Brexit je fajn.

Společnost Nestlé uzavře svou továrnu ve Velké Británii a výrobu sladkostí přesune do východoevropských zemí. Nestlé se tak rozhodlo v reakci na brexit a nedostatek levné pracovní síly v britské ekonomice.

 Továrna poblíž Newcastlu by měla být uzavřena do roku 2023 a podle návrhu zveřejněného společností by se výroba ovocných pastilek měla přesunout do Česka, výroba čokoládových tyčinek Toffee Crisp do Polska a čokoládová vajíčka nebo tyčinky Milkybar se budou vyrábět v Bulharsku. 

„Náhlý nedostatek nabídky pracovníků z EU nadále vyvolává otřesy pro zaměstnavatele ve všech sektorech,“ řekl pro Financial Times Gerwyn Davies, poradce britského sdružení profesionálů v oblasti řízení lidských zdrojů (CIPD). 

V uplynulé dekádě byl přitom trend opačný. V Británii každoročně přibývaly desítky tisíc lidí ze států Evropské unie, v roce 2011 sem přišlo dokonce asi 270 tisíc unijních občanů. Po brexitu se ale trend obrátil, například v roce 2020 opustilo Británii téměř o 100 tisíc lidí víc, než do ní přišlo. A podobná čísla se očekávají i za loňský rok.

Tolik asi k blouznění užitečných idiotů ruské dezinformační propagandy, o výhodnosti vystoupení naší prťavé, na vývoz do EU orientované, ekonomiky z Evropské unie.

Neblbněme.

Oklamat lidi dnes složité není. Potřebujete peníze, programátory a sociology.

Podpořte provoz této stránky

Tato stránka funguje zejména díky příspěvkům od vás čtenářů. Díky všem.

Pokud mě chcete také podpořit, můžete využít služby Donio.cz

Nejnovější články

Autor

Karel Paták - Zdravotník s přesahem

Zajímá mě politika, proto ji sleduji a snažím se svoje postřehy a poznatky prostřednictvím textu předat dál, mezi další lidi. Mám totiž za to, že v době nástupu populismu a dezinformací, jako běžného politického nástroje, je dvojnásob nutné, aby každý, kdo dorazí k volební urně, vhodil svůj hlas na základě co nejširšího spektra informací a podle něj se potom rozhodoval. Mediálních výstupů je dnes přebytek a vytváří tak informační chaos, proto se snažím, aby můj web sloužil k jejich tříbení.

Můj příběh