Vysoká škola života.

Jde ovšem o něco jiného, než to, že si část uživatelů facebooku tuto píše formulku píše do kolonky vzdělání a to obvykle proto, že žádnou jinou školu nemá a tak se alespoň snaží podsunout, že životní zkušenosti jsou nad všechny vědomosti ostatních.

Tady jde ale o něco jiného. Oceňovaný novinář Deníku N Petr Koubský sepsal, u příležitosti konce školního roku, deset nenápadných pouček pro praktický život, které vám škola – nebudete – li mít štěstí na výjimečného učitele, do vínku nedá a s nimiž se vám bude (podle mého názoru) žít možná trochu jednodušeji

1. Většina lidí o vás vůbec nepřemýšlí

Skoro každý má někdy pocit, že je všem na očích, že je centrem pozornosti, po které může snadno následovat odsouzení nebo výsměch. Je to iluze. Ve skutečnosti o vás přemýšlí jen několik lidí: rodiče, sourozenci, několik blízkých přátel, které spočítáte na prstech a obvykle k tomu stačí jedna ruka. Všem ostatním jste – řekněme si to na rovinu – víceméně ukradení. Na sociálních sítích to platí dvojnásob.

I když náhodou někdy zaujmete své širší okolí, ať v dobrém, nebo ve zlém, vydrží to obvykle pár minut. Pak přijde další podnět a váš úspěch či neúspěch je zapomenut… pokud ho nebudete sami dokolečka připomínat svým chováním. 

2. Většina práce je týmová

Ve škole je práce ve skupině výjimkou, kterou si občas vyzkoušíte. Všude jinde je pravidlem. Jak dobře umíte vycházet s jinými lidmi, je zpravidla ještě důležitější než to, co umíte odborně. Existují lidé, kteří jsou chytří, pilní, a přesto neseženou dobrou práci. Nezapadnou. Nedovedou spolupracovat. Nechápou nutnost kompromisů. Sami půjdete rychleji než v týmu, ale dál nedojdete.

 3. Informace se liší svou kvalitou

Pro nepravdivé informace všeho druhu většinou stačí dva šuplíky: omyl a lež. Jaký je mezi nimi rozdíl, ví každé malé dítě. Lež je úmyslná a vědomá, omyl ani jedno z toho. Kdo chce rozumět světu kolem sebe, musí mít dobré skóre při rozlišování mezi pravdou, omylem a lží.

Často se setkáte s nějakou jejich kombinací. I ta se dá posoudit jednoduše. Lež plus pravda rovná se lež. Omyl plus pravda, rovná se menší omyl.

4. Vyvracení nesmyslů je asymetrický problém

Vyvrátit lež dobrými argumenty je mnohem pracnější. Musíte si dohledat informace, promyslet je, předem odhadnout námitky a najít na ně odpovědi. Zabere vám to spoustu času. Budete mít pocit – a právem –, že byste ho mohli věnovat něčemu příjemnějšímu a užitečnějšímu.

Tahle asymetrie nastane vždy. Lhát je snadné, vyvracet lži je nevděčná dřina. Když je lží hodně, nedá se to už vůbec stihnout. Proto je svět kolem nás takový, jaký je – plný nesmyslů a lží, které už nikdo nemá sílu vyvracet. Jediným opravdovým řešením je vzdělání. Tak ubude lidí, kteří nesmyslům věří.

5. Věda funguje

Na přírodních vědách není nejdůležitější to, že díky nim víme, proč je nebe modré, jak léčit tuberkulózu, že umožňují řídit robota pracujícího na Marsu a vyrobit čip do vašeho mobilu. Nejdůležitější je metoda, kterou toho všeho dosahují.

Ta spočívá v neustálém pochybování a ověřování. Vědci často vymýšlejí, jak zpochybnit, co zjistili. Když se jim to nepovede, pokládají svou teorii za dočasně platnou, vždy si ale ponechávají možnost, že ji nahradí jiná, lepší – což se většinou nakonec stane. Přečtěte si nějaké dějiny fyziky či biologie, jsou to fascinující příběhy.

Touhle pracnou a pomalou metodou věda dospívá k poměrně spolehlivým poznatkům. Lepší metodu poznávání světa lidstvo nemá.

6. Ne, neshoříme tady

Klimatická krize je obrovský celosvětový problém. V tuhle chvíli je to nejtěžší úloha, která stojí před vaší generací – říkám „v tuhle chvíli“, protože bohužel nikdy nevíme, jestli nenastane nějaká ještě větší a naléhavější krize. Pokud někdo tvrdí, že klima problém není, mýlí se nebo lže. 

Stejně tak se ale mýlí nebo lžou ti, kdo říkají, že se blíží konec světa, zánik civilizace, že všichni brzy uhoříme, že život na Zemi nemá budoucnost a vše je ztraceno. Není to pravda. A je to velice nebezpečný názor, protože je demoralizující.

Svět bude fungovat i po vzestupu teploty o další dva nebo tři stupně. Jinak než teď, obtížněji, se spoustou nepříjemných a nebezpečných změn, ale fungovat bude. Musíme vymyslet, jak se přizpůsobit té části změny klimatu, se kterou už nic nesvedeme, a jak zastavit její pokračování. 

7. Zajímejte se o politiku

Levice, pravice, rozpočet, inflace, EU, NATO. Není na tom vůbec nic zábavného. Ale je to prostředí, ve kterém žijeme, a nerozumět svému prostředí je nepřijatelný luxus.

Čím méně lidí chodí k volbám, tím větší váhu má hlas těch, kteří to dělají. Necháváte je tak rozhodovat o sobě, o svých životech. Čím méně lidí rozumí tomu, co politici dělají, tím snáze procházejí menší i větší lumpárny.

Žijeme v docela příjemné demokratické zemi s velkou mírou svobody. Přesto nemáme zákon o manželství pro všechny, často se mlčky toleruje rasismus, dostat se na obyčejnou střední školu může být neřešitelný problém a celkem vzato, v žádné oblasti života společnosti nemá Česko uspokojivý dlouhodobý plán. A nebude ho mít, dokud k tomu politiky někdo nepřinutí. 

8. Bayesovo pravidlo

Někteří influenceři na sociálních sítích vydělávají velké peníze. Jak pravděpodobné je, že se to povede i vám? To je samozřejmě těžké odhadnout, ale když se díváte jen na ty úspěšné, snadno své šance přeceníte. Nevidíte totiž všechny ty, kteří to zkusili, ale neuspěli. Je jich jistě více než úspěšných, nejspíš mnohem více.

Bayesovo pravidlo je matematický vzorec, patřící k výpočtům pravděpodobnosti. Jde především o to uvědomit si, že to, co kolem sebe vidím, není vše, co existuje. A pokud chci posuzovat pravděpodobnost jevu, o kterém vím málo, musím vzít v úvahu nejen to, co vidím a znám, ale i to, co je mi neviditelné.

9. Ockhamova břitva

Když objevím v pšeničném poli dokonalý kruh klasů přitlačených k zemi, může to být stopa po přistání létajícího talíře, pozůstatek práce zemědělského stroje, anebo dílo nějakého vtipálka.

William Ockham, anglický františkánský mnich, který žil před sedmi sty lety – v době, kdy u nás vládli ti poslední Přemyslovci a pak Jan Lucemburský –, by nám poradil, ať létající talíř pustíme z hlavy. Proč? Protože razil zásadu, že když pro nějaký jev existuje více vysvětlení, máme vždy dát přednost tomu jednoduššímu. Nemáme zavádět nové pojmy tam, kde to není absolutně nutné. Dokud si lze představit vtipálky v obilí, netahejme do svých představ mimozemšťany.

10. Chestertonův plot

Dejme tomu, napsal britský spisovatel G. K. Chesterton, že jdete po cestě, podél níž je vztyčený plot. Vypadá naprosto zbytečně, jen překáží. Měl by se zbourat, napadne vás. Nebourejte ho, radí Chesterton, dokud si nezjistíte, proč ho postavili.

Obecněji: než něco změníte, měli byste vědět, proč se to dělá nynějším způsobem. Možná k tomu existuje velmi dobrý důvod, který jen není na první pohled patrný.

🏇 Tak co, já jak znám autora, tak si myslím, že ho psaní tohoto článku bavilo 🙂 Možná nikdo z nás nevyužije všechny pravidla, ale alespoň některé z nich téměř každý. Bod stránky VJ je primárně číslo 7., ale s většinou ostatních se v životě potkávám taky, stejně jako většina z vás.

Hezké (a snad trochu obohacené) prázdniny! 🙂

Úvodní foto: Městská knihovna Třinec