Dochází nám kapacita vojenské pomoci?

Řeč je o munici. Ukrajinští obránci objektivně dlouhodobě spotřebují víc nábojů do těžkých zbraní, než jsme v tuto chvíli schopni vyrobit.

Ukazuje se, že plná náhrada zděděných sovětských systémů západními na Ukrajině nepadá v úvahu

👉 Karel Dolejší, novinář , blisty

Celoroční americká produkce dělostřeleckých granátů by dokázala pokrýt spotřebu ukrajinských obránců Donbasu zhruba na deset až patnáct dní.  

Ukrajina spotřebovává denně 5 – 6 000 dělostřeleckých granátů, Rusko podle realistického odhadu až 15 000 granátů a salvových dělostřeleckých raket. Ukazuje se, že plná náhrada zděděných sovětských systémů západními na Ukrajině nepadá v úvahu, protože na Západě neexistují nebo přinejmenším nejsou aktuálně dostupné dostatečné výrobní kapacity, které by Kyjevu umožnily srovnat krok s Moskvou.

Washington dokonce teď platí Rumunsku a Bulharsku, aby zprovoznily vyřazené průmyslové provozy z doby před rozpadem východního bloku a dodaly náhradní díly a munici pro staré sovětské 152 mm houfnice v ukrajinském arzenálu.

Vyjádření Kremlu přitom už dávno neponechávají prostor k pochybnostem o tom, že konflikt na Ukrajině je pro Moskvu zástupnou válkou proti celému Západu. Ale tento Západ dosud ani nesáhl k rutinním opatřením typu zavedení třísměnného provozu v muničních továrnách. Není na to připraven. Obranné a mobilizační plány s podobnou možností už naprosto nepočítaly.

Přirozeně, že ani současné Rusko nedokáže pokrýt aktuální výrobou svou enormní spotřebu dělostřelecké munice, třebaže ještě před válkou zakázalo vývoz zdrojových produktů. Má však podle dostupných odhadů stále plné sklady, možná s řádově miliony kusů dělostřeleckých granátů ještě ze sovětské éry. 

Západu docházejí zbraně pro Ukrajinu. Průmysl není schopen reagovat na zvýšení poptávky

👉 Richard Stojar z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany.

Zásoby moderní i starší techniky a munice byly ve státech ochotných podporovat Ukrajinu už velmi vyčerpány.

Dnes Ukrajina žádá o prostředky hlavně pro pozemní vojska, zvlášť dělostřelectvo. Současné boje mají podobu masivního dělostřeleckého ostřelování protivníka, kdy Rusové využívají množstevní převahy. Pro ukrajinské ozbrojené síly jsou klíčové dodávky vyspělých dělostřeleckých a raketových systémů přesných na velkou vzdálenost.

V posledních týdnech Ukrajina obdržela moderní samohybné francouzské houfnice Caesar, polské samohybné houfnice Krab nebo americké tažené houfnice M777. Bylo jich ale relativně málo. Částečně tyto systémy kompenzují ruskou početní převahu, ale nemění poměr sil.

Ukrajina obdržela i starší typy zbraní sovětské konstrukce od středoevropských a východoevropských států včetně Česka. Intenzita dodávek obou druhů této techniky nyní poklesla.

„Disponibilní zásoby moderní i starší techniky i munice byly ve státech ochotných podporovat Ukrajinu vyčerpány, s dlouhodobým konfliktem obdobného typu a intenzity se v předchozích dekádách příliš nepočítalo a výrobní kapacity nejsou schopné okamžitě reagovat na extrémní zvýšení poptávky.

Ukrajinská armáda obdržela i první americké salvové raketomety HIMARS, které by mohly výrazně přispět k neutralizaci ruské dělostřelecké dominance na frontové linii.

„Lze však mluvit pouze o jednotkách kusů těchto zbraní, takže navzdory svým technickým parametrům a očekávané vysoké efektivitě rovněž nemusí přinést zásadní změnu poměru sil ve prospěch ukrajinské strany.“

Ekonomické sankce nezasáhly Rusko tak silně, jak by si člověk přál.  

👉 Plukovník rakouské armády Markus Reisner:

 Evropa ani NATO nejsou jednotné, zlomové linie se ukázaly v minulých týdnech. Pobaltí, Nizozemsko, Polsko a Velká Británie chtějí, aby se Rusko stalo dodavatelem surovin bez geopolitického významu. Ostatní, včetně Německa, Francie a Itálie, říkají, že potřebujeme dohodu s Moskvou, protože naše sankční balíčky nepřinesly požadovaný účinek. Putin přitom hraje svou vlastní ekonomickou kartou, tedy omezením dodávek plynu. Naše sankce mohou být z dlouhodobého hlediska úspěšné. Otázkou je, kdo půjde dolů jako první: Rusové nebo Západ?

Zastupujeme demokratický systém hodnot, který Rusko opakovaně porušuje. Pokud chceme zůstat věrní sami sobě, museli bychom tyto hodnoty začít bránit odražením agresora – také vojenskou silou. Alternativou je podstoupit riziko a přijmout, že nás Rusko zaskočilo – s důsledky pro budoucnost. Jsou jen dvě možnosti: buď půjdeme s touto válečnou zbraní v ruce, nebo se smíříme s tím, že Rusko postupně pohltí Ukrajinu a možná později zaútočí na pobaltské státy. 

Nemohl by Západ dodat i těžké zbraně, které by Ukrajině umožnily zatlačit Rusko zpět a donutit ho k jednání? Na to už je pozdě, mělo se to udělat mnohem dříve. Pokud teď chcete něco výrazně změnit, musíte posílat zbraně v masovém měřítku. Rusové už operačně obklíčili Donbas, mají tam io zbraňovou převahu.

Na Donbasu má Rusko obrovskou převahu s použitím dělostřelectva, přičemž Ukrajinci to své den za dnem opotřebovávají. Pokud se nepodaří tuto přesilu zlomit, Ukrajinci nevydrží.

Nové dodávky z našich zásob? Nezapomeňte na stav evropských, ale i amerických ozbrojených sil! Zásoby mnoha těchto zbraní byly sníženy, a to i v USA. To, co Ukrajina požaduje – tři sta vícenásobných raketometných systémů – neexistuje nikde v Evropě. 

Vše se musí nejprve vyrobit – a to u složitých systémů trvá měsíce, ne-li roky. Otázka zní: máme ještě tento čas?

Fotky ilusdtrační.

Evropa i NATO se bude muset rozhodnout: Současná úroveň podpory Ukrajiny je pouze přibržďování vývoje, my bychom ale potřebovali obrazně řečeno položit cihlu na plynový pedál.

Pokud skutečně chceme zničit Putinův režim.