Vůle

Ukrajina 2013. Náhle otočení vlády prezidenta Janukoviče a ukončení ukrajinské cesty do Evropy. Reakce veřejnosti byla tehdy tak zásadní, že z ní Ukrajina těží dosud, v třináctilété válce, které po odmítnutí cesty zpět do ruské zóny vlivu, následovala.

Ukrajinci si tehdy před 13 lety prostě řekli NE, nás nebude vláda stavět před hotovou věc. Vyšli do ulic, byli biti, byla vražděni, ale nakonec jich tam za pár týdnů stálo milión.

Píšu to všechno proto, že si Češi myslí, že ve střetu s rozhodnutou autokracií, stačí sem tam něco olajkovat a jednou, dvakrát do roka vyjít do ulic.

Zapomeňte.

Situace, která v České republice, na její politické mapě, je tohle nezbytné minimum, na úrovni 10 % z celku.

Stejně jako v Ukrajině, která svou západní příslušnost uhájila vůči proruské mafii a úspěšně ji hájí nyní proti samotnému fašistickému Rusku, rozhodne vůle.

Dostatečná vůle k souboji face to face z autokracií, kterou buď projevíme a budeme mít šanci na změnu celého mindsetu demokratické společnosti, nebo nám taková vůle není vlastní a pak dostaneme to, co zasloužíme.

V tomto jsou dějiny spravedlivé a ukrajinský příklad to nám všem potvrzuje.

Aktuálně jsme ve střetu s autokracií o podobu veřejnoprávních médií, který je myslím každému jasný a na něm se dobře ukáže, co jsou Češi pro svou podobu demokracie ochotni udělat.

Protože vůle = prioritizace, vlastní aktivita, čas, energie, peníze a hlavně vytrvalost.

A toto všechno o čem píšu, není jen moje subjekce.

Podívejte se do Gruzie, kde se demonstruje už vysoko přes 500 dní v kuse, do Srbska, kde se protestuje +/- 2 roky a nebo třeba teď do Albánie, kde lidi proti systémové korupci v zemi, protestují ve statisícových počtech už přes 20 dní v kuse.

Vzpomeňte na nesmírně statečný pokud o změnu režimu v Bělorusku před šesti lety, který trval několik měsíců. A svoji úspěšnou barevnou revoluci v roce 2018 zažila i třeba Arménie.

A teď si sami odpovězme, jak se až dosud protestovalo u nás: jednou v březnu a jednou v září. Pak byla moc zima, v létě dovolené, atd, atd.

Nikdo vám nezaručí, že to zvládnete jako Ukrajinci, ale když to nezkusíte …

„Demonstrace společnost vzdělávají v základech demokracie. Jejím prazákladem je zájem o veřejné dění. Jejím prazákladem je nepokoj, který vyvolává jakýkoli útok na demokracii. Babišova koalice pravidelně, denně útočí na média. Útočí na ně proto, že se obává pravdivých informací. Všimněme si: kolik podal Babiš žalob na média? Kolik vyhrál žalob? Kolik Okamura? Kolik podal Macinka? Ale že média „lžou“ slyšíme stále.“
Martin Fendrych, Forum24

A ještě z téhož článku: Jeden z nejdůležitějších významů protestů: já, občan této země, něco dělám. Nenechávám sebou manipulovat. Nevzdávám se. Stavím se veřejně, ne někde v přítmí a řevu hospody, stavím se veřejně proti přesile. Proti současnému, lhostejnému, konzumujícímu mainstreamu.

Pracovníci veřejnoprávních médií podle jejich vlastních slov, jsou rozhodnuti prostě zestátnění nedopustit a v protestech zásadně přitvrdit.

Totéž a možná ještě víc, radí svým bývalým kolegům jedna z legend zpravodajství ČT Daniela Drtinová. A podle mě má v této věci naprostou pravdu.

A pokud se k tomu lidé z ČRo a ČT odhodlají a já věřím, že spíše ano, než ne, pak budou potřebovat maximální podporu lidí, kterým to není jedno.

Podporu o dva řády vyšší, než na jakou jsme byli v takových případech dosud zvyklí.

DD: „Stávkovat podle zákona je sice správné, ale taky pohodlné a polovičaté. A jsem si jistá, že tohle polovičaté řešení k politikům nedolehne. Nevidím těm lidem do hlav, ale na jejich místě bych zvolila nástroj, který by extrémní situaci řešil extrémním způsobem.”

DD: „Když jsme tehdy vypnuli na 23 hodin vysílání s textem, že se neobnoví, dokud se situace nevyjasní, překročili jsme práh někam do neznáma. Byly to nejdivočejší dny mého života. Nebyli jsme si jistí, jestli nás nevyvede policejní komando.”

Zdroj ZDE.

A na tuhle hranu musí lidé z veřejnoprávních médií mít VŮLI jít zrovna tak, tím spíše, že proti nim stojí o level horší bastardi, jejichž cílem nejsou jen ČT a ČRo, ale celé naše polistopadové směřování.

A o nás, v podzámčí to platí zrovna tak.

Hyn sa hukáže. (Jestli máme skutečnou vůli bránit demokracii)

Oblíbený glosátor českého twitteru z Japonska, píšící pod nickem Kafka z Tokia, má jasno zrovna tak:

A podobný text se dnes objevil i na webu Respektu. Mobilizace občanské společnosti ke střetu s autoritářstvím, začíná.

Nejsme favoritem, ale jestli máme vůli, pak se můžou dít věci.

Na závěr ještě připomínka: likvidací médií začal i uherský autokrat Viktor Orban. Pak následovaly zákony, včetně volebních, státní úřady, občanská společnost.

Země nakonec skončila chudá jak kostelní myš, kdy se ukázalo, že Orbanovská propaganda byly jen kecy zakrývající rozkrádání země.

A nakonec i přes všechna ta operativní opatření, lezení do ruské i čínské řiti, se to nakonec složilo jako domeček z karet a Maďaři, kteří zemi Orbanovi vydali takřka bez boje, začínají po cca 15 letech znovu, s holými zadky a statisíci těch nejlepších v emigraci.

Nad záběry z maďarských oslav z pádu Orbanovu režimu, doufám, že my se stejnou cestou nevydáme.

Pokud v sobě objevíme vůli bojovníka.