Každé disruptivní téma = informační válka ve veřejném prostoru

Tak to v dnešní mediální době prostě je. Zdrojem bývají různí insideři v konflkitu, experti na problematiku, ale i různé mluvící hlavy sociálních sítí, s velmi různorodou kvalitou a i novináři, kteří jsou k vůli zájmu veřejnosti o téma, donuceni se zabývat tématem, kterému se nikdy nevěnovali.

To samo o sobě vytváří informační chaos a to ještě vůbec nemluvíme o účelovém zkreslovaní dané reality v rámci dezinformačních válek. A tu vedou dnes už všechny autoritářské režimy (dokonce i Orbanův v Česku!), podporovány tisíci placenými či dobrovolnými zdroji.

O tom, kde a na jakém poli se uživatelé sociálních sítí pohybují, psal ve svém vláknu mediální expert Marek Bačo. (@Marek_Baco )

Jeho text mi připadá důležitý, bylo by dobré, pokud si přečtete i vy. Cituje jednu z podstatných pasáží: „Svůj feed (skupinu těch, z nich čerpáte informace) si pečlivě obhospodařujte, ale lámat hůl nad tradičními médii, je pořád věru brzo. Můžeme jim vyčítat formu či hloubku pokrytí, ale jako demokratická společnost je budeme potřebovat jak v Izraeli, tak i u nás.“

👉 Zkusím vaši pozornost přesunout na to, co se v současnosti – u sledování a komentování událostí v Izraeli – opět ukazuje v plné nahotě:

Twitter versus „tradiční média“

👉 Na pozadí barbarských útoků Hamasu tu řada heavy users (s dobrým mediálním backgroundem) sdílela postřeh@Yascha_Mounk (přednášející na @JohnsHopkins). Přidám k tomu ještě jeden adorující tweet od pana majitele, kde @elonmusk doporučuje antisemitský účet jako skvělou občanskou žurnalistiku.

👉 Stejně jako v případě arabského jara či prvních dní invaze ruských jednotek na Ukrajinu je nutné mít stále na paměti na jakém hřišti se pohybujeme. Je skvělé, že tu existuje řada #OSINT účtů, ale pro laiky i většinu uživatelů se @X (twitter) stává spíše komplikovanější džunglí, kde je těžké oddělit fakta od fikce a nebo zasadit informace do důležitých kontextů.

👉 Připomínám proto, že sociální sítě jsou:

1) Hospoda – stejně jako další sociální platformy je i X hospodou, kde si každý může říkat, co chce, kdy chce a jak chce. Záleží zde hlavně na rychlosti, hlasitosti, spektakularitě a dnes také i na osmi dolarech, které vám dodají punc „ověření“ a zejména pravděpodobnosti, že na rozdíl od neplatících, máte v rukou hlasitější megafon.

2) Subjektivita a moc emocí nad fakty – Zkusili jste si otevřít tuhle platformu jako nový uživatel nebo sekci „for you“ o tomhle víkendu? Drama a krev prodává. Emoce jsou tady ten silnější pán. Protože skoro vše stojí na obsahu generovaném uživateli, je logické, že každý má tendenci všechno hodnotit subjektivně, zkreslovat a vidět především vlastní perspektivou. I v česku se u některých obsahu dopisuje „srovnat celou Gazu se zemí!“ Není překvapením jaký typ obsahu se tady šíří nejvíce.

3) Muž s koženou brašnou – výhoda platformy tkví v množství mobilních zařízení on the ground. Tohle klasická média nemají šanci nikdy vyhrát. Rychlost u aktuálního dění je neskutečná devíza, ale také problém. Na ověření často není čas a není vůbec výjimkou, že řada politiků, „ověřených“ uživatelů, politiků i zkušených uživatelů, tady sdíleli fake news, nebo starší videa z úplně jiné častí zeměkoule.

4) Etika? Na sockách? lol – Nejenže se zde ověřování faktů spoléhá na community notes, tak stejně jako na Ukrajině se tu šíří videa, která dehumanizují řadu obětí. Lidská důstojnost málokoho zajímá. Není čas zakrývat alespoň obličeje obětí, natož aby se obsah označil přinejmenším jako sensitivní. To celé pomáhá společnost dál štěpit, radikalizovat, ale i otupovat její lidskost a citlivost.

👉 Tradiční média nejsou rychlá, lámou si hlavu, jak správně pokrývat „breaking news“ u událostí, kde panuje v prvních chvílích chaos a šok. Ale je dobře, že mají odstup, protože ty dobré a seriózní média zprávy ověřují a dodávají nutný kontext – proč, kdo, kde, jak… respektive by měla. A ano, řada velkých mediálních značek má stále, co dohánět v lepším pokrytí detailů těchto událostí, ale pro čtenáře dodávají plnohodnotnější služby.

👉 Twitter nabízí rychlý a nepřetržitý tok informací, kde vás stojí poměrně dost úsilí dobře selektovat zdroje. Musíte umět zůstat být kritičtí a brát věci s odstupem. Tradiční média na to mají redakční procesy a kontrolu – a to stojí čas. Je taky bláhové si myslet, že drtivá většina populace má čas informace z Gazy ověřovat. Ostatně v Česku je skoro třetina lidí, která se naopak zprávám aktivně vyhýbá (natož, aby byla online stále přítomná jako nedávno třeba @FilipHorky, nebo aby se třeba snažili pokrýt dění na Ukrajině jako třeba @andrewofpolesia (který ovšem taky neměl problém zveřejňovat dehumanizující videa POWs).

👉 Lidé, kteří retweetovali tady Yaschu Mounka jsou především lidé, žijící v malé bublině, pro které je twitter denní dávka, ale česká populace je úplně jinde. A proto je dobře, že tady VPM jako @iROZHLAScz, @CT24zive, kteří ve svých řadách mají zkušené novináře jako @GibisVB, @MichalKubal, @JakubSzanto umí dodat nutnou perspektivu. A ano, i soukromá média jako třeba @SeznamZpravy, či menší projekty jako @enkocz, @Voxpot umí také generovat skvělé reportáže, analýzy, podcasty, byť jim to trochu „trvá“ a nemusí být tak explicitní – protože na ověřených faktech a kontextu vždy záleží.

👉 Neříkám, že Twitter je automaticky zlo a že po převzetí Elonem je to už jen toxická žumpa, ale pro průměrného konzumenta médií to stále není (díky Bohu) místo numero uno. A to je dobře. Jsem tady taky denně a díky kombinaci zdrojů z twitteru, izraelských a zahraničních médií jsem rozhodně v lepším obraze, než průměrný konzument – ale to je MOJE VOLBA – a i do mého feedu se dostaly fake news a videa, u kterých jsem docela tápal.

👉 Takže klidně kombinujte, pokud vám to stojí za to. Svůj feed si pečlivě obhospodařujte, ale lámat hůl nad tradičními médii, je pořád věru brzo. Můžeme jim vyčítat formu či hloubku pokrytí, ale jako demokratická společnost je budeme potřebovat jak v Izraeli, tak i u nás.

🏇 Už jsem se sám mockrát setkal s tím, jak mě bojovníci proti Rusku, probuzení v únoru 2022 – a tudíž se minimálně orientujících se v reáliích, naháněli jako proruského agenta. Například v době, kdy ukrajinská raketa spadla na území Polska.

Většina uživatelů sociálních sítí jsou fanoušci. Je to tak normální všude, ale v praxi to vede ke sdlílení (mluvíme – li o rusko – ukrajinské válce) ke sdílení tun proukrajinských kanálů, které jsou spravovány … taky jen fanoušky.

Je válka a v ní je normální, že obě strany zahlcují veřejný prostor propagandou – ta má za cíl jednak ukázat sebe v lepším světle, než jaká je realita a na druhou stranu nasvítit protivníka v horším světle.

A než si dokážete najít a profiltrovat zdroje tak, abyste nevěřil a nešířil blbiny trvá to léta.

Sám válku sleduju už od Majdanu, tedy dekádu. A jistě, že jsem i já fanoušek Ukrajiny, ale taky jsem často citovaným zdrojem a proto, než skutečně něco zveřejním, už vím, že je to opravdu popis reality.

Nedávno jsem byl svědkem, jak se jeden hojně sledovaný účet, překlápějící ukrajinské sociální sítě, strašně divil, když mu novináři vyčítali, že sdílí hoaxy. A on se prostě bránil tím, že přece není novinář, jen uživatel sociálních sítí (kterého ale bere twitter jako zdroj informací z války) a dělá to ve svém volnu (nebo tak něco).

Každý však máme zodpovědnost vůči čtenářům a sledujícím a každý takovýto zdroj chrlící „horké novinky“, snižuje kredibilitu prozápadní komunity na sociálních sítích a v důsledku i kredibilitu samotné Ukrajiny.

Když se pak na sociálních sítích dozví běžní lidé, že lžeme, řeknou si: hele, tihle lžou taky, tak kde je vlastně pravda? Což je základ pro cílovou situaci hybridní války, v níž lidé nevěří ani vlastním informačním zdrojům a jsou později méně ochotni svou společnost.

(Úvodní foto: obrázek k seriálu Fauda. Samozřejmě trochu klišé, je ale velmi těžké dnes vybrat fotku popisující jakkoliv děj v Izraeli, nebo Gaze. Prakticky všechno nějak odkazuje – alespoň sekundárně – na terorismus).