Jedeme s ruční brzdou

„Když se narodíte v chudé rodině v okrajovém regionu Česka, máte násobně vyšší pravděpodobnost, že také skončíte bez vzdělání. Jsou to spojené nádoby: chudí rodiče jsou většinou nevzdělaní a nemohou proto dětem pomáhat s učením. Často mají problémy s bydlením, které je ke klidnému učení dětí potřeba. A také s exekucemi, jež znamenají velký psychický stres pro celou rodinu. Vzdělání je ale zároveň nejjistější cestou k úspěchu, dobrému životu a vyššímu platu. Z něj pak také jde více daní do státního rozpočtu. Čím víc nevzdělaných dětí dnes máme, tím chudší bude celé Česko za deset či dvacet let.„

Tento úryvek z článku vystihuje důležitou část situace, kterou bych dnes rád shrnul.

Česko před sebou valí dlouhá léta neřešené společenské problémy, které nedokáží řešit ani zavedené strany, natož pak populisté či extrémisté.

Jsou to stále tatáž témata, na něž se skutečně dostane teprve v předvolebních debatách, což je samozřejmě pozdě, tím spíše, když se na ně po volbách zase až do příštích volebních kampaní víceméně zapomene.

Sráží nás to společensky, brzdí v rozvoji a v neposlední řadě se chronicita těchto problémů přelévá ve volební zisky extrému, protože ten sice taky nic neřeší, ale neostýchá se jednoduchými hesly hlasitě slibovat, že dostane hlas nespokojeného voliče, problém zmizí.

A nemylme se, nepíšu o lidech věřících na reptiliány, Sorosovo spiknutí, nebo čipy ve vakcínách, tedy ty, kteří budou v opozici demokratickému systému napořád. Když se podíváte na výsledky posledních parlamentních voleb, tak si přečtete, že v říjnu volit dorazilo 5.4 miliónu voličů a z nich demokratické subjekty (5k, ČSSD, Zelení) volilo 2.6 miliónu občanů.

Zbývající skupinu 2.8 miliónu voličů přece zcela jistě nelze šmahem zahrnout jako ,,komouše, nácky a kremloboty“, to by bylo hodně zjednodušující a ublížilo by to budoucnosti nás všech.

Dovolím si tipnout, že lidi s kterými se ,,prostě nejde na bázi demokratických principů dohodnout“ bude +/- půl milónu. V krizi se dá očekávat, že tento počet bude vzrůstat, v konjuktuře se naopak patrně částečně zmenší.

Každopádně tu máme kolem 2 miliónu voličů, kteří (zjednodušeně) extrémisty nebudou, přesto u podobných subjektů jejich hlas nakonec skončí.

Vybral jsem několik příkladů, které snad napoví, proč se lidé hlavně v periferii v Česku roku 2022 stále necítí natolik komfortně, aby volili demokratické strany.

👣 V ČR momentálně není neextrémistický a nepopulistický parlamentní levicový subjekt. KSČ(M) a ČSSD se odporoučely mimo poslanecké lavice, ostatně jejich politika už nebyla ani tak levicová, jako národovecká a konzervativní.

Takovým subjektem by mohli být třeba Piráti, ale snad pro jejich silnou pozici v liberální, ale spíše pravicové Praze, tuto orientaci explicitně odmítají.

Voličům se tak samo podbízí ANO a částečně SPD, kteří ale politiku degenerují, nikoli na dlouhodobá systémová opatření, ale na prosté rozdávání peněz těm skupinám, jejichž hlasy v danou chvíli nejvíce potřebují.

To sice může nemalo část voličů dočasně uspokojit, nicméně tento druh politiky povede vždy jen k tomu, že se příčiny jejich nespokojenosti budou výhledově jenom prohlubovat.

👣 O čem píšu?

Tak třeba: „Zatímco tady většina politiků pléduje za více dětí na učňáky, došli doktoři. V našem okrese není na 140 tisíc lidí dětské oddělení, nejsou pediatři. Nemocnice oslovila 250 lidí, ale bez úspěchu. Starostové to mohou trochu látat,ale problém je systémový.“

Michal Berg, zastupitel Vsetína a jeden z předsedů Zelených.

👣 Na podobné téma, jen z jiného (z mnoha dalších regionů) jsem sdílel článek vloni.

👣 Dalším významným negativním vlivem je úroveň decentralizovaného školství v oblastech o nich je řeč. Přičemž je prokázáno, že každá investovaná koruna do vzdělání, se společnosti za čas čtyřnásobně vrátí.

„Žák, který dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3 až 2,8 milionu korun více než žák pouze se základním vzděláním. Každá koruna investovaná do programů včasné péče se totiž až čtyřnásobně vrátí. Vedle finančních přínosů má vyšší vzdělanost vliv i na postoje k demokracii, politické hodnoty a chování, důvěru ve společnost a její soudržnost.“

A přesto…

„Řada vzdělávacích systémů, jakou jsou ty skandinávské, ale také estonský nebo polský, totiž dokážou vliv rodinného prostředí na úspěch žáků daleko lépe odstínit.“

👣 Navíc v ČR není rovný přístup ke vzdělání ve smyslu, že dlouhodobě neumíme úspěšně vzdělávat děti z opravdu chudých a jinak znevýhodněných rodin. Chudoba (vázaná i na vzdělání) se pak v ČR dědí. Pokud se tento jev koncentruje v určitém regiony, přispívá k jeho celkové chudobě, neprosperitě a zaostalosti.

A nelze to házet na Romy, jak se problém zkratkovitě vždycky shodí, těch žije v celé zemi 300 tisíc, dětí z toho bude celkem polovina a výše popsaná charakteristika se ani zdaleka nemůže vztahovat na všechny. My se bavíme o několikanásobně vyšších číslech. (Nakonec žádné dítě za své rodiče nemůže a tím, že mu společnost není schopna pomoci, uškodí nakonec hlavně sama sobě).

„V České republice víc než kde jinde platí, že ekonomické a společenské zázemí rodičů přímo ovlivňuje, jak se jejich dětem bude dařit ve škole a zda dosáhnou univerzitního vzdělání. Zastavit propad lze jen snižováním nerovností ve vzdělávání,“

„Střední školu nebo učiliště v nejvíce problémových regionech nedokončí více než šestina mladé generace, která je tak ohrožena omezenou uplatnitelností na trhu práce. Státu tím vznikají náklady v řádech miliard korun. A dále se prohlubují rozdíly mezi těmito regiony a zbytkem Česka.“

👣 Těch témat je samozřejmě ještě více, než jen zdravotnictví a školství, ale text by rostl za hranice čitelnosti

Místo toho tu mám jeden dobrý tématický postřeh, opět z Hospodárek.

➡ „Nespokojenost společnosti odráží jen to, co v ní pěstujeme už od revoluce. Neschopnost vyslechnout druhou stranu je průvodním jevem neřešených sociálních nerovností.“ 

➡ Rozdíl mezi velkými městy a venkovem se s problémem nerovností kryje jen částečně. Chudí lidé žijí i ve velkých městech a není jich málo. Ale politici jim a jejich problémům moc neumí naslouchat. Nejsou schopni pro tyto problémy navrhnout řešení, která budou počítat se společností zahrnující všechny skupiny obyvatel. Místo toho se uchylují k agresivní rétorice, která má tuto neschopnost zakrývat. 

➡ Chybí levý střed a je jedno, jestli to bude ČSSD nebo někdo jiný. Ale levice si za to může sama, vypadla z Poslanecké sněmovny proto, že levicovou roli neplnila. Není obětí. 

➡ V politice dnes chybí jasný pohled na problémy lidí z vyloučených lokalit, opuštěných seniorů, chudnoucí střední vrstvy anebo rodičů samoživitelů. Přitom je strašně důležité o jejich problémech slyšet.

➡ Naše záchytná síť je slabší, než by mohla a měla být. Pracovní příležitosti jsou více méně otevřeny rovné soutěži, ale všichni rozhodně nemají stejnou startovní pozici. Mimo jiné i proto máme školský systém, aby se talenty mohly rozvíjet a lidé mohli uspět. Což funguje v sociálním státě, který k tomu vytváří podmínky. Posledních asi 15 let jsme ale byli v situaci, kdy se sociální stát pomalu rozpadal.

➡ Podstatnou vlastností populismu je redukce různorodosti světa na jeden postoj. Když politik říká, že hájí celek a mluví za lid, ale ve skutečnosti jen prosazuje svoji dílčí agendu. „Lidé tohle chtějí.“ To je nebezpečné, protože vytváříte celek z něčeho, co celé není. Ve výsledku jsou hádky doma plodem chování politiků. Tím ale nechci říct, že by nebylo možné realizovat politiku pro dobro většiny či celku. Mezi takovou politikou a populismem ovšem leží tenká hranice.

➡ Moje odpověď tedy není rada, co dělat na nedělním obědě, když se kvůli politice hádá rodina mezi sebou, ale že je třeba podpořit takové politické síly, které budou hájit snižování nerovností a vytvářet stabilnější prostředí pro všechny.

Pokud tyto problémy budou řešeny, zmizí podstatná část toho, na čem se extrémisti a populisti v politice točí a zbude jim jako argument jen očividné lhaní a konspirace, čímž se sníží počet počet voličů, které= budou schopni oslovit. Zjednodušeně řečeno, zůstane jim v rybníce jen ten extrém, o němž jsem psal v úvodu. Zatím totiž stále platí, že reálných problémů, o něž se mohou tyto subjekty opřít, je stále mnoho. Například v exekucích slibují SPD i ANO hory doly (a lidi jim to, protože se jejich situace dlouho neřešila, věří), a exekuční společenský problém ani jeden z těchto „dobráků“ nezpůsobil, pouze se na jeho existenci a neřešení (situace se částečně mění, ovšem až po dlouhých letech a pořád ne tak, aby pomohla většině) točí.

👣 Na závěr ještě něco: Dávky slouží jako nejpotřebnějším a v ČR se téměř nezneužívají. To je dokázáno. Otázkou ovšem je samotné jejich zacílení a adresnost. Tady však leží míč na polovině státu, nikoli příjemce.

Problém z čerpáním veřejných peněz má Česká republika jinde.

„Politikům asi chybí data a možná máme dluh i my jako experti. Velká část našich debat se zaměřovala na hodnotové pozadí celé věci a málo se řešila pragmatická část problému. Navíc politici uvažují v horizontu čtyř let a ušetřené náklady se jich už nemusí týkat. Taky je to těžké běžné populaci vysvětlit. Z výzkumů víme, že finanční návratnost pro lidi jako jasný argument ne vždy funguje. Přínosy jako méně vyplacených sociálních dávek, menší nezaměstnanost, vzdělanější a koheznější společnost, která méně volí extremisty, jsou velmi vzdálené.“

🏇 Je připomínám, že se nebavíme o extrémistech a kremolobotech, kteří spamují sociální sítě konspiračními výkřiky, nebo jsou schopni si vylepit na hruď na náměstí Davidovu hvězdu, bavíme se o miliónech lidí, kteří žádnou takovou potřebu nemají, žijí tu s námi tiše, často mohou být našimi sousedy, s kterými se často shodnete kromě politiky na mnoha dalších věcech.

Nelze přijmout jako způsob politiky nenávistnou rétoriku Andreje Babiše, nebo Tomia Okamury, protože pak rezignujeme na demokracii všichni a povolíme našim „kmenům“, aby v zájmu vítězství použili každého i unfair způsobu. Jenže to pak skončíme jako v USA. Dvě navzájem se nenávidící skupiny voličů a radikalizující se původně demokratické strany. Nechtějme vědět, kam to vede.

A to je pro dnešek zatím všechno, už tak je text na čtení po nedělním obědě moc dlouhý 🙂

Úvodní foto: Požáry.cz