Chceme se bránit, nebo zase budeme čekat, jestli to nějak nedopadne?

„V Evropě nám unikla obří změna. Pohání ji Čína, Rusko se veze a svět se mění tak rychle, že to nejsme schopni pochopit. Největší problém na mapě budoucnosti jsou bílá místa v našich hlavách.“
Politický geograf a novinář Michael Romancov

Mám za to, že největší problém je opravdu v hlavách většiny z nás. Neumíme už (mír trvá hodně dlouho) detekovat nebezpečí. Navíc naši geopolitickou zkušenost ovlivnily předchozí necelé tři dekády, které byly v Evropě nejklidnější (s výjimkami Jugoslávie, Kosovo) v novodobé historii.

Není jiné (a rychlejší) cesty, než informovat naše spolužáky, kolegy v práci, kamarády a příbuzné o tom, co z bezpečnostního hlediska začíná rámovat naši přítomnost a téměř jistě bude rámovat i naši budoucnost.

Tento text k tomu snad může pomoci.

Michael Romancov: Jsme připraveni na nový globální pořádek?

„Buď politici i občané přijmou, že žijeme v reálném světě, a ne v nějakém růžovém La La Landu, anebo se budeme upínat k těm normativně úžasným ideálům – ale pak zaručeně dopadneme špatně.“

„My tady z Evropy máme pořád tendenci hodnotit vztah vůči Rusku naší optikou. Evropa a Rusko. Spojené státy a Rusko. Západ a Rusko. A úplně nám unikla ta obrovská změna, k níž došlo na Východě.“

„Žádná mocnost se v systému mezinárodních vztahů nepropadla, respektive nevyrostla tak zásadně jako vztah Ruska a Číny. Takže jestli někdo něco pohání, je to Čína. Rusko se veze.“

„Největší bílé místo je v našich hlavách. To je ten největší problém. Žijeme v neuvěřitelně dynamické době. Průmyslová revoluce za velmi krátkou dobu, nějakých osmdesát let, totálně změnila distribuci moci ve světě.“

„Nynější změny, které táhne IT, biotechnologická revoluce a tak dále, jsou až třistakrát rychlejší. A tohle my si neuvědomujeme.“

„Tempo je neskutečné a domnívám se, že ani ti nejkvalifikovanější a nejlépe informovaní lidé nejsou schopni všechny ty změny, které se tak rychle odehrávají prakticky naráz, nahlédnout, pochopit a začít se podle toho chovat.“

„Dospělí lidé se nemusejí tmy bát. Stačí malé světýlko, třeba jen rozžehnout sirku – a tma přestává být tmou a začíná se měnit v pološero. Naši budoucnost nevidím jako černou. Vidím ji teď jako hodně potemnělou. A věřím, že se začne rozednívat.“

Timothy Garton Ash: Zpohodlněli jsme, byli jsme samolibí. Svobodu je nutné neustále bránit

Timothy Garton Ash je britský historik a publicista. Je profesorem evropských studií na Oxfordské univerzitě

„Všechno, o čem jsme tvrdili, že už se nikdy nestane, se teď děje. Jestli tohle nepodnítí generaci mladých Evropanů, včetně Čechů, k mobilizaci a obraně toho, čeho jsme v Evropě dosáhli, tak už nevím, co by mělo.“

„Perspektivou dneška už rozumíme tomu, jak velké chyby jsme se dopustili, když jsme začali věřit, že vaše sametová revoluce je ona normální cesta, kterou se podobné události budou odehrávat. Že takto skončí arabské jaro, Ukrajina, Izrael a Palestina…“

„Nyní je zcela jasné, že tudy se dějiny ubírat nebudou. I proto je důležité si uvědomit a pochopit, jak výjimečná sametová revoluce byla.“

„ Ideologická konkurence se sovětským blokem byla pro „byznys“ liberálnědemokratického kapitalismu velmi dobrá. Věnovali jsme pozornost blahobytu a sociálním opatřením a oné druhé polovině našich společností.“

„Bez soutěže a výzvy v podobě Sovětského svazu jsme se my liberální, městské, kosmopolitní elity přestaly zajímat o druhou část společnosti a i to je součástí oné pýchy. Proto pak někteří lidé dali hlasy populistům a nacionalistům.“

„Můj argument pro Evropu byl vždy konstruktivní pesimismus. Války v bývalé Jugoslávii na mě měly ještě větší dopad. Přesně ve chvíli toho neuvěřitelného optimismu devadesátých let jsme se vrátili zpět až ke genocidě. Vždycky jsem tvrdil, že my Evropané se můžeme bleskurychle vrátit ke starým špatným způsobům.“

„Zabránit nám v tom však mohou různé úrovně a struktury spolupráce, zejména v rámci Evropské unie. Vybudovali jsme nejlepší Evropu, jakou jsme kdy měli, teď je v ohrožení a může se velmi rychle rozpadnout. V tomhle smyslu mi válka na Ukrajině potvrdila můj niterný pohled na Evropskou unii a důvody, proč ji potřebujeme.“

Libor Dvořák: A co když válku vyhraje Rusko?

Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

„Posledního víc než půl roku se nálady v celé Evropě se radikálně změnily: k mohutnému průlomu na frontě nedošlo, válka se proměnila v zákopovou a západní pomoc přes veškerá oficiální prohlášení neúprosně ochabuje – pokud nakonec nebyla příliš opatrná, chabá a pomalá už od samého počátku.“

„Ekonomické a politické důsledky případného vítězství Ruska ve válce proti Ukrajině budou nakonec mnohem dražší než důsledná vojenská západní podpora. Proto němečtí novináři z Die Zeit volají po zvýšení německé pomoci napadené zemi a vyslovují názor, že „Putin se tu snaží zničit svět, jak ho známe“.“

„V samotném Rusku se v případě vítězství nad Ukrajinou dá vcelku přirozeně očekávat posílení tradičního ruského nacionalismu a k tomu i čerstvého neoimperialismu, tedy plány nových válek.“

„Všeobecně jsou za nejpravděpodobnější cíle příštích ruských agresí považovány znovu Ukrajina (která by tak byla připravena o další část svého území), Gruzie, Moldavsko, ale k tomu i malé pobaltské země, tedy Estonsko, Lotyšsko a Litva.“

„Nedávno zemřelý Luboš Dobrovský jednou řekl: „Jsem velmi zvědav, jak by si Západ počínal, kdyby Putin vstoupil dejme tomu do východního Estonska – zda by ještě stále platil pátý článek Washingtonské dohody, nebo ne…“

„Při všech militantních prohlášeních a horoucích slibech je dnes západní pomoc Ukrajině liknavá a celý „kolektivní Západ“ je určitě rád, že v ukrajinském případě žádný 5. článek, hovořící o tom, že útok na jednu členskou zemi je útokem na celou Alianci, jednoduše neplatí.“

„V Evropě by vítězství Ruska v ukrajinské válce nejspíš vedlo k tomu, že ve sféře nezbytných potřeb bezpečnosti kontinentu by najednou bylo těžší zajistit si podporu napříč společností.“

„Jednoznačně by posílilo levicové i pravicové extremisty, kteří se bijí za hledání domluvy s Ruskem, což by ovšem ryze prakticky znamenalo podřízení se ruským požadavkům.“

„Moskva by na druhé straně na vývoj událostí reagovala „intenzivní otevřenou podporou takovýchto sil, jejích financováním a zesílením proudu příslušných dezinformací.“

„Ruské vítězství na Ukrajině by mohlo vést ke konci liberálních pravidel světového uspořádání a jejich nahrazení bezbřehým autoritářstvím“.

„Ekonomické a politické důsledky ruského vítězství na Ukrajině by tak Evropu mohly přijít mnohem dráž, než daleko důslednější a velkorysejší evropská a světová podpora proradně napadené východoevropské země.“

🏇 Případné ruské vítězství by bylo gamechangerem. Dalo by křídla všem světovým i evropským diktátorům a autoritářům, posílilo by vliv a aktivity jejich tuzemských pátých kolon.

Celý efekt by se ještě mohl znásobit vítězstvím Donalda Trumpa (nebo nějakého jeho typologicky stejného náhradníka).

Měli bychom se začít chovat tak, jako by k oběma událostem mohlo dojít a rychle začít posilovat evropské, vnitřní (rozvědky) i vnější obranné vazby.

Ale to se těžko říká ze země, jejíž vláda programově odmítá bojovat s intenzivními ruskými hybridními útoky na její občany…