Ukrajinský prezident v Česku

Souhrnný přehled návštěvy Volodymyra Zelenského v České republice, doplněný obrazovou přílohou.

Ukrajinský prezident omezil svůj pobyt jen na Prahu, což je s ohledem na vysoké nároky na zajištění bezpečnosti této státní návštěvy pochopitelné.

Zelenský nepřiletěl z domova, ale ze Sofie, přičemž bulharský prezident je názorově na úrovni Miloše Zemana. A protože Ukrajina je v režimu, kdy jdou „tlustý do tenkejch“, došlo na takto vysoké úrovni k neobvykle ostré výměně názorů, po jejímž prvním kole bulharský prezident Radev nechal z tiskovky vyhodit všechna média.

Tak alespoň něco z té první části, v níž bulharský prezident mluvil cosi o konfliktu a nutnosti mírového řešení. (Proč všichni tihle chcimíři s tím neotravují Moskvu, která válčí na území jiné země, kterou přepadla?)

Je třeba říci, že současný bulharský kabinet nestojí na straně svého prezidenta, Ukrajinu podporuje a Zelenský odjel s konkrétními přísliby pomoci.

V Česku je situace jiná. Země má v čele bývalého vysokého důstojníka NATO, který ví, oč se hraje a kabinet podporuje Ukrajinu o to víc, oč se mu na domácím poli nedaří.

Což je mimochodem dobře i právě pro domácí publikum, protože podpora Ukrajiny nejenže spojuje prakticky všechny volice vládních stran, ale má značný přesah i do elektorátu stran nevládních.

Včerejší večer patřil setkání s prezidentem Pavlem.

Pokud byste o Pavlově výroku zapochybovali, je zde rovnou důkaz, že jeho slova skutečně sedí.

Bohužel je ještě jeden prvek a tím je počet vojáků. A na ten Rusko jednoznačně vyhrává. Za prvé může mobilizovat ještě minimálně jednotky miliónů (byť různě skrytě a pozvolna) a za druhé mu nezáleží na jejich úmrtnosti. Ani jedno z toho Ukrajina nabídnout nemůže. Snad tedy setrvalý proud západní pomoci časem zvýší technologickou převahu Ukrajiny natolik, že tento jinak neřešitelný handicap překoná.
Prezident Zelenský na společné tiskové konferenci obou hlav států: “Chci zejména poděkovat za každou ukrajinskou vlajku, kterou jsem po cestě na Pražský hrad viděl na domech a v rukou lidí. Dojalo mě to a ze srdce za to děkuji.” (screen Viktor Daněk)

Došlo i na vtipnou vložku: Když Petr Pavel začal mluvit o iniciativě „Dárek pro Putina“, jejíž účel vzápětí vysvětlil, bylo vidět, jak Zelenský nejprve vyjadřuje překvapivý údiv (něco ve smyslu „Co je zas tohle?!“), aby za moment svou grimasu a mimiku výmluvně změnil. Podívejte se na to.

Vypíchl bych ještě dva Zelenského výroky. Jeden se týká Ukrajiny a samotné války, kdy se ve střetu s realitou jasně ukazuje prolhanost Ruska o tom, že přišlo na Ukrajinu bránit tamní ruskojazyčné obyvatelstvo. Ruskojazyčné oběti Putinova řádění už možná přesahují desetkrát tu ruskou propagandou vybájenou cifru, která říká, že ukrajinské orgány zavraždily cca 14 000 obyvatelů Donbasu…

Druhý jeho výrok pak směřuje k České republice a české vládě především. Směřuje k neomezenému šíření ruské propagandy a k neomezenému působení ruské vlivové páté kolony. Jak sám říká (a jak naše vláda popírá) jejich působení MÁ VLIV na názory české společnosti.

Možná někdo uvidí rozpor v tom co píšu a v tom, že občas je někdo z výše zmiňovaných trestně stíhán. Ten zásadní rozpor je v tom, že nikdo nebývá trestně stíhán, ani jinak perzekuován za šíření dezinformací, či nedej bůh třeba za vlastizradu, ale děje se tak jen, když dotyčný přestřelí a jeho aktivita se dá posuzovat podle nedezinformačních paragrafů, typicky Čermák/Tušl – vyhrožování, vydírání, výzvy k násilí a pod. Nebo podpora Wagner group, která je v ČR označena za teroristickou organizaci.

Šířit lži, strach a dezinformace veřejně můžete, stejně jako tlačit do veřejného prostoru přesné narativy ruské dezinformační války, viz nejtypičtěji Jindřich Rajchl.

A to je špatně a nemá to se svobodou slova nic společného, vždyť je to aktivní působení proti vnitřní bezpečnosti země.

Večer pak v soukromí oba státníci dolaďovali své postoje k nadcházejícímu summitu NATO ve Vilnjusu. Ukrajina usiluje o pozvání do NATO, či další level bezpečnostních záruk od Aliance.

To první určitě nezíská, řekl to i Pavel včera („Až po konci války“) a tak šlo spíše o to druhé.

Petr Pavel rovněž oznámil, že celková pomoc ČR Ukrajině přesáhla 45 miliard korun.

Ne, že by to bylo málo, ale ČR jako stát vydala sotva třetinu. Zbytek jsou privátní zdroje (dary firem a jednotlivců) a náklady, které nám proplatí či už proplatily EU a NATO.

Tudíž náš stát nestála Ukrajina ještě ani 20 miliard korun, tedy ani 1 % rozpočtu. (Až se budou zase našisti rozněžňovat, že bez pomoci Ukrajině bychom nebyli v ekonomické krizi).

Dnes ukrajinský prezident jednal s premiérem ČR, ten po schůzce oznámil, že Česká republika dodá Ukrajině další várku útočných vrtulníků, několik set tisíc nábojů do těžkých zbraní a umožní výcvik ukrajinských pilotů na simulátorech pro letouny F – 16, o jejichž dodání Ukrajina usiluje.

Následně Volodymyr Zelenský navštívil Senát ČR a v doprovodu premiéra navštívil na Národní třídě v Praze pomník 17. listopadu 1989.

Tato návštěva byla potvrzením (Zelenský běžně ze země nevyráží s ohledem na bezpečnost) úzkého spojenectví mezi oběma zeměmi. Zdá se, že kromě velmocí, které nutně politiku s Ukrajinou formují a jejími nejbližšími sousedy, které jsou v následném přímém ohrožení Ruskem, jsme pro Ukrajinu skutečně důležitým spojencem.

Škoda, že si vláda neumí poradit s domácí ekonomikou, protože pokud by její ukazatele byly příznivé, mohlo by být průchozí v pomoci ještě výrazně přitlačit, například nákupy materiálu, který sami nemáme, ale Ukrajina jej má na akutním seznamu potřeb. I když to není tak, že by těchto věcí byl vyloženě nadbytek, jistě by se našly komponenty, které se dají koupit a darovat hned. Třeba zdravotnické vybavení, sanitky, polní nemocnice mě napadá jakožto nevojáka, ale zdravotníka.

Všechny takto vydané peníze peníze jsou totiž momentálně tou nejlepší možnou investicí do bezpečnosti Česka.

Cestu z ČR na Ukrajinu, vyplnilo ještě mezipřistání v Bratislavě. Tamní (dnes už minulá) vláda byla i přes mnohé vlastní rozpory výrazným spojencem Ukrajiny, stejně jako prezidenta země Čaputová. Na Slovensku se, kromě dodávek zbraní, třeba letadel – i opravuje boji poškozená ukrajinská technika.

Závěr: užívejme si ten pocit, že v takto zásadní situaci stojí naše země rozhodným způsobem na té správné straně a to dokonce ve shodě s většinou populace. Není to samozřejmé, viděli jsme to v historii naopak až příliš často a dokonce i v minulé dekádě …

Foto pod textem je ještě z tohoto roku, ledna 2023. Miloš Zeman vítá Alexandara Vučiče, ruského kolaboranta a spojence Viktora Orbána

Jediný mediální výstup leadera opozice a bývalého premiéra, který se v době návštěvy ukrajinského prezidenta, týkal Ukrajiny. V tom je všechno … (screen @Oruto40141682 )

Úvodní foto: Speciál s ukrajinským prezidentem na palubě, doprovázely naši piloti na stíhačkách Gripen (Tomáš Pojar)

Podpořte provoz této stránky

Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.

Díky!

Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.

Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh