Nevím přesně, co Ukrajinci ve Vinjusu na summitu NATO dostanou za příslib, ale do Aliance každopádně mají vstoupit nejdříve až po válce.
Je to logické, ale zároveň je v tom zakopán pověstný pes. Ta válka logicky pro Ukrajinu musí skončit vítězně, aby bylo koho přijímat. ale co když Ukrajina prostě Rusy nevyžene a jejich vojska zůstanou na nějaké části Ukrajiny prostě zakopána? (Pomiňme teď ruský pohled, že u území okupované Kremlem v Ukrajině jde o nové ruské republiky).
Tak ji tedy nepřijmeme do Aliance nikdy? To je stejná záruka jako když slíbím dítěti, že půjdeme na výlet do ZOO, jen když zvedne 200 kilo na bench.
Jsem přesvědčen, že je naší zodpovědností řešit bezpečnostní záruky pro Ukrajinu i v případě, že nebude plně kontrolovat svou vlastní východní hranici.
Těch lidí (myslím experty), kteří dlouhodobě tvrdí, že Ukrajinci nedokáží vyhnat Rusy z celého svého území zase není tak málo, abychom se tou možností nezabývali.
Ostatně i náš prezident na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl, že je třeba připravit se i na možnost B, tedy, že Ukrajina válku nevyhraje a mít pro ni připravenu nějakou strategii.
Ofenziva jde pomalu, Rusové neutíkají a Ukrajinci nemají dostatek munice.
Po začátku ofenzivy cca v 2. – 3. týdnu si prezident Zelenský posteskl, že Rusově bojují fanaticky a na jiném místě zase řekl „postupujeme pomaleji, než je žádoucí“. Tady je třeba hledat konec toho nejideálnějšího plánům, tedy že ruské linie budou pod tlakem Ukrajinců rychle opouštěny.
Po pěti týdnech průzkumem bojem se ještě nenašlo žádné místo, kam mohou Ukrajinci poslat své záložní divize bez obav, že by utrpěly významné ztráty.
Naopak, poradce prezidenta Oleg Danilov si v rozhovoru pro Respekt zhruba o deset dní později postěžoval, že situaci velmi komplikují minová pole (o nich samozřejmě Ukrajinci věděli předem, takže je museli překvapit svou hustotou, či intenzitou zaminování). A stejně tak zmínil fakt, že Rusové kvůli obcházení sankcí mají dost surovin na výrobu zbraní a především raket. (Což jim znemožňuje koncentrovat PVO, jejíž mají nedostatek, na kratší úseky fronty. A nejen to stále jsou nuceni ji využívat při ochraně civilních cílů).
Teď skočím na časově až na včerejšek.
Včera v textu ukrajinských dopisovatelů Respektu se výslovně píše: „Ukrajina hlásí bojové úspěchy a morálka jejích obyvatel uvádí okolní svět do úžasu, je to však těžké. Země nemá dost munice. Nemá dost vojáků. Nemá dost ničeho.“
Dál: Taky včera ČRo přebírá text WSJ: „Ukrajina byla loni schopná ubránit se mnohem početnější ruské invazní síle. Ukrajinci ale nemají dostatek zdrojů a vytlačit opevněného nepřítele je samo o sobě jedna z nejsložitějších vojenských operací.“
„Je nemožné zcela zničit tak dobře připravené pozice,“ řekl velitel střelecké jednotky 108. brigády, jenž vystupuje pod volacím znakem Vados.
Aby Ukrajinci mohli takovou pozici obsadit, museli by podle něj místo ostřelovat z dělostřelectva, poté nasadit obrněná vozidla a teprve pak pěchotu. Nedostatek tanků a dalších obrněných vozidel ztěžuje provedení této strategie, tvrdí Vados.
Text pokračuje: „Nedostatek ukrajinských zdrojů se v této fázi války ukazuje být stejně velkým problémem jako ruská obrana, a to navzdory dodávkám západních zbraní.
Napadení opevněných vojsk je přitom náročným úkolem i pro nejlepší světové armády. Spojenci za druhé světové války potřebovali po vylodění v Normandii a po získání předmostí více než dva měsíce, aby prolomili německou obranu a pronikli do vnitrozemí.
V roce 1991 podle něj prováděly Spojené státy pět týdnů letecké útoky, aby oslabily irácké pozice, než koaliční pozemní síly v operaci Pouštní bouře postoupily.
Ukrajině přitom chybí palebná síla a vzdušná převaha, kterou v těchto bojích měly USA a jejich partneři.“
„Nemáme pořádné systémy protivzdušné obrany, abychom se s touto hrozbou vypořádali,“ řekl velitel čety ve 108. brigádě jménem Dmytro. Rusové mají zřejmě také dost mužů.
„Když zabijeme celou jednotku – 100 vojáků – druhý den přivedou další jednotku. A den poté další,“ řekl podplukovník Oleksij Telehin ze 108. brigády ukrajinské teritoriální obrany.
A ještě včera US prezident Biden k médiím na margo prolomení embarga dodávek kazetové munice, tyto informace v podstatě potvrdil: Na otázku proč právě teď?, odpověděl napřímo: „Nemají munici.“
Začíná se ukazovat, že Ukrajina zatím (?) vlastní zdroje nemá a my jsme jim dodali na vyhnání Rusů (zatím?) málo. Vzpomeňte jen na protahování rozhodnutí o letounech F – 16, slibované tanky ještě nemají ani zdaleka všechny (což ovšem bylo známo od uzavření dohody, že budou přicházet postupně), chybí jim PVO a munice. (A to tedy asi hodně).
Samostatnou otázkou, kterou si však Ukrajina pečlivě a oprávněně střeží, je stav lidských zdrojů. Obecně se dá říci, že všichni, kteří už zemi chtěli dobrovolně bránit, už v armádě, či teritoriální obraně, jsou.
K tomu střípky posledních hodin.
Rovnou upozorňuju, že z hlediska informačního přehledu nemá cenu sledovat české profily, které zveřejňují jen informace, které zveřejňuje ukrajinská strana a od těch nezávislých si vybírají jen ty, na nichž jsou jakékoli ukrajinské úspěchy.
Ne, že by se na to dobře nekoukalo, ale na tisíc km dlouhé frontě si nějaká videa zásahu ruských tanků či vojáků najdete každý den a to i v situaci, kdy budete o 100 km dále prožívat nějakou krutou porážku.
Něco na toto téma i od nás:
A ještě …
🏇 Jsem si jist, že mít Ukrajina dostatek munice. PVO a dalších zbraní, které po nás žádala, jejich statečnost a odhodlání by na prolomení pozic i přes početní nevýhodu, stačily. Takhle je to minimálně s otazníkem.
Možná si někdo ještě vzpomenete, že když útočili v prvních měsících války Rusové, psalo se, že obecně je to pro útočníka těžší, než pro obránce a že aby útočník uspěl potřebuje mít tří nebo čtyřnásobnou početní převahu. A Ukrajina je v situaci, že bude ráda za 1:1.
Samozřejmě nic z výše popsaného neznamená, že Rusové nejsou biti a neztrácí víc než Ukrajinci. Bohužel si to ještě nějakou chvíli můžou dovolit.
Tedy podle všech indicií má ukrajinská armáda s ofenzivou problém, který spočívá v tom, že nemá dostatek zbraní a munice na rozbití silné ruské obrany. Aspoň pro tuto chvíli.
Náš úkol číslo jedna tedy znít pokrýt současné potřeby ukrajinské armády, jak jen to bude možné (ATACSM např.), zintenzivnit výcvik ukrajinských vojáků, přitlačit i třeba podporou zázemí (polní nemocnice, sanitky a další vozový park. Prostě jestli chceme ať vyhrají a to je i náš bezpečnostní zájem, bude nás to stát víc, než jsme dosud byli ochotni připustit.
Úkole číslo dva je pak vymyslet soustavu následných kroků a záruk pro Ukrajinu i v případě, že se jí všechna ruská vojska ze svého území vyhnat nepovede.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud mě chcete také podpořit, můžete prostřednictvím služby Donio.cz
