Začátkem týdne zaútočila azerbajdžánská armáda na území Náhorního Karabachu. Jde o třetí posloupný krok, kterým Azeři (a Turci) vykročili ke spojení turkického prostoru do jednoho geokoridoru.
Prvním byl útok na území Náhorní Karabachu v roce 2021, který jednak skončil částečným azerbajdžánským vítězstvím a především ukázal, že v této sféře vlivu Ruska a Turecka, bude dominantní sultán z Bosporu.
Rusové, ač dříve podepsali s Arménií smlouvu o společné obraně, se prakticky nezúčastnili a Arménii pomohli maximálně statusy na sociálních sítích a bezzubými komuniké.
Druhým krokem byla pak 9 měsíců trvající azerbajdžánská blokáda Lačinského koridoru, který jediný v danou chvíli spojoval Náhorní Karabach s etnicky spojenou Arménií.
Při třetím (současném) útoku se armáda Náhorního Karabachu bez ruské i arménské podpory nebyla schopna útočníkům bránit a za dva dny se území prakticky vojensky i politicky odevzdalo Azejbajdžánu.
V současné dobé probíhá vystěhovalecká vlna tamních obyvatel do Arménie, podle včerejších čísel území opustilo 100 tisíc Karabašanů z celkového počtu 120 tisíc.
A podle mě dobře dělají, slibům Alijevovy vlády a armády se nedá vůbec věřit, že zbylé etnické Arménce v Náhorním Karabachu nebudou terorizovat. Ostatně sám Azerbajdžán má už hustě popsanou knihu hříchů tím, jak se chová ke svým lidem v Amnesty International.
Arménci i Azerové se o toto území přou už prakticky několik století a během této doby Náhorní Karabach několikrát změnil majitele. Přičemž každou takovou změnu provázely masové etnické čistky směrem od vítězného národa k poraženému.
Naposledy v době rozpadu SSSR na NK zaútočila tehdy vojensky silnější Arménie a území dobyla. Svět v té době (na rozdíl od dřívějška) už ale nebyl místem, kde se akceptuje prosté právo silnějšího a na základě mezinárodních smluv území tentokrát stále považoval za území Azerbajdžánu a proarménskou enklávu Národní Karabach (vyhlášenou i na základě referenda na etnicky vyčištěném území bez Azerů) dodnes neuznal ani jediný stát na světě. Ani Arménie.
Náhorní Karabach uznaly jen další mezinárodně neuznané separatistické republiky Jižní Osetie, Abcházie a Podněstří.
Z čehož plyne, že NK odvozoval svoji samostatnost (a nezávislost na Azerbajdžánu) od arménské a především ruské role v kavkazské oblasti. Mezinárodní role Ruska zde ale velmi rychle slábne a to především na úkor Turecka, které se kromě Azerbajdžánu opírá i o další turkické státy v této oblasti.
V souvislosti s těmito fakty, v kombinaci narůstajících azerbajdžánských příjmu z těžby plynu a ropy, bylo jen otázkou času, kdy si tato země zkusí vzít NK zpět.
A to se stalo právě nyní – a Arménie a především Rusko se z vojenského hlediska ani nepokusily reagovat.
Celá situace je samozřejmě spojena s humanitární katastrofou a mnoha osobními tragédiemi obyvatel Náhorního Karabachu. Ti, jak už jsem zmínil, hromadně prchají do Arménie a svět by měl této chudé zemi s nemalým množstvím válečných uprchlíků pomoci.
Nepřekvapivě už rozjel v tomto směru aktivity náš Člověk v tísni:
Bohužel je velmi pravděpodobné, že válka mezi Arménií a Azerbajdžánem (protože to je historicky souboj o Náhorní Karabach) bude mít nejméně ještě jedno pokračování. A dá se předpokládat, že tentokrát se již Arménie bude vojensky urputně bránit.
Jde o azerbajdžánskou enklávu Nachičevan, která leží mimo Azerbajdžán až za arménským územím. Aliev (azerbajdžánský diktátor) už velmi dlouho intenzivně ukazuje, že mu záleží na propojení obou území a v předchozí dekádě oblast Nachičevanu výrazně programově militarizoval.
Alievovi brání ve spojení těchto dvou částí Azerbajdžánu asi 130 km dlouhý a cca 40 km široký pruh arménského území a prakticky nikdo nepochybuje, že se ho při současném rozložení sil v oblastí pokusí napadnout.
A tady už by měla být odpověď mezinárodního společenství skutečně razantní, protože se turkičtí spojenci pustí do suverénní země uznávané celým světem.
V podstatě identická situace, jako napadení Ukrajiny Ruskem, s tou podobou, že agresor by opět byl jednou z čerpacích stanic západu.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
