“Zdravotní péče bude zkrátka nevyhnutelně čím dál dražší a stávající systém financování tomuto tempu dřív nebo později přestane stačit.“
Léčit umíme dnes neskutečně efektivně a to i nemoci, na něž se ještě nedávno umíralo.
Vzpomínám na návštěvu dětského oddělení, kde před nějakými třiceti lety umírala drtivá většina malých pacientů s akutní leukémií. Nedávno jsem četl, že dnes je úmrtnost kolem deseti procent.
Nebo infarkt myokradu – dříve onemocnění, které vás, pokud jste jej vůbec přežil, prakticky poslalo do invalidního důchodu.
Když jsem pracoval před několika lety na koronárce, pacienty po nekomplikovaném infarktu jsme pouštěli třetí den do spádové nemocnice, nebo do týdne rovnou domů a ti lidé mohli další týden jít už do práce…
A tak by se dalo pokračovat u mnoha dalších těžkých onemocnění.
Ale…
Ten pokrok se odehrává na pozadí rozsáhlých výzkumů, ve špičkových laboratořích, léčba se provádí nejmodernějšími přístroji, na top technologicky vybavených pracovištích.
A to prostě něco stojí a stojí to mnohem víc, než ta méně úspěšná diagnostika a léčba před lety.
Můžeme si říci “bohužel“, ale tak to prostě je. A teď, kde na to vzít? Tím spíše, když se politici tváří, že problém neexistuje a vše vyřeší ručně točená zmrzlina, nebo selfíčko se psem kolemjdoucího na náměstí.
Více text Martina Čabana:
🩺 Převládající přístup ke zdravotnictví by se dal shrnout do věty: „Hlavně na to nesahejte, snad to ještě čtyři roky vydrží, když to začne skřípat, přihoďte do kotle pár miliard.“
🩺 Vzhledem k tomu, že před pouhým půlrokem jsme prožívali zatím poslední z českých vrcholů pandemie, je zvláštní, že zdravotnictví a jeho budoucnost jsou ve veřejné debatě skoro stejnou Popelkou jak před covidem.
🩺 Vyplácely se odměny zdravotníkům a zvyšovaly se platby za státní pojištěnce, takže balík peněz, z nějž pojišťovny hradí zdravotní péči, nabobtnal z necelých 310 miliard v roce 2018 na předpokládaných 390 miliard letos a v příštím roce téměř jistě přesáhne 400 miliard.
🩺 Těžko proti tomu v debatě, ovlivněné fascinujícími výkony mnoha zdravotníků během pandemie, něco namítat. Ale české zdravotnictví podobně jako další systémy od důchodového po daňový má především strukturální problém.
🩺 Podobně jako v případě penzí ohrožuje i zdravotnictví neodvratný demografický vývoj – stárnoucí populace znamená rychlé a nezastavitelné zvyšování nákladů na zdravotní péči. A ty jednoho dne překročí úroveň únosnou pro veřejné finance.
🩺 Zdravotnictví čekají finanční problémy už v nejbližších letech. Zatímco loni ještě vydaly pojišťovny na zdravotní péči zhruba stejně jako vybraly na pojistném, od letošního roku se podle studie začne systém propadat do deficitů, přičemž v roce 2024 může rozdíl mezi výdaji na péči a vybraným pojistným dosáhnout až 76 miliard korun.
🩺 Stát bude muset tedy v příštích letech dál navyšovat platby za takzvané státní pojištěnce, protože zvyšování povinného pojistného, a tedy další zdražování už tak velmi drahé práce, nejspíš politicky ani ekonomicky nepadá v úvahu.
🩺 Zvýšením plateb za státní pojištěnce si ovšem stát pouze opět koupí trochu času za cenu zatížení veřejných financí dalším strukturálním závažím v hodnotě desítek miliard korun.
🩺 Pokud tento čas nebude efektivně využit pro systémová opatření, je to jenom neudržitelná spirála neomylně mířící k bankrotu. Kombinace stárnutí populace a nutnosti poskytovat co možná nejlepší zdravotní péči s využitím rychle se vyvíjejících technologií prakticky vylučuje možnost, aby výdaje zdravotnického systému střednědobě alespoň stagnovaly, natož aby klesaly.
🩺 Zdravotní péče bude zkrátka nevyhnutelně čím dál dražší a stávající systém financování tomuto tempu dřív nebo později přestane stačit.
Z mnoha vyjádření odborné veřejnosti je patrné, že téma změny financování zdravotnictví visí ve vzduchu. Věčným strašákem je definice standardní a nadstandardní péče, která by umožnila pustit do zdravotnictví peníze vyšších příjmových skupin. Peníze, které dnes, když už jdou do zdravotnictví, zůstávají v nesmluvních zařízeních, kde se platí „na dřevo“, anebo v horším případě jako „všimné“ v různých kapsách. Zvláště neoblíbeným tématem jsou regulační poplatky, například za hotelové služby v nemocnici.
🩺 Politici se změn ve zdravotnictví bojí a nelepší se to. O širší reformu se pokusil naposledy ministr zdravotnictví Julínek. A tvrdě politicky narazil nejen u opozice, ale i ve vládní koalici, ba i uvnitř své ODS. Právě Julínkova hořká politická zkušenost byla zřejmě důvodem, proč už se po něm nikdy nikdo o odvážnější řez do zdravotnického systému ani nepokusil.
Nekonečné a neudržitelné zvyšování plateb za státní pojištěnce je ovšem přímým důsledkem této nečinnosti.
🩺 Zdravotnictví je na tom nakonec vlastně ještě hůř než penzijní systém. O potřebě důchodové reformy už alespoň na politické scéně nikdo příčetný nepochybuje. Naproti tomu debata o reformě zdravotnictví na politické úrovni fakticky dosud nezačala.
🩺 Současný systém nelze dlouhodobě udržet nad vodou. A čím později si to připustíme, tím bude jeho záchrana dražší, bolestivější a také politicky nákladnější.
K tématu ještě jeden kontextový odkaz zde.
🏇 Ačkoli pracuji ve zdravotnictví už od minulého tisíciletí 🙂 , do jeho financování zase až tak podrobně nevidím, můj názor je fakticky laický jako názor nezdravotníka.
Mám za to, že kromě podpory pojištěnců, kteří dbají na prevenci a zdravý styl, by se měla ve zdravotnictví zavést spoluúčást pacienta, minimálně opět platby za tzv. hotelové služby v nemocnici.
A dokonce si myslím (možná naivně), že pokud by byly z placení vyjmuty osoby v sociální nouzi, děti a senioři, nevzbudilo by to takový odpor veřejnosti, jakého se politici bojí.
Ale to by napřed o tom museli s nimi alespoň začít mluvit…
