Ke Dni české státnosti

Česká republika slaví jeden ze svých státních svátků a zároveň se u našich sousedů odehrají tento víkend (Slovensko) a v polovině října (Polsko) parlamentní volby, které mohou rozhodnout o tom, že se obě země opět vzdálí hodnotám právního státu a liberální demokracie.

Mohlo by být o to hůře, že případné vítězství Roberta Fica na Slovensku by programově cílilo na oslabovaní spojenecké jednoty v pomoci Ukrajině a otevíralo se posilování ruského vlivu v našem prostoru.

Proč v souvislosti s naším státním svátkem zmiňuju Polsko a Slovensko? Protože myslím, že málo vnímáme tu prakticky unikátní skutečnost a to nejen v ČR, ale právě i v okolních postkomunistických zemích, totiž, že v současné době, máme všechny tři pilíře politické moci jednoznačně orientované na západ a na naše členství v euroatlantických strukturách.

Prezident země, sněmovna i senát jsou jednoznačně prozápadní a v bazální hodnotové orientaci jsou vyznavači stejných hodnot a stejné polické filozofie.

Jistě, složení sněmovny je také dáno 5 % klauzulí pro zvolení a na některých tématech se jednotliví prozápadní aktéři těchto tří politických základen neshodnou. Zrovna tak nejsou úplně efektivní v řešení socioekonomických otázek a především sněmovna na vládním půdorysu a vláda sama v podstatě blokují boj s ruskou hybridní válkou proti naší společnosti.

To jsou vážné věci, ale v rámci demokratických mechanismů mohou ti, kteří s těmito skutečnostmi nesouhlasí v konstruktivní atmosféře usilovat o změnu.

Česká republika se tak nachází ve skutečně unikátní situaci, v níž jsme naposledy byli někdy v době ekonomických transformací 90. let, v čase prezidenta Václava Havla.

I proto bych nerad viděl, kdyby současná politická reprezentace toto momentum nějak promrhala a postupně nechala tento demokratický trojblok (pokud budeme počítat i vládu, tak dokonce čtyřblok) rozbít nacionalisty, xenofoby, populisty, nebo dokonce kolaboranty Kremlu.

Osobně se totiž domnívám, že kombinace ekonomických a tedy následně problémů a neřízené působení dezinformačního ekosystému, může postupně přesouvat čím dál větší kus společnosti do situace, kdy bude podléhat dezinformačním narativům a bude od politiků vyžadovat tzv. rychlá a jednoduchá (nefunkční) řešení problémů a vládu pevné ruky, jež „zatočí s chaosem“, který tyto lidi ohrožuje.

Což na druhou stranu znamená, že se zcela jistě najdou politici, kteří tomuto početnému elektorátu budou chtít vyjít vstříc, včetně některých hloupých politiků dnešních vládních stran. Tyto pokusy totiž vždy nakonec posílí jen skutečné extrémisty, kteří o stejných problémech a řešeních umí mluvit s mnohem větší razancí, emocemi a mohou se opřít o dezinformační scénu.

Jako ukázka, kam taková společnost dokráčí může sloužit i tento typický článek, popisující nálady na slovenském venkově. Typický pro to, že téměř všechny články na toto téma popisují slovenskou společnost, jako hluboce rozdělenou, na dvě skupiny, které o sobě nesmýšlí dobře a nejsou schopny spolu najít společnou řeč.

A to je varující i pro nás, protože podle mě jsme k tomuto stavu zvolna směřováni a ani si neuvědomujeme, že je to cílová situace hybridní války.

🇸🇰 „“Když sem přijede někdo zvenčí, je většinou v šoku. Moji přátelé, voliči Progresivního Slovenska, jsou pro místní objekty z druhé strany facebookových statusů, proti kterým brojí a které nenávidí. Já s místními komunikovat umím, moji přátelé ne.“

🇸🇰 „Drsné názory a vulgarity jsou někde hluboko v místních lidech. Proto jim imponují významní představitelé, jako byl dříve Vladimír Mečiar, dnes Robert Fico a zítra zřejmě Milan Uhrík. Imponuje jim jejich destruktivita, jejich schopnost zničit všechny kolem sebe, zanechat po sobě potopu. Nejlepší dobou pro zdejší chudý kraj byl socialismus, každý měl práci někde ve fabrice a měl i jiné „sociální jistoty“.“

(To je systémová frustrace a ta má nějaké příčiny – a dokud se neodstraní, bude existovat riziko, že na stranu xenonacionalistických populistů bude přecházet čím dál větší skupina lidí. Procento po procentu).

🇸🇰 „Přemrštěná maskulinita tu vítězí. Kdo má větší hrudník, je šéf. Přesto je zde argumentační dominance velmi výrazná, navíc s křikem. Nejde o obsah a zdůvodnění, ale pokud svého protivníka „položíte“, vyhráváte.“

🇸🇰 „Je velký rozdíl mezi Marikovci, kteří mají Facebook, a těmi, kteří ho nemají. Jednoduše řečeno – ti první jsou radikálnější, ti druzí umírněnější. (Dezinfo scéna + algoritmy sociálních sítí. Ti, kteří bojují proti snaze zregulovat v tomto směru Facebook či twitter, s odkazem na svobodu slova, tak přímo nahrávají primárně rozkladu společnosti a sekundárně Rusku).

🇸🇰 „Pravděpodobně budu Fica. Jen aby se PS nedostala do parlamentu.“

Následuje ticho. Barmanka vycítí rozpaky a opakuje, že stejně jako neví, proč bude volit Roberta Fica, neví, proč jí vadí Michal Šimečka. Ví jen jedno, že má takové pocity.

(Opět: vliv dezinfoscény a politiků desktrukce, agresivity a nenávisti. PS je přitom umírněná strana, která má jako jedna z mála vypracován nějaký +/- program a je hodnocena jako nejtransparentnější. V normálních poměrech s ní můžu nesouhlasit a volit jinak, ale není racionální důvod, proč by se měla stát terčem útoků, nenávisti a strachu, z toho co bude, pokud zvítězí. Hybridní metody přitom právě přes strach a emoce cílí na vypínání racia v uvažování.)

🇸🇰 „Starosta Miroslav Hamar (Smer, SNS) je přímý a akční člověk. Praktik. Ve funkci je již třináct let, z toho pouze na začátku působil jako nezávislý. Zjistil, že na vyšších instancích toho moc zařídit nedokázal, dokud nevsadil na jistotu Smeru.“

🇸🇰 „Mrzí mě, když teď někdo označí Uhríka za fašistu. O kolik je fašistou víc než pan Šeliga, který chce blokovat internet?“ ptá se. pokládá starosta řečnickou otázku, na mysli má blokování dezinformačních webů. A dodává: „Tady se bude dávat hromada kroužků tomu SMERákovi, zapomněl jsem, jak se jmenoval, co dal Matovičovi přes držku. Ale republika tady získá ještě víc. V lidech je hodně zloby.“

Měli bychom si přiznat, že ve vnějších (Sudety) i vnitřních periferiích se v mnoha oblastech v infrastruktuře od roku 1989 nic pozitivního nezměnilo. Spíš ubyly spoje, obchody, je těžší sehnat lékaře i kvalitní školu. Jako by se tam čas zastavil. Lidi (nepíšu o extrémistech, ale obyčejných obyvatelích, o nižších miliónech voličů) mají pocit, že z naší ekonomické prosperity posledních 30 let, prakticky nic nemají. A tento pocit je navíc umně zesilován populisty i nepřátelskou propagandou.

Protitlak od státu chybí, stejně jako reformy, které by ty nejchudší oblasti pozvedly. Karlovarský kraj a Ústecký například, jako základna hlasů pro ANO, SPD a dříve komunisty, jsou nejrychleji chudnoucí regiony ve střední a východní Evropy.

Na závěr se zase vrátím k jedinečné konstelaci na naší politické scéně a k tomu, že největší možnost zastavit postupný rozklad hodnot a směřování kamsi na východ, máme právě teď.

Navíc při tom všem, ještě stále žijeme v zemi, která je v některých ohledech mnohem blíž západním standardům, než třeba právě Slovensko. Hovoří již výše zmiňovaný starosta:

„Tady u hranic s Českou republikou, si připadám jak v pohádce O pyšné princezně. Dvě království. První král Miroslav, to je Česká republika. Cyklostezky, krajina posekaná až k lesu, nové silnice, oplocené pozemky, je vidět, kde se pase. Tady? Zarostlé plevelem.“