Desátý prosinec je připomínán jako Den lidských práv.
Česká republika a její obyvatelé by na případy zemí a režimů, které porušují lidská práva, měli být obzvláště citliví, vždyť jsme ještě nedávno zažívali po desítky let život v jednom z takových režimů.
Koncept lidských práv a jejich ochrany je jedinečný a nedělitelný, platil jak pro svobodomyslné občany tehdejší ČSSR, (ostatně právě kvůli ochraně lidských práv vznikla Charta 77), tak pro vězně svědomí v současném Rusku, nebo pro uprchlíky z válečných oblastí, bez ohledu na tom, zda je muslim, nebo křesťan.
Osobní vzpomínka na jeden ze střetů, v němž totalitní moc v tehdejším Československu sahala k potlačování práv vlastních občanů, čímž se snažila upevnit svou vlastní uvadající moc.
Výhružky, bití, zatýkání, následné perzekuce na pracovišti, ve škole i zmanipulované soudní rozsudky.
Srpen 1988, první velká protivládní demonstrace v Československu od roku 1969.
Netřeba dalšího komentáře.
Demonstrace k 20. výročí okupace ČSSR se v Praze roku 1988 uskutečnila na výzvu nezávislých iniciativ České děti (Placák) a Nezávislé mírové sdružení (Marvanová, Dvořák). Na Václavském náměstí se sešlo cca 10 tisíc lidí, proti nimž v prvních hodinách překvapená policie masivně nezasahovala a demonstranti se posléze vydali na průvod Prahou.
Ten byl zastaven před mostem na Klárov a vrácen zpět do centra, kde už později následovaly mnohačetné zásahy bezpečnostních složek, z jejich narychlo do Prahy povolanými posilami.
Demonstranti požadovali odchod sovětských vojsk, zrušení cenzury, svobodné volby, propuštění politických vězňů, dodržování lidských práv, legalizaci nezávislých iniciativ a jejich přístup do sdělovacích prostředků.
(fotky od soukromého fotografa zpřístupnil web E 15)
