složky.

A. Úpravu třetího pilíře penzijních fondů, aby opravdu sloužil k zabezpečení na stáří.

B. Změny parametrů v průběžném systému, aby se na jeho financování spravedlivě podílela celá společnost a systém valorizací nevytvářel nerovnosti mezi důchodci v čase.

C. Ale také zásadní ekonomické změny: zvýšení zaměstnanosti žen, podporu zdravějšího života i porodnosti a transformaci ekonomiky.

Celému textu se budu věnovat jindy, délka čtení by se stala neúměrnou, tak nyní jen tři myšlenky z něj:

  1. Důchodová reforma musí být ve skutečnosti zejména reformou zdravotní. Ta obsahuje i zvýšení spotřebních daní z tvrdého alkoholu, piva či cigaret včetně jejich škodlivých náhražek, danění tichého vína a případně i velmi škodlivých sladkých nápojů. A přeřazení všech těchto produktů do vyšší sazby DPH. Těmito opatřeními může stát vybrat přes deset miliard a jimi financovat dětský sport i další opatření k podpoře zdravějšího životního stylu.
  2. Nutná je ale také vyšší motivace k sekundární prevenci – k chození na screeningy rakoviny, jejichž přeskakování stojí české zdravotnictví a trh práce vysoké miliardy ročně.
  3. Česko dnes taky stojí na rozcestí, co se týká pojetí daňového mixu. Pokud bude pokračovat v politice danění nízkopříjmové zaměstnanecké práce a nezačne motivovat ke zdravému životu, je iluzí spoření chudších lidí na důchod a nepůjde výrazně zvyšovat důchodový věk.

Tým PAQ Research v podstatě ovšem jen shrnul, co věděly všechny důchodové komise, NERV a patrně i sami ti chytřejší z politiků. Problém je ten, že tyto opatření nezapadají do konceptu kupování hlasů politickými stranami, což se stalo prakticky jejich hlavní agendou.

Z pohledu výše popsaného, nelze ve vztahu k penzím říci než otřepané nejen, že líp už bylo, ale líp je dokonce už i teď, v čase extrémní inflace a nebývale vysokých cen energií.

Hledat viníka tohoto stavu a ukázat na něj je asi záhodno, (je to hlavně volič, který se nechával uchlácholit planými tlacháními politiků a sem tam uplatit nějakou tou stovkou) nicméně mnohem důležitější pro každého z nás i celou zemi je, převzít zodpovědnost do vlastních rukou.

Těch, kteří si nebudou moci dovolit ani odkládání malých částek nebude mnoho a právě pro ně tu má být sociální záchranná síť.

Jinak samozřejmě bude platit i dnešní rovnice: vysoký podíl chudých = ⬆️ hlasy pro extrémisty a populisty

Není to veselé čtení, ale je důležité znát pravdu na výhled zajištění našeho stáří.

Úvodní foto ze seriálu Taková normální rodinka

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh