Jacques Rupnik: Rozčarování z demokracie
Rupnik je česky mluvící francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou
🏹 „Naše demokracie nevzkvétá. Kdysi jsem opatrně psal, že je ve střední Evropě demokracie unavená, později vyčerpaná. Dnes je v krizi i tam, kde se zdála být samozřejmostí, tedy v západní Evropě, a hlavně ve Spojených státech.“
„Zatímco se na západ od nás debatuje o úpadku demokracie, na východ odsud, na Ukrajině, se vede neúprosný boj o osud země a její demokracie. To by mělo relativizovat naše pochyby: nevíme, co je dokonalá demokracie, ale bezpečně víme, co je dokonalá diktatura.“
🏹 „Pocit ohrožení může být prvním impulzem, abychom si uvědomili to podstatné, tedy hodnoty svobody a práva, na nichž demokratický projekt stojí.“
🏹 „Demokracie je dnes ohrožena nástupem autoritářských režimů, jejich schopností využít nové hospodářské a technologické prostředky.“
🏹 „Demokracie je ještě více ohrožena zevnitř: krizí důvěry v politické elity a instituce a jejich schopnosti řešit krizové situace a nové výzvy. Za nástup populismu a neliberální demokracie nemůže Putin nebo čínští komunisté, i když se toho snaží využít.“
🏹„Po roce 1989 jsme pilně studovali přechody od diktatury k demokracii. Dnes sledujeme demontáž liberální demokracie neboli dedemokratizaci. Nejde o nástup diktatury, ale o nástup populismu a tzv. „neliberální demokracie“: máte ještě volby, ale ne už právní stát, dělbu moci a nezávislá média.“
🏹 „Tohle už není problém postkomunismu ve střední Evropě, zahrnuje to širší trend včetně nedávných volebních vítězství Javiera Mileie v Argentině a Geerta Wilderse v Nizozemsku. Na volebním plakátu z roku 2021 v Izraeli se Bibi Netanjahu uvedl ve společnosti Trumpa, Bolsonara, Orbána a… Putina. V podtextu: tohle je první liga, chlapi, kteří se s tím nemažou.“
„Dva hlavní faktory určují stav demokracie a její budoucnost: jsou to čas a prostor. Demokracie, hlavně v dnešním mediálním věku sociálních sítí, podléhá tyranii přítomnosti. To je dáno komunikační bezprostředností sociálních sítí a jejich schopností mobilizovat emoce, především strach a „tekutý hněv“ proti elitám, „systému“, cizincům…“
🏹 „Z politiky se vytratil horizont budoucnosti, zbyla správa každodenního ekonomického a politického provozu. Všechny utopie 20. století zklamaly, zbyla ta poslední, technologická. Jmenuje se umělá inteligence. Co udělá s demokracií, si ještě nedovedeme představit, ale je zřejmé, že urychlí nástup doby postfaktické: nemáme už fakta, jen narativy. Jak ale udržet pro demokracii nezbytný veřejný prostor a vést smysluplný dialog, když se neshodneme na samotných faktech?“
🏹 „Demokracie musí znovu definovat svůj prostor, tedy vhodný rámec, v němž mají občanská angažovanost a demokratická odpovědnost ještě smysl. Národní státy jsou příliš malé na velké věci a příliš velké na malé věci. Musíme hledat nový poměr mezi lokálním, celostátním a evropským. Posílení evropské dimenze demokracie bude klíčové pro naši schopnost ovlivnit vývoj na kontinentu.“
„Ať vezmete kterékoliv silné téma dneška (bezpečnost, klimatické změny, pandemie, migrace), nikdo nemůže vážně tvrdit, že to zvládnou národní státy. Evropské volby na jaře budou také o naší schopnosti myslet nadnárodní rozměr demokracie.“
🏇 Závěr Rupnikova textu je typu tesat do kamene a nemá smysl jej samostatně dotvářet:
„Budoucnost demokracie není, nikdy nebyla a nebude zabezpečena. To je dáno její samotnou povahou a zranitelností. Je to loď, do které stále natéká voda a náš sisyfovský úkol je, neustále ji vylévat, abychom se udrželi nad hladinou. Ale pořád je to slibnější cesta než totalitní ledoborec, který když narazí, jde rychle a beznadějně ke dnu.“
Snad jen: dokud nemluví zbraně, pořád máme budoucí vývoj v rukou my. Volič, občanská společnost. Vůle, pracovitost a ochota obětovat svůj volný čas svojí zemí. To nám nikdo nemůže vzít.
Nabídka té druhé party pro čas ohrožení demokracie a národní bezpečnosti je poněkud NEVYHOVUJÍCÍ. Jde toliko o snahu zaujmout a být si nezajímajícími se voliči zapamatován.
Proto díky všem, kterým není jedno, jak bude naše v budoucnu vypadat. Čeká nás spousta práce.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
