„Dezinformace a konspirační teorie posilují vždy během krizí.“

Postřehy ze dvou rozhovorů se socioložkou a výzkumnicí Marií Heřmanovou, která se mj. zabývá fenoménem dezinformací v online prostoru.

Marie o tomto fenoménu ví opravdu hodně, na druhou stranu není v médiích až tak častým hostem, proto jsem rád, že se v krátké době tyto rozhovory objevily a proto bude textu trochu víc než jindy.

🧵 Co je dezinformací není tak snadné definovat a proto mj. nemá ČR ani EU takovou legislativně právní definici. Těžko se prokazuje šiřiteli konkrétní záměr – zjednodušeně, že prostě jen nemá pravdu, uvěřil lžím, či právě dezinformacím, ale šíří je dál v dobré víře, že jsou pravdivé.

🧵 Dezinformace o dezinformacích je, že sociální sítě a celý online prostor jsou plné dezinformací. Dá se spočítat, že to není pravda. Všechen politický obsah tvoří jen malou část obsahu sítí. Většina lidí na na internetu politiku vůbec neřeší. A dezinformace představují jen malou část té malé části. Je to ovšem velmi viditelná část. Vyvolává silné emoce a polarizuje celou diskuzi.

🧵 Jako mnoho jiných lidí jsem i já ( já taky) věřila, že se nepravdivé informace šíří rychleji než pravdivé. Dříve to předpokládal i akademický výzkum. Na sociálních sítích se ale podobné věci dají měřit velmi přesně. Dnes už víme, že rychlost šíření nijak nesouvisí s pravdivostí informace. Může ale nastat efekt, který v nás podpoří pocit, že lež je rychlejší. Často totiž záleží na tom, kdo přijde první. Když jednou informace – pravdivá nebo lživá – obsadí prostor, je těžké ji vyvrátit.“

🧵 Konspirační teorie, tedy ty, které se liší převyprávěním narativu od mainstreamového příběhu, tu už jsou minimálně staletí. Mají tendenci být uceleným vyprávěním. Jejich struktura a funkce se velmi podobají těm, které původně měly pohádky.

🧵 Ukázkovým příkladem je pandemie C19, která rychle vyvolala obrovský nápor na to, jak chápat svět. Přinesla obrovské množství nových informací, v nichž bylo těžké se zorientovat. Autority selhávaly – mj proto, že také neměly dost informací. Byl to velký test autority vědy. Ukázalo se, že spousta lidí nechápe její fungování, ale také to, že věda není tak rychlá, jak bychom chtěli a očekávali. To všechno dohromady je živnou půdou pro vznik alternativních vysvětlení.

🧵 Pro ČRo jsme letos dělali výzkum . Byl pak zveřejněn pod názvem Společnost nedůvěry. Ukazuje se v něm, že nejsilnějším prediktorem toho, zda lidé důvěřují konspiračním a dezinformačním narativům, je míra jejich důvěry v instituce státu, ale i mainstreamová média, odborné lékařské autority… Ale vždy je tam jasná korelace mezi nedůvěrou v mainstream a důvěrou v to neoficiální.

 🧵 Výzkum ukázal, že existuje něco jako tvrdé jádro. To jsou lidé, kteří opravdu pokládají konspirační narativy za platná vysvětlení. Lidé, kteří věří nejen tomu, že očkování zabíjí, že C19 byl vymyšlená událost, ale také třeba tomu, že princeznu Dianu unesli mimozemšťané. To tvoří asi 6 % české společnosti. 

„Znepokojivější je, že náš průzkum identifikoval velkou skupinu, kterou jsme nazvali mírnými příznivci konspirací. To jsou lidé, kteří se vysmějí únosu Diany mimozemšťany, to jim připadá jako šílenství, nicméně říkají: reálně se ve světě dějí věci, které mi nikdo nevysvětlil, které mi nedávají smysl, které narušují mou důvěru v normální chod věcí. Procento lidí, kteří takhle uvažují, roste. Mají pocit, že tu něco není v pořádku a že mainstreamová vysvětlení nejsou uspokojivá. Když se tihle nedůvěřiví sečtou přes všechny hlavní sporné otázky – nejen covid, ale třeba také migrace –, dostaneme se na 30 % společnosti.“

🧵 Tak velký podíl už rozhodně nemůžeme označit za dezinformátory a konspirátory. To jsou prostě lidé, kteří postupně ztrácejí důvěru, že systém funguje, že zastupuje jejich zájmy, odpovídá na jejich potřeby a říká jim pravdu. Jsou přesvědčení, že to, co pokládají za problém, nikdo neřeší.

 🧵 Dostáváme se k pojmu kritické myšlení. Lidé, kteří věří konspiračním teoriím – ať už z tvrdého jádra, nebo z toho širšího okolí – sami sebe zpravidla považují za velmi kriticky myslící. Za ty, kteří nenaletí, kteří nevěří všemu, co vidí.

🧵 Máme tady generaci, která má osobní zkušenost s výrazným omezením slova v minulém režimu Tito lidé budou svobodu slova bránit do krve, protože zažili, jaké to je nemít ji. Ale pak je tady generace, která vyrůstá na sociálních sítích a vidí, jak to vypadá, když se jejich obsah ponechá zcela na libovůli komerčních provozovatelů bez regulace, bez legislativy, bez demokratické kontroly. Ty dvě generační zkušenosti jsou značně odlišné a dialog mezi nimi se příliš nevede.

🧵 Tím, že se pohybujeme v online prostoru, jsme vystaveni mnohem větší diverzitě názorů než dříve. Naše vlastní názory jsou vystaveny větší dávce kritiky, často nevybíravé kritiky. A podle mě je důležité rozlišit, jestli někdo takříkajíc dostává sodu na Twitteru, nebo jestli je skutečně umlčován.

🧵 Myslím, že někteří lidé si to pletou. Že se cítí být diskriminovaní prostě tím, že je někdo kritizuje. 

Odkaz ZDE.

♟ Nad čím bychom se asi měli zamýšlet, je, že technologie nefungují úplně ve vzduchoprázdnu. Že třeba fungují v rámci politického a ekonomického systému. Ne třeba nad tím, jak funguje moje navigace, ale určitě bychom se měli častěji zamýšlet nad tím, co to třeba znamená, že veškerá data o svém pohybu posílám společnosti Google.

♟ Každá taková má technologie nějaký kladný nebo záporný potenciál, který se může a nemusí naplnit a to jak to dopadne hodně záleží na politickém a ekonomickém prostředí, ve kterém bude fungovat. Spousta těch negativních efektů, které v tuhle chvíli vidíme, třeba to, že platíme daty a může se nám to ošklivě vymstít, je samozřejmě důsledek toho, že je internet monopolizovaný do rukou několika lidí.

„Ukazuje se, a máme na to spoustu dat, že nerovnosti a stereotypy, které máme mezi sebou jako společnost v každodenním životě, se samozřejmě propisují i do toho, jak fungujeme na internetu. Protože jsme tam pořád prostě lidi. Když je někdo rasista v hospodě, je velká pravděpodobnost, že bude rasista i na internetu.“

Odkaz ZDE.

🏇 V ideálním světě by se síla dezinformací snižovala ruku v ruce s kvalitním a efektivním řešením celospolečenských problémů, včetně důrazu na kvalitní a strategických investic do něj.

To se v ČR ale dlouhodobě neděje (například nespravedlivě nastavené podmínky exekucí pro statisíce lidí) a problémy se spíše vrší (naposled třeba nedostatek míst na středních školách) a hrnou před sebou ty dlouhodobé (nedostatek praktiků i specialistů lékařů, jejich rychlé stárnutí – stejně jako zdravotních sester, nedostupné bydlení, nejdražší data v EU, vysoká cena jídla i energií, postupná oligarchizace státu, atd, atd)

Jestli má být určující mírou pro šíření konspirací a dezinformací nedůvěra ve stát, tak se v příštích letech asi k lepšímu nepohneme.

Foto: Meltingpot forum