Díváte se do tváří hrdinů.
Praha povstala 5. května 1945 ráno a snad si organizátoři mysleli, že vše půjde lépe, než se nakonec odehrálo.
Špatně vyzbrojení obránci Prahy museli čelit elitním vojskům SS a povstání v kritickém okamžiku zachránila část armády generála Vlasova, která se do Prahy na žádost velení povstání vrátila, když už spěchala do amerického zajetí.
Komunisti běsnili, znamenalo to totiž, že velitel německé posádky generál Toussaint v odpoledních hodinách 8. května 1945 podepsal kapitulační protokol německých branných sil na území Prahy i v jejím okolí. Němci se tedy vzdali českým povstalcům, nikoli Stalinově Rudé armádě, která dorazila do již OSVOBOZENÉHO města cca o 12 hodin později.
O tomto dlouho zamlčovaném faktu svědčí i poměr padlých: Vlasovci, kteří skutečně o Prahu bojovali ztratili 300 mužů, komunistická armáda maršála Koněva jen 30, když likvidovala ojedinělá ohniska odporu.
Pražské povstání znamenalo množství skutečně tvrdých střetů a mnoho válečných zločinů okupantů. V boji na barikádách a v ulicích metropole padlo na 1200 bojovníků a dalších 1700 civilistů se stalo obětí nacistického řádění.
Několik set Vlasovců povraždila v Praze Rudá armáda, včetně 190, které nalezla poraněné z boje proti nacistům na pokojích v motolské nemocnici.
Organizaci povstání v Praze naplánovala a řídila nekomunistická Česká národní rada, pod vedením Františka Slunéčka (po válce komunisty degradován na vojína a vystěhován do Sudet), Karla Kutlvašra (odsouzen komunisty na doživotí, propuštěn po amnestii v roce 1960, s důchodem 230 korun) a Jaromírem Nechanským (trest smrti, popraven).
Tak se soudruzi pomstili velitelům povstání za to, že jej stihli vyhrát ještě před příjezdem komunistické Rudé armády.
Pro úplnost je potřeba dodat, že povstání probíhalo na mnoha místech země a to už od 1. května. (Přerov, Olomouc) .
Vinou vysoké politiky a tedy sovětského zákazu, neosvobodili Prahu v Rokycanech již čekající Američané, kteří mj. v těchto dnech navrhovali demarkační linii posunout z tohoto místa na soutok Vltavy s Labem.
Čeští komunisti, ve spolupráci s těmi ruskými dosáhli však toho, že k žádné takové změně nakonec nedošlo a nakonec tak nějak typicky v Praze postavili památník osvobození sovětským komunistům, které měl symbolizovat tank, který ve skutečnosti v Praze nikdy nebyl.
Ale bylo to NAŠE vítězství a my za ně našim tehdejším hrdinům děkujeme.
Podpořte provoz této stránky
Tuto stránku jste zresuscitovali Vy, kteří přispíváte, abych mohl udržet v práci snížený úvazek a mohl vytvářet a sdílet její obsah. Visegradský jezdec není Karel Paták, ale jsme to my všichni.
Díky!
Pokud vás stránka Visegradský jezdec zaujala a rádi byste přispěli na její provoz, můžete ji podpořit prostřednictvím služby Donio.cz nebo na transparentní účet číslo 2301923262 / 2010.
Všem dárcům samozřejmě mnohokrát děkuji
