Jak vidíme zrovna v těchto měsících a týdnech, nejdůležitější položkou války jsou i v 21. století lidé.
Úkolem státu je připravit si co nejvíce vrstev společnosti, které budou jednak ochotny a jednak státem edukovány pro obranu země v době jejího ohrožení.
Ukrajina, ač její občanská společnost je nesmírně aktivní, se v současnosti přesvědčuje, že na několikaletou konvenční válku s Ruskem, které má lidského materiálu dost a dost (při slabé západní pomoci zároveň), nemá dostatek lidí ani ona.
U nás je tento problém ještě výraznějšího rázu. Proč?
Není samozřejmě jistě, že současná bezpečnostní situace dojde až ke stavu přímého vojenského ohrožení země.
Je to prostě zatím jen jeden z více pravděpodobných scénářů, kterých je několik.
Pokud v té době budeme mít vládu ANO – SPD, (nebo nějakou podobnou) nebude ochotna zemi před agresorem bránit.
V DNA těchto stran není řešení ani mnohem menších problémů, natož takových zásadních, jako je riziko vojenského konfliktu.
Přičemž SPD jako správná fašistická strana, není jen rasistická a xenofobní, ale především otevřeně proruská a je to samozřejmě právě Rusko, s nímž jediným nám v tuto chvíli možný střet hrozí.
V takové situaci, kdy jsme se agresi nebránili, už jsme byli nedávno třikrát (1938, 1948, 1968) a ze zkušenosti víme, (a je to asi očekávatelné), že když politická reprezentace nezavelí, armáda nás sama bránit nebude.
Zbýval by odpor v ukrajinském stylu, (2014), na to ale naše společnost nemá nastavení – stejně jako na to neměli Bělorusové a v současnosti zatím třeba ani Gruzínci.
Tím spíš, když jsme několikrát jako celek uhnuli a nakonec nás i přesto z toho vždycky vývoj ve světě vytáhl (1945, 1989) s relativně malými s fyzickými materiálními škodami. Ty se ale v takových případech dějí na vnitřním nastavení společnosti, která takovou zkušenost získá.
A to je zkušenost, kterou máme, která v kombinaci s tím, že nás armáda jako celek nikdy v posledních 100 letech na našem území před agresorem nebránila, výrazně ztěžuje povědomí o tom, že bránit zemi v ohrožení je prostě třeba.
Tady mají nad eventualitou, že by se měly do obrany země aktivně zapojit, desítky procent populace osypky a přitom jde o základní atribut existence státu.
(Obrana země nakonec, bohužel může mít i takovou podobu. Když ale o tom politici nebudou s lidmi dlouhodobě intenzivně mluvit, nikdo zemi za takovou cenu chtít bránit nebude) ⬇️
Nicméně, druhá varianta je komplikovaná rovněž: ⬇️
Pokud bychom v době přímého ohrožení měli demokratickou a prozápadní vládu, (třeba v současném složení) a ta by byla ochotna zemi bránit (to by ovšem na to musela společnost připravovat už teď), nedokážu si představit, jak budou společnosti vysvětlovat nutnost k nasazení životů za zemi, v níž nechají beztrestně kolaboranty pracovat na rozvratu společnosti a šířit ruskou, tedy jednoznačně nepřátelskou propagandu.
To je totiž strašně demotivující a vlastně to celou obranu státu podkopává přímo uvnitř něj.
Pro mě z toho vyplývá, že jestli by politici chtěli, abychom aktivně bránili svoji zemi, budou muset nejprve utnout a eliminovat ruskou pátou kolonu v zemi, tak aby lidi sami získali pocit, že to vláda samotné, která je posílá do boje, nemá na salámu a je s nimi na jedné lodi.
Teď to tak totiž není a třeba já osobně bych nikam dobrovolně nešel, dokud tu necháme projíždět Noční vlky, dokud budou moci politici (např. SPD , Trikolóra, PRO, a další) být otevřenou ruskou pátou kolonou a třeba dokud budou rádobydemokratičtí ministři veřejně velebit otevřené ruské aktivní kolaboranty. Viz ⬇️
A těch věcí je samozřejmě mnohem víc (demopoliticii exhibující na proruských Parlamentních listech a vlastně i samotná existence PL, jako subverzní nepřátelská aktivita), myslím, že všichni si vzpomeneme na dost podobných příkladů.
Život je to nejcennější osobní statek, jestli jej mám nasazovat, tak jedině za stát, který do toho skutečně půjde se mnou.
(V celém textu se nutně nebavíme o tom, že ležíte se samopalem v zákopu na kontakt s nepřítelem, těch vrstev obrany je několik vrstev a sám generál Řehka říká, že se na obraně země v ohrožení, musí podílet všechny složky společnosti. Stačí se podívat na pavučinu pomoci ukrajinské občanské společnosti jejich armádě. Je to spektrum od shánění peněz, zbraní, vybavení, nasazení ve zbrojovkách, při pletení maskovacích sítí, vyváření pro armádu, až třeba kurzy první pomoci, atd, atd)
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
